Old Surehand

Představitele hlavní role Stewarta Grangera nenáviděl skoro celý štáb. Využíval své moci upravovat scénář a z děje skoro vytlačil Vinnetouovu postavu. (Stocki)

Granger pohrdal vším od Pierra Brice s Karlem Mayem, přes Jugoslávii až po hotelový personál. Ovšem členové hotelového personálu si nenechali ponižování líbit a trpělivost jim došla, když Granger hodil po číšníkovi kuřetem. Před cestou do Švýcarska napěchovali jeho zavazadla hotelovými příbory, ubrusy a ručníky a upozornili kamaráda na celnici. Poníženého Grangera si už může každý jen domyslet. (Stocki)

Old Surehand dějově předchází filmům Mezi supy a Petrolejový princ, ale byl natáčen až jako poslední. Plánovalo se i pokračování, ale díky vyhroceným vztahům Grangera se štábem (a nízkým tržbám) už k němu nikdy nedošlo. (Stocki)

Natáčení začalo 23.8.1965 ve westernovém městečku v Ljubljaně, kde se také natáčel Vinnetou - Poslední výstřel (1965). Poslední klapka zazněla o 66 dní později - 27. října 1965. (hippyman)

Hned od počátku natáčení musel tým bojovat s nepřízní počasí. Po letních bouřích a vydatných deštích přišly povodně, na okraji Ljubljaně se dokonce zřítil vodojem, když se pod ním sesunula rozmáčená zemina. (hippyman)

Pro vedoucího výroby Erwina Gitta byl Old Surehand v pořadí padesátým poválečným filmem. (hippyman)

V tomto snímku byl poprvé ve filmových Mayovkách přepaden vlak. Filmaři si pro tyto účely vybrali soutěsku u Benkovacu a vystačili si pouze se stovkou metrů trati. Použita byla stará lokomotiva z filmu Vinnetou I. (hippyman)

Snímek provázelo mnoho neštěstí - asistent kameramana Rudolf Sandtner se zranil na ruce, když se roztříštila okenní tabule jednoho z vagónů; ještě hůř na tom byl jugoslávský herec Sime Jagarineć: při seskoku se střechy jednoho vagónu si přivodil komplikovanou trojitou zlomeninu kotníku a tak na dlouhou dobu z natáčení vypadl. Aby toho nebylo málo, při natáčení v jeskyních Taborska Jama u malé osady Grosuplje spadl režisér Vohrer tak nešťastně, že si pohmoždil ledviny. Podobný pád produkčního Wolfganga Kühlenze byl natolik těžký, že musel odletět na léčení do Německa. (hippyman)

Podstatně hůře dopadla havárie začátkem října: v husté mlze došlo k tragické nehodě - velký omnibus vezoucí mnoho komparsistů sjel do příkopu, tragickým výsledkem byli tři těžce zranění, z nichž jeden zemřel, jeden středně těžce a dvanáct lehce zraněných. (hippyman)

Mzda hlavních tvůrců snímku: Stewart Granger (Old Surehand) 340.000 DM, Pierre Brice (Vinnetou) 80.000 DM, Larry Pennell (Generál) 40.000 DM, Letitia Roman (Judita) 25.000 DM, Mario Girotti (Toby) 25.000 DM, Erik Schumann (Miller) 10.000 DM, Wolfgang Lukschy (Soudce Edwards) 5.000 DM; Alfred Vohrer (režie) 100.000 DM, E. Keindorff / J. Sibelius (scénář) 50.000 DM, Horst Wendlandt (producent) 40.000 DM, Karl Löb (kamera) 20.000 DM, Martin Böttcher (hudba) 9.000 DM, Irms Pauli (kostýmy) 4.000 DM. (hippyman)

Hudbu složil osvědčený mayovský skladatel Martin Böttcher. Soundtrack obsahuje snad nejméně nových melodií ze všech filmových mayovek. Rozhodl se neskládat ani nové hlavní téma, nýbrž použil tzv. Melodii Old Surehanda z filmu Mezi Supy. (hippyman)

Premiéra filmu proběhla 14. prosince 1965 v mnichovském Mathäser-Filmpalastu, přestože producent Horst Wendlandt upřednostňoval Lichtburg v Essenu. (hippyman)

Pierre Brice se musel při promítání ve Stuttgartu převléct do policejní uniformy a takto utéct před davem fanoušků do bezpečí. (hippyman)

Film je první mayovkou Rialto Filmu, která neobdržela Zlaté plátno. (hippyman)

Místa natáčení: Jugoslávie: Grobnik Polje u Rijeky, Platak u Rijeky, Starigrad-Paklenica, Mali Alan u Obrovacu, Zrmanja-Canyon, Ljubiljana, Solin u Splitu. (hippyman)

Cizojazyčné názvy filmu:
Brazílie: MAO DE FERRO. Dánsko: WINNETOU OG NEVADA-BANDITTERNE. Velká Británie: FLAMING FRONTIER. Itálie: SUREHAND. Jugoslávie: OLD SURHEND. Rakousko: OLD SUREHAND 1. TEIL. Polsko: OLD SUREHAND. Švédsko: SÄKER MAN I WESTERN. Španělsko: EL JUSTICIERO DE KANSAS. USA: FLAMING FRONTIER. (hippyman)

Ačkoliv nebyl film publikem akceptován, mnozí kritici se o snímku vyjadřovali výhradně pozitivně. Chválen byl především solidní způsob zpracování a svěží herecký výkon Stewarta Grangera. (Filcooper)