Černý anděl

Neředěná dvouhodinová nuda. Tinto Brass měl točit porno, a ne se cpát do umění. Teda v jeho případě neumění. Naprosto nudný film o Němce, která šuká s náckem, který vybírá herečky do německých filmů za 2. světové války, a když ji podvede, tak se mu pomstí. Pokud vás zajímají ženská ňadra, zadky a pissing, no prosím, je to tu, ale mezitím si, na rozdíl od porna, musíte užít dlouhé minuty keců o ničem. (11.10.2009)

Ak Tintovi niečo ide, tak je to zobrazenie dekadentného večierka z lepšej spoločnosti. Ústredným motívom filmu je celkom niečo iné, ale to veľmi za reč nestojí. Takže späť k večierku: kabáty z naci uniformy či mníšske hábity na nahých telách ľudského vláčika. Riadi ho lokomotíva - žena, ktorá má k lonu pripnutý mamutí pozlátený olisbos. Nasledujú swingers hrátky, tak odpudivo zobrazené, ako to len Brass vie. Užívateľ Cimr vystihol v komentári podivuhodnú atmosféru, typickú pre takmer všetky režisérove filmy po caligulovskej éry. Zvláštna príťažlivosť zvláštnych filmov - nedá sa povedať, že ide o nejaké vysoko kvalitné kúsky, ani to nie je priamočiary odpad, ale nepatria ani k všednému priemeru. Skôr k nevšednému. (14.08.2020)

Brassovo eroticko-dekadentní Senso ´45, umístěné do itálských Benátek na sklonku války, předhazuje divákovi sexuální povyraženíčko boháté paničky Livie opředené o zvrhlost fašistické Itálie a Třetí říše samotné. Nedostačující um svého manžela a skryté touhy ji vženou do náruče německého důstojníka Helmuta, který je přesným opakem "hrdinného" německého vojáka. Režisér tvorbou sobě vlastní ukazuje chtíč v kombinaci s perverzí a smrtí pod vlajkou s hákovým křížem. Typický Brass, který při záběru na mrtvé tělo ženy, namíří kameru přímo mezi její stehna ukazuje totální úpadek lidství téměř v každém záběru snímku. Bujarý večírek herečky v německých filmech, kde se nahá ženská těla mísí s černými uniformami nacistů, kde kamera neuhíbá vůbec před ničím, záběry mezi ženská stehna nebo prsa střídá felace, pissing nebo soulož ukazuje nacistické Německo v pravém světle, bezcitné, požitkářské a nadřazené nad vším včetně lásky. Intriky, vypočítavost a příklon na vítěznou stranu italských vysoce postavených pohlavářů směřuje k přetečení celého kýble hnusu s perfektním hudebním doprovodem, za kterým stojí Ennio Morricone. Celkový dojem z dílka je velmi nadprůměrný, ovšem zbytečně dlouhá stopáž mi nedovolí ohodnotit snímek více než třemi hvězdami. (11.01.2011)

Brass nepochybně uspěl v líčení perverzí, které mohly vládnout na sklonku Třetí říše a nastaveném čase fašistické Itálie. Večírek, na němž lidský had tančí veden obřím zlatým pyjem skutečně zhmotňuje úpadek lidství a tělesné lásky. Škoda, že je jen zastávkou na nepříliš zábavně sepsaném životu jednoho vztahu, který (SPOILER) od vášně směřuje k zneuctění a pomstě (SPOILER). Trošku sice odráží vztah Německa a Itálie (Německo jako mužná síla, která si bere co chce) dané doby, leč to samo o sobě prostoduchost dění nijak nekomplikuje, skorem naopak. A snědé árijce s odbarvenými vlasy v uniformě SS neuznávám! (13.12.2010)

Kýč, kam se podíváš. Ale není to film úplně k zahození. Tinto Brass má podivuhodný talent točit erotické filmy, které nejsou vzrušující ani umělecky hodnotné, ale přesto čímsi dokážou zaujmout. Přestože nemůžu říct, že by se mi jediný jeho film vyloženě líbil, už jsem si musel na DVD koupit další. Jde o jakousi podivnou atmosféru jako z knih markýza de Sade, pocit, že vše je možné - zde navíc tento pocit podpořen obdobím, ve kterém se film odehrává (výborná scéna úchylného nacistického swingers večírku). (31.05.2011)