Epizoda u životu berača željeza
La Femme du ferrailleur
Epizóda zo života zberača železa
An Episode in the Life of an Iron Picker
Obsahy(1)
Nazif se živí sběrem železa ze skládek. Jeho žena Senada se doma stará o dvě děti. Třetí se chystá na svět. Jenže Senada potratí a protože nemá zdravotní pojištění, odmítnou jí lékaři operovat, dokud nezaplatí 500 Euro. Takové peníze však rodina nemá a tak je jedinou cestou, jak Senadě zachránit život, podvod... (Artcam Films)
Recenze (32)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Docela silná životní epizoda. Můžeme vést polemiku o tom, nakolik si svou netečností zavinili hrdinové svoji situaci sami, ale způsob, jakým Danis Tanovič vykresluje bezvýchodnost jejich situace, skrze zdánlivé banality všedního života, až z zoufalým krokům, které jsou lidé ochotni udělat pro záchranu svých blízkých, prostě zabírá. Ne snad, že bych se zásadně dojmul, na to film ani nehraje, ale k přemýšlení určitě donutí. ()
Nejlepší sociální dramata se letos odehrávají na skládkách. Nekompromisní verismus, u něhož mi zpočátku trochu vadila tematizovaná přítomnost kamery (v kontrastu s pasážemi, které naopak pracují s čistě filmovými postupy), ale nakonec mě uhranul kombinací naléhavosti a letargie. Další z filmů, který otevírá možnost hned několika postojů, žádný nepodsouvá a nabízí to nejpodstatnější - syrový výsek skutečnosti, který si divák musí "odžít" a sám zpracovat. Tanović určitě není tak zručný zprostředkovatel "sociální tísně" jako třeba Fliegauf, ale tohle se mu povedlo trefit přesně. [80%] ()
Jelikož v kině přede mnou seděl nějaký "sobecký obr", který mi zakrýval čtvrtinu obrazu, viděl jsem, že rodina v hlavní roli byla jen ze tří čtvrtin romská, paní máma měla jen 100 kilo, děcka rozjíveně pobíhaly a hulákaly jen po tří ctvrtinách pokoje, sběrac potřeboval jen 735 marek, odpojili mu proud jen ve třech čtvrtinách domu, a proto, aby zaplatil dluh si rozsekal jen tři čtvrtiny auta. Film byl ze tří čtvrtin amatérsky a ze 75 % nudný. Tři čtvrtiny se snažily prvoplánovitě působit na emoce a film ze tří čtvrtin VŮBEC neřešil proklamovanou tématiku sběru železa... 3/10 ()
Myslím, že podobné filmy dělají medvědí službu jak klubové distribuci, tak romskému etniku. ()
Sociálna balada, napriek netragickému koncu. Baladou je spôsob života, akým štát (spoločnosť) necháva živoriť ekonomicky neproduktívnych. A tak sa stáva, že rôznymi Hippokratovými prísahami a zákonmi zaručená nezištná lekárska pomoc sa v prípade ohrozenia života stáva tovarom štátnych mafií (zdravotných poisťovní) vyberajúcich mesačne povinnú daň (poplatok) za bezplatné zdravotníctvo. Kto neplatí, nech nežije. Samozrejme, miera pomoci chudákom (napriek absencii majetku stále povinným platiť zdravotné odvody) je v rôznych štátoch rôzna. Neviem, ako to je v chudobnej, vojnou nedávno sužovanej Bosne, ale ako z filmu vyplýva, tým, čo poistenie nemajú, môže byť zrejme odopretá lekárska pomoc v čase ohrozenia života. To je to bolestné a baladické. Zaujmú obrazy solidaridy biednych, pripomínajúcich to lepšie z fungovania téz ľavicovej anarchie založenej na vzájomnej pomoci, na rozdiel od anarchie pravicovej, založenej na konkurencii. ()
Veľmi ťažká sociálna dráma na strávenie. Hrozí ukrutna depka! ()
Ja som mal pocit, že Epizóda bude akýsi hraný dokument, ale vážne som netušil, že je to čisto hraný film. Ale je to presne na pomedzí a myslím, že bližšie už sa k realite hraným filmom priblížiť nedá. A to aj v prípade, že by hlavné úlohy nestvárnili ľudia, ktorým sa tieto udalosti stali. Je otázne, či takýto autenticky podaný príbeh zo života utiahne celovečerný film, vzhľadom na dĺžku stopáže to ale ešte vyšlo. Dá sa v ňom vidieť aj trilerový naratív, keď rodina hľadá spôsoby, ako vyriešiť zapeklitú situáciu a divák je tak v napätí z vecí nasledujúcich. Inak sa ale takým britským sociálnym režisérom zo Zberača musí poriadne zakrútiť hlava. Ste vojnový veterán a nemáte nárok ani na záchranu holého života u lekára. Takže z filmov už vieme, že zdravotníctvo je úplne na hovno okrem Rumunska a USA aj v Bosne. Z reality to vieme o tom slovenskom. ()
Hraná dramatizace skutečné události s jejími pravými aktéry v hlavních rolích nám říká, že něco je ve společnosti špatně. Když se nad tím trochu zamyslíme, můžeme snadno dojít k závěru, že to není o Romech, že totéž se může stát libovolnému chudému člověku. A co teď s tím? ()
Asi už jsem z těch sociálních dramat unavená... ()
