Příbuzenstvo
-
Rodnya
-
Príbuzenstvo
Drama / Poetický
Sovětský svaz, 1981, 98 min
Režie:
Nikita MichalkovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtemjevObsah
-
Lyrická komédia o rozpade rodinných vzťahov a kríze tradičných hodnôt sleduje osudy žien troch generácií. Mária Konovalovová prichádza z malej dedinky do mesta, aby sa pokúsila usporiadať rozpadajúce sa manželstvo dcéry Niny. Nina zanedbáva svoju dcéru a rozvádza sa kvôli ženatému mužovi, ktorý sa napokon aj tak vráti k vlastnej rodine. Ninin manžel sa nedokázal v meste uchytiť a prepadol alkoholu. Michalkov s citlivým humorom a jemným zmyslom pre iróniu zobrazil pokusy postáv o obnovenie citových a rodinných väzieb uprostred odcudzeného sveta. (oficiální text distributora)
Lyrická komédia o rozpade rodinných vzťahov a kríze tradičných hodnôt sleduje osudy žien troch generácií. Mária Konovalovová prichádza z malej dedinky do mesta, aby sa pokúsila usporiadať rozpadajúce sa manželstvo dcéry Niny. Nina zanedbáva svoju dcéru a rozvádza sa kvôli ženatému mužovi, ktorý sa napokon aj tak vráti k vlastnej rodine. Ninin manžel sa nedokázal v meste uchytiť a prepadol alkoholu. Michalkov s citlivým humorom a jemným zmyslom pre iróniu zobrazil pokusy postáv o obnovenie citových a rodinných väzieb uprostred odcudzeného sveta. Komentáře uživatelů k filmu (11)
-
genetique
Na poetiku v žánri by som sa v tomto prípade neodvolával a nech to niekoho neodradí. Vzťahy sú tie, ktoré sú na čele tejto rozmanitej humorne-trpkej drámy, ktorá je výpoveďou pocitov a medziľudských osudov, ktoré (dodnes) postihujú neschopnosť dedinčanov vyrovnať sa s mestským životom a spôsobmi, akým ovplyvňuje ľudské správanie a chovanie. Výkony sú obdivuhodné, rovnako ako aj priebeh príbehu, ktorý síce uplynie rýchlo (miestami ale aj nudne), ale zanechá za sebou poriadnu smršť. 85%.(14.12.2007)
-
Amarcord_1
90% - Tento film má v sobě ohromnou poezii. Je to sice poezie, jež má velmi chladný, a neutěšený nádech, ale právě tím je krásná. Film Příbuzenstvo přibližuje atmosféru panelových sídlišť pod krásným nebem, lesk a bídu (tehdejší) moderní doby, rušný život pod oparem ospalosti... K tomu nádherný lidský příběh matky, jež do tohoto světa přijíždí odkudsi z venkova za dcerou... Vynikající herecké výkony, atmosféra a lidskost tohoto filmu si mne doopravdy získaly. Pro mě nejpůsobivější Michalkov z toho, co jsem viděl.(7.1.2006)
-
Radko
Obrazy zo života sovietkych vidiečanov žijúcich roky vo veľkomeste. Matka prichádza po rokoch na nečakanú návštevu dcéry a vnučky. Nachádza zmaľovanú fuchtľu, rozpadavajúcu sa rodinu a vnučku uzatvárajúcu sa do skríň a hlasnej hudby. Z matkinho bývalého manžela je alkoholik spomínajúci na mladosť vyrevujúc piesničky s garmoškou a mladými motorkármi. Zvukový chaos, neustále prekrikovania sa a hádky, komicko smutné konania, množstvo každodenných sovietkych absurdností v panelákovo betónovom objatí a neustála snaha niečo riešiť sú typické pre tohto Michalkova. Kakofóniu zvukov a mätež postáv narúšajú zdĺhavé monotónne scény (bežec na štadióne, lietadlo na oblohe) ozvučené otrasnou synťákovou filmovou hudbou (mimochodom obdobné plytké tóny boli typické pre ruské filmy 70 a 80. rokov). Trpkosmiešne vyznenie, pripomína komediálnu časť čs novej vlny, tu oblečenú do trička s ruským olympijským Míšom. Pozn.: Scéna tanca svokra a zaťa v reštaurácii je geniálna a podľa mňa prevyšuje omnoho viac známy Travoltov tanec vo filme Pulp fiction.(26.2.2005)
-
Pacco
