Kosti a skalp

O "Kostěném tomahawku" se hojně mluví a píše jako o hororu ve westernových kulisách, případně o westernu, který se ve finále zvrtne v horor. To je ovšem zplošťující vnímání, protože S. Craig Zahler ve svém nevídaně vytříbeném debutu vytvořil důmyslný revizionistický western. Nové pojetí v jeho podání neznamená špínu, nihilismus a zavržení hrdinství, k nimž se uchylují předchozí dekonstrukční snímky jako "Nesmiřitelní". Zahler přichází s mnohem důmyslnějším, propracovanějším a originálnějším uchopením ikonického žánru. Mistrovsky napsaný film znovu etabluje western pro dnešní cynickou a poučenou dobu tím, že jeho ikonické atributy pojímá se sofistikovaným nadhledem, ale současně aktualizuje jeho základní vyprávěcí vzorce a étos. Indiáni tedy nejsou divoši, ale v postavě profesora se stávají jízlivou personifikací křivdy bílých mužů, která zdejší kovboje přesahuje nejen co do obeznámení s přírodou a jejími podivnostmi, ale i rozhledu, důvtipu a inteligence. Podobně manželka hlavního hrdiny může být sarkastická, racionální i inteligentní, a při tom si zachovat roli objektu a trofeje. Hrdinskost se nevyhnutelně stává synonymem omezenosti, ignorance a paličatosti. Nejzásadnější roli zde hrají troglodyti coby anonymní a racionalitě se vzpírající monstra, která do života na hraně civilizace navracejí ohrožení, mystérium a především element cizího. Jsou ideálními nevyzpytatelnými, bestiálními divochy jako indiáni v báchorkách doby divokého západu, než jejich tradiční vyobrazení nasáklo pachutí genocidy. Ve výsledku pak může "Kostěný tomahawk" na jedné straně do úst hlavní ženské postavy vložit památnou a výmluvnou repliku, která jízlivě glosuje machismus zdejších mužů, a současně být heroickou oslavou jejich houževnatosti a odhodlání. (12.07.2016)

Zííííííív. Bone Tomahawk pustit přítelkyňi už si v životě nevrznu. 90% filmu se nestane vůbec nic, což při stopáži 133 minut je pro mne doslova Martyrs největšího kalibru. ( Kdo rád nudu a pomalé vyprávění bude ve svém živlu). Bezcílné putování pustou krajinou s né příliš zajímavým story a s nezajímavými dialogy, nad kterými se neusmějete ba ani nezamyslíte, zkratka nejevíte zájem. Co potěší je překvapivě slušný áčkový cásting a v závěru asi 3 pěkné gore scény, ale to jsem mohl zhlédnout na youtube za 5 minut a mohl jsem si ušetřit 2 hodiny 20. Zaujmou i divoši, kteří mají působivý řev, ale vytasit karty na stůl v době, kdy je divák znechucen, zhnusen a znuděn by nezachránil ani pobíhající Indiana Jones. 50% tedy za uznání jisté produkční kvality a herce, ale jinak nezájem. Nejděsivější na filmu je dosavadní hodnocení. Story 5/10, Atmosféra 3/10, Gore 5/10, Vizuál 6/10, Akce 1/10, Zábavnost 2/10. (25.10.2015)

Neskutečně intenzivní zážitek i napodruhé, atmosféra odlehlého místa mimo civilizaci a jeho strašlivého tajemství na vás dolehne hned v úvodní sekvenci, přičemž s každou přibývající minutou houstne a nabývá i hutných významů. Jsme v tom s postavami, na něž bychom nejradši zařvali, ať do těch skalisek nelezou v tak malém počtu a povolají kavalerii. Když scénu pročísne charakteristické hrdelní dorozumívání divochů, ježí se chlupy i na pleši, a nárazové šoky při nepředvídatelných a nekompromisně provedených útocích nemohou být díky subjektivitě a timingu intenzivnější. Takhle si představuji špičkově efektivní horor, který nepotřebuje komplikovaný děj a šokující odhalení. Stačí „pouze“ opečované postavy (obsazené božími herci v čele s Russellem a Jenkinsem), komunikatovnost, která vždy vyzradí jen tolik, aby navýšila napětí a současně nemátla, a také podnětná kulisa obracející se k exploatačním tradicím i k historickým (tedy pro Američany symptomatickým) významům. Totální splynutí prostoru civilizace a barbarského divošství doluje hororové zlato z pohledu žánru a také podnětnou sebereflexi z perspektivy bílého rasistického muže, jehož zde skvěle zastupuje morálně ambivalentní Matthew Fox. Plus až nezištné zapuštění hlubokých emocí, které jsou v Zahlerově podání jaksi stylizované a ikonické („pozdravuj manželku a já budu pozdravovat tu tvojí“), ale zároveň fakt přirozené a hmatatelné. Láska a ochota obětovat se za druhé je tím, co nás zásadně povyšuje nad barbarství, přičemž v tomto brutálním nepředvídatelném provedení to nevyznívá ani sentimentálně, ani vyloženě zcestně. Stejně jako následující Blok 99 totální autorský poklad. 95 % (01.03.2022)

Jako když vás někdo hodinu drbe na bříšku a pak vám o držku rozbije flašku od vína - tak moc hardcore ten všema omílanej závěr je. Ať už se vám z něj kufr zvedne nebo nezvedne, film jako takovej je docela dobrej, za což může především super herecká sestava a minimalistická, nicméně poctivá westernová atmosféra. (21.04.2019)

// It is the official opinion of deputy do_Od, that this movie was pretty fucking good. Se vší vážností, špinavej western, kterej mi brnkal na všechny ty správný struny. Kurt Russel s plnovousem? Check. Patrick Wilson, kterej roli od role nabírá na sympatiích? Check. (P.S. věděl jsem, že ho budu mít moc rád už od A-Teamu, kdo z vás tohle může říct ) Lili Simmons? Check. Nekompromisní arogantní šmejd se vší dovedností, které je pro takovou povahu potřeba v podání starýho dobrýho Jacka? Check. Lili Simmons? Double check. A nakonec, napříč vší logice, šťastnej happyend a vynikající dialogová výměna mezi soon-to-be-dead šerifem a jeho zástupcem o vyřizování pozdravů manželkám. No zastřelte mě, kdybych tomuhle nenapálil 10/10 a nešoupl si to mezi topku letošního roku a dost možná i žánrovou špičku obecně. K poetice mistra Sergia to má daleko, stejně tak jsem tady neslyšel žádného druhého Morriconeho, ale zatraceně, tohle bylo přesto ták dobrý. (09.11.2015)