Jáma a kyvadlo

Viděno asi před dvaceti lety a jediné, co mi utkvělo v paměti, byla úvodní poprava. A vlastně nic jiného ani nestálo za pozornost. Henriksen mohl koulet očima jak chtěl, ale jeho Torquemada působil spíš jako karikatura a nemístně směšná byla i řada dalších postav i scén. Původní film ze šedesátých let jsem ještě neviděl, ale jsem si jist, že mi spraví chuť. 15% (18.11.2014)

Bohužel nedopatřením jsem si tohle spletla se stejnojmenným hororem z roku 61,byla jsem natěšená ale nadšení rychle pominulo,celou dobu mi vrtalo hlavou proč je v červeně zabarvených číslech začalo mi být jasné to bude jiná verze. Ale i tak jsem se s narůstající nudou dokoukala na trapné béčko u které si dělá srandu samo ze sebe a tváří se rádoby vážně se stupidním příběhem resp. koncem který by byl ve své době prakticky nereálný, se smolnými 49 procenty zaslouženě. Dlouho jsem neviděla film u kterého bych zbytečně promarnila čas... (15.08.2010)

Zpracovat Poea není určitě jednoduché, ale Stuart Gordon odvedl velmi slušnou práci. Atmosféra ve které je moc inkvizice nad vším je ztvárněna příjmně a nenuceně. Samozřejmě je na snímku vidět, zejména na interiérech, že se jedná o béčkovou produkci, ale herecké výkony Lance Henriksena či velmi pohledné Rony De Ricci (mimochodem ta natočila pouhé dva filmy, tento a v roce 1988 ještě hrála v roli Celie v dramatu PENITENT, pod rodným jménem Rona Freed) jsou na velmi dobré úrovni. Snímek svou stopáží není žádným protahovaným pokusem o velké dílo, ale stručným filmem o inkvizici a jejích praktikách ve středověku. (29.10.2013)

Zpočátku mě zaujal odlehčený tón, jakým je příběh vyprávěn. Zdálo se, že je přede mnou úchylné inkviziční béčko, jehož tvůrci v sobě měli dostatek nadhledu a škodolibé perverze. S ubíhajícími minutami bohužel vyšlo najevo, že to nejspíše přeci jen někdo myslel vážně více, než by se slušelo. Původní Boormanovu klasiku na Poeovy motivy mám moc rád a je dobře, že tahle prasárna jde vlastní cestou, jinak by rozhořčení mohlo být ještě větší. Dvě hvězdičky za to, že mi z tváře ani jednou neslezl pobavený škleb. (23.10.2008)

Pro mě velmi příjemné překvapení, ačkoli s Poem to pravda zas až tak mnoho společného nemělo. Začátek je tak trochu v duchu Kladiva na čarodějnice, postupně přibývá akce, krve i krapet nadpřirozena, ale vše ve vcelku rozumné míře a s lehce ulítlým nadhledem. Samozřejmě se tu objeví jáma a kyvadlo, kromě toho taky krátká pasáž odkazující na povídku Sud vína amontilladského a nechybí ani Poeovo oblíbené téma pohřbení zaživa. (15.02.2010)