poster

Ať žije svoboda

  • Itálie

    Viva la libertà

  • Slovensko

    Nech žije sloboda!

Drama / Komedie

Itálie, 2013, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • rt12
    ***

    Bylo to takový kulový s přehazovačkou. Přehazovačka je v tomto případu Toni Servillo (je výborný). Bavila mě postava inteligentního šílence . V utahaném zbytku jsem pomalu a jistě ztrácela pozornost a vědomí.(27.3.2014)

  • iamek
    *****

    [48. MFF KV 2013](10.7.2013)

  • emma53
    ****

    To je druhý film, kde mně dává Roberto zabrat s hodnocením. Navíc tady už musím srovnávat i s jinými filmy s podobným námětem, jen Toni Servillo je stále stejně skvělý a ve své nejlepší formě. Budu-li tedy tenhle snímek brát jen a jen jako Servillův herecký koncert, pak je to čtyřka, ale pokud by šlo o námět, tak to sklouzává do průměru. Nicméně Toni se své dvojrole ujal poctivě a lidsky, takže jsem neměla žádný problém uvěřit Enricovi jeho psychický rozklad osobnosti a ani jeho dvojčeti, který to vzal s nadhledem člověka nezatíženého celým tím politickým marasmem. Díky němu se tak stává Viva la libertà lehce nadprůměrným. 3,5*(21.2.2014)

  • Duotone28
    ****

    Skvelý skvelý skvelý Servillo! Man of one milion faces:), budem si musieť trochu viac naštudovať jeho filmografiu, bavil ma celý čas. La Grande bellezzu ešte nevidel, ale už teraz sa na ňu teším, nazdar(1.7.2014)

  • sinp
    ****

    Snění je naštěstí připuštěné za všech okolností… Když se dostane podivín do velkého světa, zpravidla obhajuje naivní ideály – stalo se to ve filmu Byl jsem při tom nebo Dave a spadl do toho i neodolatelný filozof Ernani v podání Toniho Servilla. Tyto filmy tlumočí postoje tvůrců a společnému úsilí nic neschází: Ať žije svoboda je vtipný, přiměřeně vážný a dostatečně závažný snímek, který většině diváků pravděpodobně zvedne náladu. K politice nepřistupuje s nasupenou vidinou zdrcující kritiky, nýbrž empatickou snahou porozumět obtížné službě. Opakovaně skloňované slovo „únava“ má vysvětlit ústup vizí, nedostatečnou průbojnost, apatii, korupci atd. Únava má být reakce na stav věci, smutným důsledkem nastolených poměrů. Jenže snímek obhajuje neobhajitelné a vytváří z politiky vakuum. Režisér Roberto Andò netematizuje stranická omezení, nezbytnost kompromisů, každodenního relativizování vlastních ideálů ve prospěch společného cíle. Vůbec není jasné, zda je zdejší (levicová) strana mocenským nástrojem jednoho muže či neovladatelný organismus dlouhého šiku hochštaplerů, kteří politiku Ernanimu brání v rozletu. Absence těchto mechanismů činí nápravu „nového“ Ernaniho strašně naivní. Je to přesně takové, jak si unavený volič přeje. Leč nemožné, protože se zamlží asi sto padesát omezení, před nimiž by filozofující Servillo stál. Podobně zjednodušená je druhá zápletka – politický exil politika Ernaniho se zřejmě hodlal inspirovat papežským zběhnutím (Habemus Papam), bohužel se ale točí v kruhu a mimo pár vtípků nic nenabízí. Tento film je tak naivní a politika v něm černobílá, až mě to dojalo. Pakliže může někdo toto pole ještě stále pokládat za prostor plný unavených idealistů, zřejmě není naše situace tak beznadějně cynická. Více takových filmů. (MFFKV 2013)(1.10.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace