Il boia di Venezia
Blood of the Executioner
The Executioner of Venice
Režie:
Luigi CapuanoKamera:
Alvaro MancoriHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Lex Barker, Guy Madison, Alessandra Panaro, John Bartha, Raf Baldassarre, Mario Petri, Fjodor Šaljapin ml., Giulio Marchetti, Alberto Farnese (více)Obsahy(2)
Benátská republika v čele s dóžetem Giovannim Bembem je ve válce proti Rakousku a Španělsku. Mezitím se syn dóžete, Sandrigo (Lex Barker), připravuje na svatbu s půvabnou Leonorou (Alessandra Panaro). Tomuto sňatku se však postaví do cesty inkvizitor Rodrigo Zeno, který po Leonoře také touží. Využije svého vlivu na vládu i Radu deseti a nechá Sandriga v jeho svatební den zatknout na základě křivého obvinění, že spolupracuje s piráty, kteří na Benátky už delší dobu útočí. Sandrigovi se podaří uprchnout, ale Rodrigo posílá po jeho stopě pátrat benátského kata Guarnieriho (Mario Petri). Při souboji s ním spadne Sandrigo do kanálu a utrpí těžká zranění. Jeho přátelé však nejsou daleko. (vesper001)
(více)Recenze (7)
A já si to docela užila. Film si nedělá ambice na dodržení nějakých historických reálií, je to prostě kostýmní dobrodružný film odpovídající době svého vzniku. Ambici měl nejspíš jedinou: pobavit. A to se mu vcelku povedlo. Lex Barker svůj stín nepřekročil ani o milimetr, zase za klaďase, co když zacítí nespravedlnost, zatne zuby tak, až se mu melou svaly kolem čelistí jako kafemlejnek, zase takřka bídně pojde po ráně sekerou do ramene, ale vzápětí (doslova během pár hodin) přímo vstane z mrtvých a ačkoli před chvílí se zmítal v horečkách (zahraných na chlup stejně, jako když ho léčila Nšo-Či u Apačů), už zase drží kordík v ruce a hrdinně se bije pro dámu svého srdce. No kruciš, není takový film doslova jako pohlazení? Kdo čekal víc, měl si pustit třeba něco od Formana nebo Felliniho. :)))) ()
Kdyby mi bylo deset, tak možná víc hvězdiček. Jenže kdyby mi bylo deset, to bych zas prskal, že je tady moc keců a málo šermovaček. Má to slušnou výpravu, pěkné benátské exteriéry, ale všechno ostatní je špatně. Až přiblble jednoduchý příběh, unylá hudba a hlavní hrdinka ufňukaná pipina, která nekoná a nechá všechno oddřít Old Shatterhandovi. Ten samozřejmě v bílé košili s teatrálníma flekama od krve. ()
Benátsky kat s Lexom Barkerom v hl. úlohe je ďalší z rady tuctových talianskych historických filmov, v ktorých je prvoradá akcia, aj na úkor uceleného príbehu. Obsahuje veľa dejových zkratiek a súboje sú iba naoko. Má však slušné tempo, nerobí sa tu z toho komédia a nechýbajú ani charizmatickí záporáci. No a Barker je samozrejme hlavným ťahákom. ()
Luigi Capuano je u nás absolútne neznámy, jeho tvorba sa zameriavala predovšetkým na lacné dobrodružné filmy. Aj "Kat z Benátok" patrí do tejto skupiny, príbeh je síce natočený svižne, zápletka je sľubná, koče a kone ako vídame v historických filmoch sú vymenené za gondoly, ale snímok väčšie ambície ako pobaviť nemá. Hlavnú úlohu si strihol Lex Barker, ktorý si odskočil z amerických prérií do zatopených Benátok. Prvý komentár. ()
V Benátkách je veselo. Cudně romantická, naivně dobrodružná pohádka, v níž kulisy, rekvizity i postavy jsou jak čerstvě nalakované, jako by všichni byli z cukru a děj se odehrával na marcipánovém dortu. Sandriga a Leonoru by člověk málem snědl. Padouši mají věru zlovolná obočí a jeden dokonce velice podlou jizvu, kolaborace s piráty se trestá brutálním pokecáním sněhobílé košile kečupem, napětí by se dalo krájet, tedy kdyby nebyly všechny nástroje tupé, nad triky se netají dech jen proto, že tu žádné nejsou, i na erotické zajiskření dojde, když ukrutný zloun odhalí bradavku (svoji) a dialogy jsou šťavnaté jak po citrónu vonící náměstí, nebo osvěžující příruční pipeta… Lex chvílemi vypadá, že vyprskne smíchy, děj má díry jako vrata a nezazní žádná myšlenka hodná pozornosti nad šálkem chutného čaje o deštivém nedělním odpoledni – ale to přece patří k věci a když ji miluješ, není co řešit. ()
Reklama