poster

Otázky pana Lásky

Dokumentární

Česko, 2013, 75 min

Scénář:

Dagmar Smržová
(další profese)
  • Vitex
    ****

    "Proč ne..?" v nejlepším slova smyslu, aneb film po formální i obsahové stránce tak neutrální, že nakonec při případném hodnocení hraje roli jen míra sympatie k protagonistům. Mimochodem, je to jeden z (nevtíravě) "nejpozitivnějších" filmů, co jsem kdy viděl. (PS: Ale uvidím, k čemu dostřízlivím..)(15.3.2013)

  • BigLebowski
    ****

    FNÁLE PLZEŇ 2013(25.4.2013)

  • René.girl
    ***

    Dokument o rodině schizofreniků a nejvtipnější babičce na světě. 65%(4.7.2013)

  • Terva
    ***

    Druhý dokument Dagmar Smržové mohl být víc dojemný a tvrdý. Jenže příběh je podáván spíše z láskou a někdy se divák u těch 75-ti minut bude trochu nudit.(16.4.2013)

  • Matty
    ***

    Performativní dokument pojatý jako intimní deník zkomponovaný z režisérčiných záběrů a Láskových vlastních videí. V rámci zvoleného modu oprávněný důraz na emocionální prožitek (malebné záběry krajiny, sentimentální hudební doprovod) a s ním související předpoklad divácké identifikace se sociálním hercem je neotřelý vzhledem k Láskovu duševnímu onemocnění. Kde by více observační dokument vyžadoval jenom soucit, umožňují Otázky vidět svět očima muže, který realitu vnímá citlivěji než lidé takzvaně „normální“ a zároveň disponuje vyzrálejší schopností sebereflexe než mnozí jeho zdraví vrstevníci. Láska je sám o sobě pozoruhodnou osobou a režisérčina snaha o umělé vyvolávání soucitu má poněkud kontraproduktivní efekt. Hudbou a skladbou záběrů nás navádí k typu recepce, jakého by vnímavý divák měl být bez problémů schopen i bez použitých „přesvědčovacích prostředků.“ Smržová se navíc nesmyslně snaží postihnout příliš široké spektrum témat, sledovat lidskou bytost v její celistvosti, což na ploše pár měsíců a sedmdesáti filmových minut zkrátka nejde (vhodnější by byla časosběrná metoda). Stačilo by vybrat a rozvíjet jeden z mnoha nabízejících se motivů, ať už Láskovu snahu navázat za využití moderních technologií spojení s okolním světem, nebo jeho hledání jistého bodu, který mu nedokáže poskytnout babička, matka, ani víceméně absentující otec. Neschopnost najít k protagonistovi klíč (o které svědčí již příliš povšechný název filmu) ztěžuje sledování a vyvolává otázku, proč byl vlastně dokument natočen a co bychom si z něj měli odnést. Prosté dojetí nad lidským osudem, nad čistotou citů nacházejících se na okraji citově chladné moderní společnosti (podobně jako v Lásce v hrobě), k dobrému dokumentu nestačí. 60%(13.3.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace