Zákon rovnosti

Ve své době velmi odvážné pojetí! Volání po svobodě a rovnosti v době normalizace a krátce po Chartě 77! To musel být zázrak, že to orgánům uniklo a vysílání v televizi nebylo zakázáno. Ostatně poselství tohoto díla stále platí - i když: tehdy nebyla svoboda, byla aspoň naděje,ale dnes sice ještě svoboda je, ale je vůbec nějaká naděje? (18.12.2020)

Námět filmu je zajímavý sám o sobě, provedení ale poněkud kulhá. Dialogy jsou často spíš proklamacemi různých pouček, než skutečně živoucími diskuzemi, herci jako by se až na výjimky míjeli se svými rolemi, nebyli s nimi doopravdy sžiti. K těm výjimkám bych zařadil především Bořivoje Navrátila a Květu Fialovou, kteří vyzařovali potřebnou uvěřitelnost a přirozenost projevu. Ostatní často přehrávali nebo byli příliš patetičtí či šablonovití, role filosofa a matematika Bolzana ani Valovi příliš neseděla, neslučovala se moc s jeho osobnostním hereckým typem, možná i kvůli často příliš šroubovaným větám, které musel pronášet. Nicméně dívat se na to s jistým nadhledem dalo. (29.09.2020)

„Zázraky se určitě dějí, bez toho by nestálo za to žít.“ Tahle televizní inscenace o významném pražském matematikovi a filozofovi Bernardu Bolzanovi, o muži bojujícím proti "nevolnictví myšlení", moc velkým zázrakem není.  Jsou tu pasáže s docela nosnými dialogy, v nichž Jiří Vala v titulní roli vcelku přesvědčivě ukazuje na to, jak nesmiřitelným bojovníkem za lepší svět Bolzáno (asi) byl. Ten jeho zápas o to, zda v duchu svého životného kréda ("být šťastný a jiné dělat šťastnými"), a tedy v zájmu štěstí svého milovaného studenta Alexandra, odvolá své myšlenky o rovnosti lidí, je podán docela zajímavě. Nedokážu se však zbavit dojmu, že ono vyznění této inscenace v sobě nezapře jakýsi letmý otisk ideologie tehdejší normalizační doby. Jinak oceňuji vcelku příjemný hudební podkres Václava Zahradníka. (02.04.2023)

Životní osud Bernarda Bolzana, slovutného učence a myslitele, který zanechav nesmazatelnou stopu také na pražské univerzitě, stal se nedílnou (trvalou) součástí české vědy a kultury, je v této televizní inscenaci představen ve velmi zkreslené, nevěrohodné podobě. Tento dojem umocňují nejen herecké výkony plné prázdného patosu a stylizované strojenosti, ale také nezajímavá režie a přemíra scénáristických klišé, včetně povinného melodramatického lkaní. Jedinou výjimkou je výtečný Bořivoj Navrátil: jeho postava i její nenucené pojetí vnáší do jinak strnulého příběhu napětí a jemnou ironii. Hodnověrnost inscenovaného tím ovšem není nijak zachráněna, tento typ dramatických pořadů zůstává silně poznamenán socialistickým mrzačením společensko-historického kontextu. (01.12.2021)

V inscenaci zaznívají některé zajímavé filosofické úvahy, což mám rád. Škoda, že si snímek více nevšímá Bolzanově matematické teorii o paradoxu nekonečna, které se učenec podrobně věnoval. Sledována je tu spíše druhá část úsilí, kterému matematik zasvětil svůj život, část revoluční. Revoluce v myšlení sice jen teoretická, ale o to více upřímná a pro mocné té doby nepřijatelná. Opravdu výborný Vala v hlavní roli. (25.08.2020)