poster

Otázky pana Lásky

Dokumentární

Česko, 2013, 75 min

Scénář:

Dagmar Smržová
(další profese)
  • PinokKio
    ***

    Jirka Láska si svými internetovými videoblogy vyklestil cestičku až na filmové plátno. Problém je, že i když se díváme na člověka se statusem schizofrenik, hlídajícího se před rozpolcením všelijakými tabletkami, vidíme v podstatě jen obyčejný příběh smutného přemýšlejícího kluka, co se sice nebojí na sebe upozornit, ale nejradši by nebyl ..(19.1.2014)

  • Radko
    ****

    Niekedy ma napadá citát z filmu Johna Carpentera Na pokraji šialenstva (In the Mouth of Madness), kde jeden chlapík hovorí: "V spoločnosti, kde je väčšina šialená, je normálny jedinec pokladaný šialenou väčšinou za blázna.". Schizofrenici, ktorých som mal možnosť stretnúť mali jediný hlavný problém: nájsť si v živote niekoho, kto by ich miloval. V zmysle lásky duševnej aj telesnej. A to je aj problém pána Lásku. (Smutne v dokumente skuhrá, že je panic.). Problémom je, že zväčša ide o často hospitalizovaných pacientov (niekedy ja 2-3 razy za rok), v drvivej väčšine nepracujúcich, lebo z dôvodu diagnostických porúch nezamestnateľných a poberajúcich rôzne formy invalitídy. Takíto v očiach a mysliach prakticky uvažujúcich diev na vydaj len zriedka zaujmú ako potencionálni nositelia génov ich spoločných detí, prihliadnuc k strachu, že takýto potomok zdedí po chorom tatovi s úbohučkým invalidným dôchodkom ako bonus aj schizofréniu. Dokument trochu s bázňou behá okolo vyššie uvedenej horúcej kaše, aby prostredníctvom sociálneho kontaktu pána Lásku s okolím ukázal portrét jednej normálnej, v očiach verejnosti stigmou nenormálnosti označkovanej rodiny.(7.7.2014)

  • Matty
    ***

    Performativní dokument pojatý jako intimní deník zkomponovaný z režisérčiných záběrů a Láskových vlastních videí. V rámci zvoleného modu oprávněný důraz na emocionální prožitek (malebné záběry krajiny, sentimentální hudební doprovod) a s ním související předpoklad divácké identifikace se sociálním hercem je neotřelý vzhledem k Láskovu duševnímu onemocnění. Kde by více observační dokument vyžadoval jenom soucit, umožňují Otázky vidět svět očima muže, který realitu vnímá citlivěji než lidé takzvaně „normální“ a zároveň disponuje vyzrálejší schopností sebereflexe než mnozí jeho zdraví vrstevníci. Láska je sám o sobě pozoruhodnou osobou a režisérčina snaha o umělé vyvolávání soucitu má poněkud kontraproduktivní efekt. Hudbou a skladbou záběrů nás navádí k typu recepce, jakého by vnímavý divák měl být bez problémů schopen i bez použitých „přesvědčovacích prostředků.“ Smržová se navíc nesmyslně snaží postihnout příliš široké spektrum témat, sledovat lidskou bytost v její celistvosti, což na ploše pár měsíců a sedmdesáti filmových minut zkrátka nejde (vhodnější by byla časosběrná metoda). Stačilo by vybrat a rozvíjet jeden z mnoha nabízejících se motivů, ať už Láskovu snahu navázat za využití moderních technologií spojení s okolním světem, nebo jeho hledání jistého bodu, který mu nedokáže poskytnout babička, matka, ani víceméně absentující otec. Neschopnost najít k protagonistovi klíč (o které svědčí již příliš povšechný název filmu) ztěžuje sledování a vyvolává otázku, proč byl vlastně dokument natočen a co bychom si z něj měli odnést. Prosté dojetí nad lidským osudem, nad čistotou citů nacházejících se na okraji citově chladné moderní společnosti (podobně jako v Lásce v hrobě), k dobrému dokumentu nestačí. 60%(13.3.2013)

  • René.girl
    ***

    Dokument o rodině schizofreniků a nejvtipnější babičce na světě. 65%(4.7.2013)

  • Composter
    ****

    Dokument byl přesně takový, jaký byl jeho hrdina. Autorka nehodnotila, spíše nám formou "reality show" nechala voyersky nahlédnout do jeho schizofrenního života. Místo tragédie jednoho života se mi otevřel pozitivní svět ve vší jednoduchosti. A to jsem si v sobě ponechal i chvíli po filmu. A to je přeci úžasné, ne? :)(26.7.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace