Ať žije svoboda

Toni Servillo je tak zajímavým hercem, že vás snímek "Ať žije svoboda" bude bavit, i když se z tohoto tématu a celkového pojetí politické kritiky prostřednictvím dvojníka, dalo vytřískat o dost víc. Přesto je to docela chytrá komedie o tom, že politika je vlastně svinstvo, ale dají se s ní dělat opravdu divy. (03.10.2017)

Jednoznačně nejlepší italská filmová komedie posledního období (za což považuji cca 20 let); nádherná satira na politiku, která neplatí pouze pro Itálii, ale minimálně pro celou EU; zprofanovanou politiku, která neslouží lidem zachraňuje identické dvojče neoblíbeného opozičního politika, které se jako filozof právě vrátilo z ústavu pro choromyslné. Jak pravím - jen dětem, bláznům a filozofům je dovolena říkat pravda a měli by dělat politiku (i když u nás se zrovna ten jeden filozof nevyznamenal). Asi bych se měl dát na politiku. "Ani jeden pitomec v parlamentu neví, že je pitomec." Nádherná hláška. (12.02.2015)

Taliansky herec č.1 Toni Servillo je v pozícii ako Peter Sellers v Kubrickovej satire Dr.Strangelove... Téma je to politická,Peter stvárňuje takisto viacero postáv,čo Toni hrá dvojčatá Enrica a Giovanniho. Sú identickí,vymenia si úlohy,čo Giovanni predvádza ľudskú tvár lídra strany,potom čo skutočný Enrico,ktorý sa vytratí do Francúzska,si potrebuje oddýchnuť.Enricov asistent Andrea natrafí práve na jeho dvojča Giovanniho,ktorý má schizofrenické črty,a tým pádom sype zo seba pravdu a zachráni stranu. Politika je svinstvo,z ktorého mi je na grcanie,ale vďaka Tonimu sa človeku na chvíľu zmení názor.Len na okamih... (25.03.2014)

Snění je naštěstí připuštěné za všech okolností… Když se dostane podivín do velkého světa, zpravidla obhajuje naivní ideály – stalo se to ve filmu Byl jsem při tom nebo Dave a spadl do toho i neodolatelný filozof Ernani v podání Toniho Servilla. Tyto filmy tlumočí postoje tvůrců a společnému úsilí nic neschází: Ať žije svoboda je vtipný, přiměřeně vážný a dostatečně závažný snímek, který většině diváků pravděpodobně zvedne náladu. K politice nepřistupuje s nasupenou vidinou zdrcující kritiky, nýbrž empatickou snahou porozumět obtížné službě. Opakovaně skloňované slovo „únava“ má vysvětlit ústup vizí, nedostatečnou průbojnost, apatii, korupci atd. Únava má být reakce na stav věci, smutným důsledkem nastolených poměrů. Jenže snímek obhajuje neobhajitelné a vytváří z politiky vakuum. Režisér Roberto Andò netematizuje stranická omezení, nezbytnost kompromisů, každodenního relativizování vlastních ideálů ve prospěch společného cíle. Vůbec není jasné, zda je zdejší (levicová) strana mocenským nástrojem jednoho muže či neovladatelný organismus dlouhého šiku hochštaplerů, kteří politiku Ernanimu brání v rozletu. Absence těchto mechanismů činí nápravu „nového“ Ernaniho strašně naivní. Je to přesně takové, jak si unavený volič přeje. Leč nemožné, protože se zamlží asi sto padesát omezení, před nimiž by filozofující Servillo stál. Podobně zjednodušená je druhá zápletka – politický exil politika Ernaniho se zřejmě hodlal inspirovat papežským zběhnutím (Habemus Papam), bohužel se ale točí v kruhu a mimo pár vtípků nic nenabízí. Tento film je tak naivní a politika v něm černobílá, až mě to dojalo. Pakliže může někdo toto pole ještě stále pokládat za prostor plný unavených idealistů, zřejmě není naše situace tak beznadějně cynická. Více takových filmů. (MFFKV 2013) (01.10.2013)

Servillovi se podařila herecká etuda, když věrohodně a s vtipem vykreslil dvě naprosto odlišné figurky v podobných situacích ve stejném prostředí. Mastandrea a Bonaiuto mu solidně sekundují a volná místa Andó zručně vymaloval výjevy z italského politického zákulisí, které je stejné snad ve všech zemích. Zde je na něj ovšem pohlíženo i komicky a nevšedně, což dodává vážnému námětu na tolik potřebné lehkosti. Výsledkem je dobře natočená a příjemná dvojníkovská oddechovka pyšnící se kvaltními výkony hlavních představitelů a zdravým humorem. 10/10 [KVIFF 2013] (01.07.2013)