poster

Noční jízda

  • anglický

    Locke

  • český

    Locke

    (festivalový název)

Drama

Velká Británie / USA, 2013, 85 min

Režie:

Steven Knight

Scénář:

Steven Knight

Producenti:

Paul Webster, Guy Heeley

Střih:

Justine Wright
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sarkastic
    ****

    V jednoduchosti filmu spočívající v 1 herci, prostoru (auto), nekonečné jízdě a spoustě hovorů (s několika protagonisty, jejichž tvář divák nepozná) může někdo najít jeho největší slabost stejně jako sílu. Já v něm našel především to druhé. Tak či tak, pokud se vám podaří vcítit do hlavního hrdiny zažívajícího naprosto extrémní situací ústící v problémy na všech „linkách“ (a každé další zazvonění může znamenat jeho ještě větší průser), máte šanci si vychutnat tuhle jeho životní jízdu naplno a sami dumat nad tím, co byste udělali vy, s jakým rozhodnutím přišli. Jediné co mi opravdu hodně vadilo byla linie s otcem, jehož „přispění“ do synova života se určitě dalo vyřešit v rámci nějaké telefonátu, ne takto schizofrenně. Až na tuto kaňku mě Locke velmi chytil a hodnotím ho silnými 4*.(7.9.2014)

  • Botič
    ****

    Kdo by to byl čekal, jaké drama se dá vystavět kolem tak banálního tématu jakým je položení betonových základů. Vynikající one-man-show Toma Hardyho a nečekané vítězství minimalismu. [MFFKV 2014](13.7.2014)

  • movie
    ****

    Takhle má vypadat povedený režijní debut. Z absolutního minima maximum.(7.11.2015)

  • Sonnery
    *****

    Celovečerní reklama na BMW už nemůže být lepší...(10.1.2015)

  • RedAK
    odpad!

    Tak se na to podívejme. Nejdřív je důležité prozradit, že se můj kinematografický život skládá z rozličných časových segmentů, které jsou neovlivnitelně různě dlouhé. V tom prvním si můžu pustit zároveň všechny Troškovy blitky, kompletní Veselojc tvorbu, celovečerní Making of z Bieberových videoklipů, zkrátka všechny možné i nemožné sračky a budu se u toho hihňat, až se budu za nepřirozeně velký břich popadat. V tom druhém zase můžu nasbírat největší místní perly hrdě se blyštící v krvavě rudých hvězdách tuzemských kritiků a neocením tam ani čerstvě vyholenou piču šťavnaté osmnáctky. Určitě to záleží na momentálním rozpoložení mé sněhobílé křehké duše a taky na množství vyšňupaného kokainu. Tenhle film bohužel schytal moji druhou vlnu. Ale bylo to jen o pubický chlup puberťáka objevujícího kouzla žiletek, neboť ještě před pár dny jsem dokázal velkoryse ocenit krátkometrážní psychologické drama z lékařského prostředí, které se neslo na podobném principu, jako tento snímek. Dva lidé v jedné místnosti, vedoucí hektický, nesrozumitelný dialog. Nic víc. Jmenovalo se to "Borec mrdá sestřičku na nemocničním lůžku", mělo to napínavý rozjezd, gradující děj, hezky vystříkanou pointu, prostě krása. Chlápek měl tak velkého čuráka, že jí musel při agilním deep throatu žaludem vyoperovat apendix. Zkrátka kvalitka jaksepatří. Jenže včera jsem si pustil tohle, one man show s chlápkem v autě, co má péro jak vidle - strčí ho do každýho hnoje - a pak řeší problémy z dělohy ven se deroucího nemanželskýho spratka. A to je v podstatě celý. Občas si tam labilně popovídá se zpětným zrcátkem a telefonní operátor si mne ruce, neboť za hodinu a půl stihne provolat rozpočet malé rozvojové země. Určitě jsem to zase nepochopil, páč jsem postižený blbý kokot a místní znalci mě budou chtít vidět brutálně umláceného gumovým penisem, nebo nedejbože na odvykačce, ale bohužel nemohu jinak. Kdybych to býval tušil, tak svůj včerejší večer zavraždím daleko zábavnější činností, což by v tomto případě bylo naprosto cokoliv, od třídění zrn kokainu od pervitinu, přes moderování desetikilometrového závodů dvou fyzicky indisponovaných hlemýžďů, až po počítání pixelů na plakátu Justina Biebera v životní velikosti, který mi visí v pokojíčku (viz deníček). Achjo, snad někdy příště.(9.8.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace