Jak vytrhnout velrybě stoličku

Miluju tohle komedii, stejně jako následné pokračování. Viděl jsem to už tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Výborný Tomáš Holý zde zcela dominoval, ale ani jeho „filmoví rodičové“ se rozhodně nenechali zahanbit. Malý šibal a dohazovač byl prostě excelentní dětský herec. Pro Janu Preissovou mám rovněž velkou slabost – výborná herečka a pěkná ženská. No a František Němec coby horolezec Luboš a táta, který neví…taky dokázal diváka nejednou rozesmát. Jediný kdo mi tam vždycky vadil, je Vlastimil Harapes – potažmo jeho postava. (07.04.2018)

"Ve filmech, které jsem viděl, často vystupovalo jako hlavní osoba dítě. Nějaké vysoce nadané dítě tam občas hrálo značně velkou a mimořádně vděčnou roli. Filmového dítěte jsem se vždycky trochu bál, protože jsem měl strach, že kvůli němu zdětinštím. Naštěstí se ukázalo, že tato silná obava je zbytečná" (slovy Roberta Walsera) (23.08.2008)

Šmankote, nemůžu uvěřit tomu, že jsem na tento klenot mohla zapomenout! S hodnocením, samozřejmě:-) Jinak se na tohle dílko pochopitelně zapomenout nedá. Geniální Tomáš Holý a sympaťák pan Němec. Správně kožený pan Harapes. Nepochopitelně nervózní maminka v podání Jany Preissové. Ony všechny maminky u paní Poledňákové jsou tak jaksi pořád na trní a nervózní nebo mi tak aspoň připadají, že řeší, co řešit nemusí a zbytečně brblají (S Tebou mě baví svět). Asi je to tím, že moje maminka, ač měla docela těžký život a já byla takový malý Vašek, taková nikdy nebyla, tudíž pro ženy ve vidění paní Poledňákové moc pochopení nemám a vždycky mě v těch pánských jízdách ruší (no suveréně nejblbější je Studénková ve S tebou mě baví svět). To Hřebejkovy ženy, to je jiná káva, hlavně paní Šebková v Pelíškách, ta je prostě dokonalá! (26.04.2010)

Tento film spolu s "polepšovnou" je jedno fantastické vzpomínání na dobu mého mládí, kdy jsem každý rok v létě trávila prázdniny v Českém ráji, ve skalách u rybníka Vidlák ad. .... Film je nádherný dějově spolu s hereckým obsazením, kdy si užívám Tomáše Holého, Františka Němce a Janičku Preissovou. Co dodat ...? Marie Poledňáková je (byla) Paní režisérkou (16.05.2012)

Tohle se dá vidět stále dokola. Bezprostřední, talentovaný Tomáš Holý, půvabná Jana Preisová. Mladý František Němec. Jen ten opět blbě dabovaný Harapes Klemem. S nemožnými brýlemi. Ovšem hudba, balet, Romeo a Julie, labutí jezero a úžasný nepřekonatelný Spartakus. „Všichni kluci mají tátu. Já nemám ani psa.“ I ty rozhlasové hry, co Vašek poslouchal, měly své kouzlo. No řekněte, kdo tak ještě dnes poslouchá rozhlas? Poledňáková – dobře napsaný příběh, pravděpodobný děj, vtipné dialogy. Místy smutek, místy slzy. I ta soudružky učitelky se daly snést. Všechno tehdy hrálo do noty, i ty tuny sněhu v Krkonoších. Jinovatka na stromech. A kouzelné „na mně se můžeš spolehnout…“. Čepice s obrovskou červenou bambulí. Kombinace horolezce, baletky a jednoho osmiletého čísla zaručuje víc zábavy, než přiblblé současné komedie a sitcomy dohromady. Žena mezi dvěma muži, vždycky jsou dva, když o něco jde. Jinak by to bylo moc jednoduché. Němec s hlavou ve sněhu, vašek hned po něm, situace mají spád a grády. Proč vlastně psát dál. Každý to zná, každý to viděl. Každý se smál. (Dobrá, skoro každý.) Svěží vítr vytržené stoličky by potřebovali dnešní tvůrci jako sůl. (03.11.2008)