Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nový dokument scenáristky a režisérky Dagmar Smržové nahlíží do každodennosti mladého muže, postiženého schizofrenií. Třicetiletý Jiří Láska, jenž žije v podhorské vsi Batňovice poblíž Trutnova, se apatickým pacientům psychiatrických léčeben zásadně vymyká. Pomocí moderních technologií komunikuje s okolím, pečuje o své nejbližší a pozoruhodně uvažuje o smyslu života i o své klopotné existenci. Kronika, snímaná během jednoho roku, líčí jeho soužití se stařičkou babičkou i s nemocnou matkou. Poukazuje i na malicherné sváry v Jiřího sousedství. Unikátní portrét Otázky pana Lásky přerůstá v esej o relativitě hranic mezi zdravými a nemocnými. Vypráví o neobvyklých formách lásky a potřebě tolerance vůči lidským jinakostem. Režisérka Smržová o svém dokumentu uvedla: Tragikomické situace z Jiřího života, zarážející reakce jeho okolí i jeho amatérská videa vypovídají o tom, že schizofrenie není jen problém nadaného a člověka, ale také problém fungování moderní společnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (16)

Matty 

všechny recenze uživatele

Performativní dokument pojatý jako intimní deník zkomponovaný z režisérčiných záběrů a Láskových vlastních videí. V rámci zvoleného modu oprávněný důraz na emocionální prožitek (malebné záběry krajiny, sentimentální hudební doprovod) a s ním související předpoklad divácké identifikace se sociálním hercem je neotřelý vzhledem k Láskovu duševnímu onemocnění. Kde by více observační dokument vyžadoval jenom soucit, umožňují Otázky vidět svět očima muže, který realitu vnímá citlivěji než lidé takzvaně „normální“ a zároveň disponuje vyzrálejší schopností sebereflexe než mnozí jeho zdraví vrstevníci. Láska je sám o sobě pozoruhodnou osobou a režisérčina snaha o umělé vyvolávání soucitu má poněkud kontraproduktivní efekt. Hudbou a skladbou záběrů nás navádí k typu recepce, jakého by vnímavý divák měl být bez problémů schopen i bez použitých „přesvědčovacích prostředků.“ Smržová se navíc nesmyslně snaží postihnout příliš široké spektrum témat, sledovat lidskou bytost v její celistvosti, což na ploše pár měsíců a sedmdesáti filmových minut zkrátka nejde (vhodnější by byla časosběrná metoda). Stačilo by vybrat a rozvíjet jeden z mnoha nabízejících se motivů, ať už Láskovu snahu navázat za využití moderních technologií spojení s okolním světem, nebo jeho hledání jistého bodu, který mu nedokáže poskytnout babička, matka, ani víceméně absentující otec. Neschopnost najít k protagonistovi klíč (o které svědčí již příliš povšechný název filmu) ztěžuje sledování a vyvolává otázku, proč byl vlastně dokument natočen a co bychom si z něj měli odnést. Prosté dojetí nad lidským osudem, nad čistotou citů nacházejících se na okraji citově chladné moderní společnosti (podobně jako v Lásce v hrobě), k dobrému dokumentu nestačí. 60% ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Niekedy ma napadá citát z filmu Johna Carpentera Na pokraji šialenstva (In the Mouth of Madness), kde jeden chlapík hovorí: "V spoločnosti, kde je väčšina šialená, je normálny jedinec pokladaný šialenou väčšinou za blázna.". Schizofrenici, ktorých som mal možnosť stretnúť mali jediný hlavný problém: nájsť si v živote niekoho, kto by ich miloval. V zmysle lásky duševnej aj telesnej. A to je aj problém pána Lásku. (Smutne v dokumente skuhrá, že je panic.). Problémom je, že zväčša ide o často hospitalizovaných pacientov (niekedy ja 2-3 razy za rok), v drvivej väčšine nepracujúcich, lebo z dôvodu diagnostických porúch nezamestnateľných a poberajúcich rôzne formy invalitídy. Takíto v očiach a mysliach prakticky uvažujúcich diev na vydaj len zriedka zaujmú ako potencionálni nositelia génov ich spoločných detí, prihliadnuc k strachu, že takýto potomok zdedí po chorom tatovi s úbohučkým invalidným dôchodkom ako bonus aj schizofréniu. Dokument trochu s bázňou behá okolo vyššie uvedenej horúcej kaše, aby prostredníctvom sociálneho kontaktu pána Lásku s okolím ukázal portrét jednej normálnej, v očiach verejnosti stigmou nenormálnosti označkovanej rodiny. ()

