Mrazík

Všichni ho znají. Všichni ho viděli. Generace citují pasáže. Někteří ho k smrti nenávidí a jiní k smrti milují. Pro jedny sovětský kýč jak bič, pro druhé klasika. Když ho dávají na Silvestra/v parném létě/o Vánocích v televizi, sledovanost vzroste o 35%. Na internetu kolují parodie, stejně jako freudovské analýzy jednotlivých postav. Přichází fenomén českého rodinného krbu …. Klasická pohádka o tom, jak láska a krása zvítězily nad ošklivostí a nenávistí je silně a čistě naivní a na nic jiného si nehraje. Její krása spočívá v jednoduchosti, stejně jako její kýč. Je vzorovým prototypem všech pohádek a její charaktery jsou stejně vzorovitě ikonovité. Mrazík uspokojuje svým nesložitým, přímým příběhem, stejně tak i částečnou skrytou bizarností. Kdo viděl Mrazíka více než 3-5x ji přímo vyhledává (tomu se neříká posedlost, nýbrž rýpání se v detailech). Tak se z naivního dětského pohledu na film stává v průběhu let částečná (sebe)parodie v době dospívání (co takhle považovat Ivánka za meterosexuála díky viditelně nalíčeným očím a ústům ?) a v dospělosti je možné vidět film s notnou dávkou nostalgie či k němu nalézt kritický odpor/odstup. Mrazík nemá originální příběh ani nadčasové zpracování, má ale kultovní prvky, které jsou lehko akceptovatelné a právě díky tomu nadčasové. Nebo si snad pamatujete, kdo se objeví na plátně dřív, zda Nastěnka nebo Ivan? Či si spíš pamatujete pokračování písně „Váňo, Váňo, Ivane..“? (08.03.2006)

Je to dobrá pohádka, ale především v první polovině, která mně přijde o hodně originálnější a zbavená předvídatelnosti. Druhá polovina už je znatelně slabší. Až moc strojově se vše spojí v násilný happy end. Písničky, překlad a dabing nemají daleko k dokonalosti, ale i v původním znění by to možná bylo zajímavější pro srovnání s českým dabingem. Na tuhle pohádku prostě musí být nálada. Je už dost ohraná a místy nesnesitelná. 50% (14.11.2010)

Vysoké hodnocení téhle pohádky je zřejmě vytvořeno kultem, který kolem téhle pohádky v českých zemích vznikl a podléhám mu patrně i já - kdybych měl totiž na tomhle filmu pochválit něco konkrétního, tak vlastně nevím ani (mimo geniálního českého dabingu), co bych tak napsal... Jako malý jsem někdy na počátku 80. let oceňoval především atypickou fyziku pohádkového světa - třeba to, že někdo vyhodí obušky do vzduchu a oni spadnou až někdy za půl roku, nebo to, že chaloupka na muří nožce se otáčí k mluvčímu na povel, jako dospělý divák bych mohl napsat něco o použití subjektivní kamery či o specifické práci s barvami...stejně ale převládá pocit nostalgie...a nedělám si iluze, že u jiných diváků i ostalgie... (26.01.2007)

V podstate sa podpisujem pod Meliesove slová. Prvýkrát som túto srágoru videl až teraz, na Vianoce roku Pána 2006, takže prvok nostalgie našťastie/bohužiaľ nehrozí. Z filmu tak ostáva len zlý, žalostne zlý pokus o rozprávku, ktorý nefunguje ani ako "vážny" príbeh, ani ako "zábavne zlý" film. Nikdy viac. (28.12.2006)

Každá krajina na svete, má svoje národné rozprávky, ktoré si púšťajú vo významné dni a pre každého majú veľkú emocionálnu hodnotu, pretože to tak funguje po niekoľko generácií. Avšak sú rozprávky, ktoré prekročia aj hranice svojej stvoriteľskej krajiny a stanú sa fenoménom a to je presne Mrázik. Na otázku, akú rozprávku pozná takmer celý svet, má Mrázik jasnú odpoveď. Najslávnejšia rozprávka všetkých čias, ktorá neoddeliteľne patrí k Vianočným sviatkom, rovnako ako kapor, stromček alebo rodinná idylka. Jeden nafúkaný Ivan čo sa vydá do sveta, stretne ženu (no ženu, vtedy skôr ešte dieťa, predstaviteľke Nastenky bolo iba 15 rokov), zamiluje sa a dôjde si pre ňu napríklad až na koniec sveta. Legenda medzi legendami, ktorú najskôr už nikdy nič neprekoná. (22.08.2013)