Malé a menší události ze života romské rodiny, která hraje samu sebe. Tanović vykresluje civilním způsobem prostředí i charaktery postav, zajímá se o obyčejné a každodenní a nesnaží se z romské tematiky a diváka vyždímat co se dá. Tento malý snímek tak nenabízí silné emociální momenty, což by samo o sobě nemuselo být na škodu, ale vzhledem k pomalému tempu a nevýraznému narativu se stává film nudným. ()
Takový celkem jednoduchý, i když na první pohled celkem silný příběh o tom, jak to může dopadnout, když nemáte na pořádnou zdravotní péči. Je dobré, jak je to natočené s neherci - alespoň myslím - protože to vyznívá celkem věrně. Jenže když film skončil, najednou jsem zjistil, že to se mnou nic neudělalo. ()
Dalsia socialna drama, kde divak ma moznost vidiet nielen to, ako Cigani /ani omylom Romovia, je to vyraz politickej korektnosti, Cigansky kongres z Roku 1970 unava oznacenie tohoto etnika ako Cigani, a nie Romovia/ ziju navonok, ale je tu moznost nahliadnut aj do ich barakov. A ako diky, ale to mna fakt nezaujima, ako Cigani ziju svoje sukromne zivoty, ani omylom. Tempo je nudne, dialogy hrozne ... ledva som to dopozeral : 20 % ()
To není dokument ? ()
Pozeral som dokument a zisťujem, že to dokument nebol, ale hraná rekonštrukcia od pôvodných aktérov. Zbieranie železa ani nesúvisí s tým, že film je nakoniec o zúfalej situácii v zdravotníctve a prístupe k človeku. Ale to železo a jeho sekanie je určite najhlučnejšou časťou filmu, ktorá ma preberala z driemania, ktoré ma chytalo pri nudných častiach. ()
Čekal jsem sociální drama, dostalo se mi ho. Tanović celkem úspěšně proplouvá minovým polem žánrových klišé hlavně proto, že disciplovaně drží pseudo-dokumentárních postupů. Nesnaží se překačovat škálu možností - nechává ne-herce nehrát, v obrazech bídy se nehnípá, neždímá z diváků soucit, prokládá intenzivní situaci zdánlivě bezcennými scénami zlobení nevydrezůrovaných dětí, jízd mezi průmyslovými komplexy, tichých přesunů infrastrukturou nepřehledných institucionálních a ekonomických cest. Důsledně nás nechává polovinu filmu hledět hrdinům na záda, pozorovat, jak někam, většinou marně jdou. Nepropadá lákavému pokušení výpověď vyhrotit do trierovských hodnot. Člověk získá představu, jíž lze věřit, a o to asi jde. Je to k uzoufání. C'est la vie. Najdou se i mouchy. Z filmu je cítit podvědomá idealizace jednoduchého venkovského života lidí na okraji, která se projevuje v neokázalých, nicméně nekomplikovaných scénách milostného života dvojice, či bezděčné vizuální estetizaci. Takový výlet na dříví nebo na skládku zasypanou sněhem sice vypovídá o čem vypovídá, čistě obrazově působí proti smyslu skoro vábně. K obsahu snad ani nemá cenu se vyjadřovat. Skutečnost, že jsou "slušní lidé" schopni nechávat pro 900 marek chcípat bližní s mrvým plodem v děloze na sepsi, zatímco by s tím šlo snadno něco dělat, výmluvně zpravuje o tom, jakým směrem a za jakým účelem vedou kecy o "nadstandardu" ve zdravotnictví. Pro ty, kteří nevědí: Jde o prachy do kapsičky a ta cesta vede do pekel. Mimoto jsem se dověděl, že-a-jak lze karosérii vozu rozsekat sekyrou. Doufám, že mi tato vědomost nikdy nebude sebeméně užitečná. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2012. ()
Nic nového - takovéto situace jsou běžné u lidí, kteří přemýšlí dopředu maximálně tak v řádu hodin. Hlavně že na cigára je vždycky. Filmařsky také nic, co by zaujalo. Nechápu Stříbrného medvěda za hlavní mužskou roli, ani velkou cenu poroty na letošním Berlinále. Na tři hvězdičky snímek rozhodně nedosáhne. ()
Tyhle filmy mám moc rád, jsou ze života a o životě takovém, jaký skutečně je. Tenhle je hlavně o nemilosrdnosti systému, který si víc než života člověka cení peněz. Muž středních let po válce nesehnal práci, a tak se živil sběrem šrotu. Nebylo divu, že jeho rodina nemohla platit zdravotní pojištění. A ve chvíli, kdy manželka potratila a nosí v těle mrtvý plod, odmítne nemocnice pacientku přijmout, aniž by dostala předem zaplacenou částku, o níž se Nazifovi jenom sní. Nakonec si musí pomoci podvodem a na operaci se Senada dostává pod jménem své švagrové. Než se rodina vrátila z nemocnice, byl jim ale odpojen proud, a Nazifovi nezbývá, než se rozloučit s vlastním autem a prodat ho jako šrot... Tragický osud bosenských vesničanů zůstává otevřený, ale jako by to nevyřčené nebylo právě veselé. V Jugoslávii zdravotní systém nebyl ani za socialismu tak dobrý jako u nás a je vidět, že zůstal za naším standardem i v dobách, jež se nám zdají těžší než ty dřívější... ()
Mam velmi rada tento typ filmov, problem je, ze aj ked sa nan dobre pozera, nic prevratne sa v nom vlastne nedeje. ()