PinokKio 

všechny recenze uživatele

Jirka Láska si svými internetovými videoblogy vyklestil cestičku až na filmové plátno. Problém je, že i když se díváme na člověka se statusem schizofrenik, hlídajícího se před rozpolcením všelijakými tabletkami, vidíme v podstatě jen obyčejný příběh smutného přemýšlejícího kluka, co se sice nebojí na sebe upozornit, ale nejradši by nebyl .. ()

Vitex 

všechny recenze uživatele

"Proč ne..?" v nejlepším slova smyslu, aneb film po formální i obsahové stránce tak neutrální, že nakonec při případném hodnocení hraje roli jen míra sympatie k protagonistům. Mimochodem, je to jeden z (nevtíravě) "nejpozitivnějších" filmů, co jsem kdy viděl. (PS: Ale uvidím, k čemu dostřízlivím..) ()

Terva 

všechny recenze uživatele

Druhý dokument Dagmar Smržové mohl být víc dojemný a tvrdý. Jenže příběh je podáván spíše z láskou a někdy se divák u těch 75-ti minut bude trochu nudit. ()

Composter 

všechny recenze uživatele

Dokument byl přesně takový, jaký byl jeho hrdina. Autorka nehodnotila, spíše nám formou "reality show" nechala voyersky nahlédnout do jeho schizofrenního života. Místo tragédie jednoho života se mi otevřel pozitivní svět ve vší jednoduchosti. A to jsem si v sobě ponechal i chvíli po filmu. A to je přeci úžasné, ne? :) ()

FOCKE_WULF 

všechny recenze uživatele

Jiří Láska se mi plete s Michalem Kolesou, který měl také prapodivné zázemí, záchod splachovali vždy jen v úterý, aby ušetřili, případný exkrement pošťouchli dál prstem. Jiří eL pochází ze dvou duševně nemocných rodičů, navíc ho vychovávala silně věřící babička, takže to od začátku neměl lehké. Zdá se, že se mu vše daří zvládat díky jeho optimismu. Dokument ale neukázal, v čem jako trpí, jestli má panické ataky, něco v afektu rozmlátí či co. Spíš to vypadá na pohodové soužití mírně jeblých lidiček. ()

Ceberus 

všechny recenze uživatele

Při vší úctě ke zpracovávanému tématu, dokument se mi zdál celkem sterilní, a to i přesto, že se kamery pohybovaly přímo v domě hlavního hrdiny. Film je to jistě poučný, na druhou stranu jsem očekával, že ve mě vzbudí i nějaké emoce, nicméně nestalo se tak. Pravděpodobně jsme byli ušetřeni záznamů těch "horších" schizofrenických momentů, i tak se ale dá z filmu odnést jistý nový náhled na tuto nemoc. Co se týče nálady, film navozuje celkově smutný dojem, přitom třeba film Nedotknutelní byl schopen i přes podobně smutný handicap nakonec přenést na diváka celkově pozitivní energii. ()

Psycho.R 

všechny recenze uživatele

Dobrý dokument nedělá to, že sleduje mluvící hlavy nebo pustě snímáme realitu. Dobrý (celovečerní) dokument musí být také dobře vypointovaný, dobře nastříhaný, musí gradovat a stále něco přinášet. Jelikož pan Láska má 75 minut (dobré rozhodnutí), stále sledujeme situace, které nám o něm něco poví. A nejen o něm, ale také o jeho stejně nemocných rodičích a silně věřící babičce, která velmi ovlivňuje jeho život. Jiřího Lásku můžete litovat, ale ve skutečnosti je to rváč, který si to rozdává se svojí nemocí na výbornou. Opačným protipólem jsou jeho rodiče, kteří tento boj prohrávají nebo je to při nejmenším nerozhodně. Mladého Lásku jsem si během dvaceti minut oblíbil a zajímá mě i jeho další osud. Takže se podívám na jeho stránky (už jen kvůli tomu, že dokument byl natáčen téměř před deseti lety a to je u duševní nemoci hodně dlouho - pro nemocné, možná, nekonečno). Po dlouho době dobrý dekument. ()

honzic 

všechny recenze uživatele

Zajímavý dokument, který opravdu jde do mysli a je dobré, že je vyprávěný přímo panem Láskou. Hodnocení: 75 % ()

Reklama

Reklama