Režie:
Zdeněk HavlíčekKamera:
Jan PlesníkHudba:
Emmerich KálmánHrají:
Mahulena Bočanová, Karel Roden, Eva Režnarová, Petr Vaněk, Josef Karlík, Květa Fialová, Dana Sedláková, Karel Čepek, Josef Kobr, Miroslav Horák, Jan Filip, Pavel Handl, Tomáš Jirman, Milan ŠulcObsahy(2)
Pěvecká diva Sylva Varescu (Mahulena Bočanová) oznámí svůj úmysl opustit Budapešť a odjet na velké turné po Americe. Se Sylvou se chce oženit mladý kníže Edwin (Karel Roden), ale jeho otec mu v tom hodlá za každou cenu zabránit. Chce, aby si syn vzal komtesu Stázi (Eva Režnarová). Pošle za Edwinem majora Rohnsdorffa (Karel Čepek), aby jej přivedl zpět do Vídně. Edwin přemlouvá Sylvu, aby neodjížděla. Když dorazí major, Edwin se impulzivně rozhodne sepsat s notářem právně závazný slib manželství se Sylvou, které hodlá uzavřít do 8 týdnů. Poté odjede a Sylva se rozhodne na něj počkat. Její objevitel a Edwinův sok hrabě Boni (Petr Vaněk) jí však řekne o Stázi a zklamaná Sylva odjede do Ameriky. Edwin odkládá zasnoubení se Stázi a čeká na zprávu od Sylvy. Ta ale právě přijíždí s Bonim na ples, pořádaný Edwinovými rodiči, a vydává se za Boniho manželku. Edwin se pohádá s Bonim a ten souhlasí s „rozvodem“. Edwin je nadšen: jako hraběnka teď Sylva jeho rodičům vadit nebude. Sylvu jeho postoj zklame a Edwin zruší zasnoubení. Sylva odhalí svou pravou identitu a vrátí milenci jím podepsaný slib. Nakonec se všichni sejdou v jednom zájezdním hostinci a vše se urovná. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
Společně s Giroflé - Giroflá labutí píseň fenoménu televizní operetní inscenace. Zdeněk Havlíček operetě v televizi věnoval mnoho času, zejména v Ostravě dělal množství retro pořadů, medailonků a inscenací - Zažloutlé fotografie (1965), Země úsměvů a snů (1970-4), Velká neznámá (1976), Melodie bílého klavíru (1978), Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce (1980), Je to jen sen... (1984), Nejkrásnější melodie Oskara Nedbala (1984), S operetou kolem světa aneb Srdce tepe v operetě (1985), Vladimír Brázda vás zve... (1985), Čaj s Vladimírem Brázdou (1987), přičemž tento korpus uzavřel velkolepě dvojdílný životopis Rudolfa Piskáčka Věčný tulák (1990). Sama Čardášová princezna (Die Csárdásfürstin, 1915) byla vybrána skvěle. Opereta Emmericha Kálmána patří ke klasice vídeňské školy stříbrného věku, společně například s Nedbalovou Polskou krví. Jako moderní dílo byla prakticky okamžitě zfilmována (poprvé 1919) a dodnes patří mezi nejoblíbenějších Kálmánova díla ať už ve filmu nebo na divadle, jen volně ji dotahuje obliba Hraběnky Marizy (Gräfin Mariza, 1924). K zajímavostem patří souběžný název operety v ruském jazykovém prostředí Silva, podle hlavní hrdinky Silvy Varescu. Od inscenace s Bočanovou a Rodenem jsem nečekala mnoho, ale nakonec jsem byla nadšená. Havlíček velmi vhodně zpřítomnil příběh operety se soudobou oblibou němého filmu a i když měl minimální rozpočet, podařilo se mu umě zinscenovat několik odlišných prostředí a vsadit na herce, kteří se k látce postavili s vkusem a odpovídajícím stylem (k ostravským tvářím se kupodivu hodila i Květa Fialová). Můžeme jen litovat, že se v 90. letech opereta stala v televizi nežádoucím žánrem. Z mnoha filmových verzí Čardášové princezny vynikající zejména německé z let 1934 a 1951. Z moderních nastudování je k dispozici divadelní záznam vídeňské Volksoper z roku 2018. ()