Oblomov
-
Neskolko dnej iz žizni I.I. Oblomova
-
Oblomov
Drama
Sovětský svaz, 1979, 143 min
Režie:
Nikita MichalkovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtemjevObsah
-
Film je natočený podle románu I.A.Gončarova a jeho hlavní hrdina se stal typem, který ho proslavil. Když se o někom řekne, že trpí "oblomovštinou" znamená to, že je to člověk neschopný činu. Oblomova ochromuje především jeho nerozhodnost, váhání a pochyby o smyslu nějakého konání. Tento typ lidí je věčný stejně jako jeho protiklad, činorodý Štolc. Michalkův film ukazuje Oblomova a jeho svět spíše v lehčím, humornějším světle s prvky melancholie. (kobejn)
Film je natočený podle románu I.A.Gončarova a jeho hlavní hrdina se stal typem, který ho proslavil. Když se o někom řekne, že trpí "oblomovštinou" znamená to, že je to člověk neschopný činu. Oblomova ochromuje především jeho nerozhodnost, váhání a pochyby o smyslu nějakého konání. Tento typ lidí je věčný stejně jako jeho protiklad, činorodý Štolc. Michalkův film ukazuje Oblomova a jeho svět spíše v lehčím, humornějším světle s prvky melancholie. Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
lera ivanova
Jak zfilmovat klasický román devatenáctého století? Adabašjan a Michalkov navrhují: 1) Když jsme dějově ve druhé polovině XIX. století, budeme tam i vizuálně. Každý druhý záběr připomíná malby Repina nebo Něstěrova. 2) Pro pár desítek klíčových odstavců, které by bylo prekérní filmovat, si seženeme herce s příjemným témbrem, který nám je do nějakých hezkých záběrů přečte. – Proti této části receptu bych se ohradila. 3) Z celého románově hlubokého popisu hlavní postavy se chytíme jedné vlastnosti. Třeba infantility Oblomova. Nevynechávat dlouhé pasáže jeho vzpomínek na dětství, nafilmovat je jako tragikomické sny o zoufale ospalém království, kterým panství Oblomovových rodičů bylo, sny, které se mu zdají v dospělosti za jeho osmnáctihodinového spánku. Scénář každou epizodou odhaluje, že pětatřicetiletý Oblomov je vlastně děcko, které dosud nebylo schopno přejít od snění, plánů a prázdných slov k jednání, reálnému životu. Je v tom jeho slabost, nezodpovědnost, neschopnost, ale i důvod, proč je snadné jej poučovat a vést a těžké se na něj zlobit; proč vyvolává trpělivé sympatie a oddanost hned v několika lidech, stává se centrem jejich života – jako miminko, o které je stále třeba pečovat a které je neodolatelné mimojiné svou bezbranností. Když se Oblomov chová zle, egoisticky, nevděčně, vyděračně – nelze to soudit jako dospělou zlost, jsou to neuvědomělé chyby a egoismus dítěte. Daný návod na zfilmování Gončarova docela funguje. Vrcholné momenty filmu: nápaditě napsaná scéna seznámení Oblomova s Olgou a jako vždy skvělý Jurij Bogatyrjov, zde v roli Štolce.(23.8.2010)
-
easaque
dobrý film, ale nechytl mě tolik, aby se stal mým oblíbeným.První část se mi líbila víc a čekal jsem od toho asi něco jiného.Zatím mi od Michalkova nejvíc seděl film 12(27.8.2011)
-
Aleister
Nikita Michalkov vnesl do adaptace Gončarovova románu výrazný existenciální podtext. Jeho Oblomov není zbytečným člověkem. Vyjadřuje podstatu každé lidské existence. Má natolik odvahy, aby otevřeně přiznal neexistenci smyslu lidského bytí, jako konstruktu mysli, závislé na společenských hodnotách. Kariéra, vzdělání, majetek či posty (pro Štolce cílové hodnoty) jsou pro něho okrajové. Zobrazuje ubohost a marnost existence a zároveň pokoru, základní důstojnost člověka a jeho schopnost milovat. Představuje jiný způsob ušlechtilosti. Odlišně lze interpretovat Oblomova, jako symbol vnějších limitů, které vyplývají jen z vnitřních omezení, jichž jsme sami autory. Rozdílné osudy obou vrstevníků, kteří měli na začátku zdánlivě stejné možnosti, lze číst jako zobrazení německého versus ruského (potažmo západního versus východního) životního přístupu. Přičemž Michalkov se logicky staví na stranu ruské citové vřelosti a nostalgie, emoční i myšlenkové rozervanosti, která může vést k sebedestrukci, spíš než na stranu disciplíny, odstupu, chladné racionality. Michalkov se opět vrací ke svému stálému tématu rodiny. Retrospektivní vhledy do dětství, jako světa mateřské lásky, štěstí, nevinnosti a jistoty, jsou zpracovány jako snové, neskutečné sekvence, které kontrastují se světem deziluze a bezcílnosti. Formálně jsou tyto scény odlišeny též pomocí éterické elektronické hudby Eduarda Artěmjeva. Sen a realia splývají v záběrech na venkovskou krajinu. Panoramatické pohledy patriota Michalkova do otevřené krajiny s dalekým obzorem balancují na hranici kýče, přesto si zachovávají působivost. Třetí rozměr jim dodává Artěmjevova hudba.(26.9.2011)
-
Mykolovna
To je film mého dětsví...a nikdy mě nezačne nudit.(10.3.2011)