Opět trochu jiný Michalkov. Všechna jeho díla jsou prodchnuta jak jemně ironickou lyričností, pod kterou bublá děj a dramata postav. Chvíli se budete smát a chvíli zase zapřemýšlíte. Maria Vasilijevna (znamenitá herdek-baba Nonna Mordjuková – od té doby, co jsem ji viděla v Komisařce můj idol statných ruských žen) žila celý život na vesnici. Nyní přijíždí za dcerou do velkého města. Ve vlaku se seznámí se sympatickým rybářským inženýrem a zjistí, že ne všichni muži jsou na draka. Bodrá atmosféra se rozplyne jak šmak vína, které ve vlaku okusila. Po pár chvílích u dcery je jí jasné, že nic není jak má být nebo spíš jak si o své dceři myslela. Její dcera je na hranici rozvodu a přitom nezahálí a schází se s ženatým mužem. Vnučka je neposlušnost sama a vypadá to, že nejvíce ze všeho miluje televizi. A Marie místo udobření ještě zmlátí zetě. Když pohár její trpělivosti přeteče, začne dělat věci, které jí přijdou normální, ale jiné děsí..tahle dáma bude bojovat a i když možná nevyhraje, mnoha ledy Příbuzenstva pohne.. Michalkov staví na unikátních hereckých výkonech, herci vytvářejí průměrné lidi s jejich obyčejnými radostmi a starostmi zajímavým evokováním realističnosti (stísněné prostory panelákového bytu, přímá interakce mezi postavami, emanační řeč, hluky okolí..), ale přitom si neodpustí i ryze Felliniovskou ironickou nadsázku, kdy se postavy karikaturně lekají, parodicky padají, divoce tančí, jí polévku (skoro) brýlemi a nebo jen přejdou z pláče do smíchu. Ale o tom je život, přes všechna utrpení někdy krásný.(2.6.2008)
-
YURAyura
5/10 Film plný konfliktů - stojí proti sobě vesnice s městem, generace rodičů s gerací jejich (dospělých) dětí a mužský element s ženským. iRázná a zemitá venkovská matka přijiždí vlakem na neohlášenou návštěvu dcery do města. Po příjezdu zjišťuje, že její pod pozlátkem spokojeného života městského je spousta bolesti, nepochopení a zklamání - její dcera se chce rozvést kvůli ženatému muži, zeť má poměr se spolupracovnicí a už delší dobu nežije se ženou a dcerou a její bývalý muž se utápí v alkoholu. Se svou venkovsky přímou mateřskou starostlivostí se snaží vložit do všech záležitostí a urovnat je - bohužel vztahy a vazby vzniklé ve městě jsou zcela mimo její chápání venkovské tety, takže ve výseldku její se její dobře míněná snaha vůbec nesetkává s pochopením, ale vytváří tragikomické situace povětšinou nepříjemné pro všechny zůčastněné včetně jejího inženýrského nápadníka z rybí továrny. Dobré scény: tanec tchýně se zetěm na cizí svatbě, monolog alkoholického otce o probémech a nemocech, vlaková scéna tety s nápadníkem, pokus o rehabilitaci bojkotované Moskevské olympiády. Naopak jako pěst na oko působily dlouhé záběry na moderní techniku: tryskové letadlo či kolona vojenských vozů - že by obě směřovaly do Afghanistánu?(28.5.2008)
-
rudeboy
Obraz ruskej spoločnosti v období "rozvinutého" socializmu. Film rieši otázky generačných konfliktov, naštrbených príbuzenských vzťahov, ale i to čo sa stalo s ľuďmi, ktorí opustili rodné dedinské prostredie, ale akosi nedokázali zapustiť korene v betónovej pôde mesta. Michalkov ukazuje divákovi nedosiahnutú snahu postáv o normálnosť v nenormálnej dobe. A nad tým všetkým sa (v jednej scéne) vznáša lietadlo, ktoré akoby zastalo na jednom mieste a symbolizuje tak stagnáciu jednej spoločnosti, jednej krajiny, jedného národa - keď už nezúri tvrdá diktatúra jedinej politickej strany, ale ešte sa ani nedá plným dúškom nadýchnuť slobody. Film má svoje veľké čaro aj vďaka tomu, že rozoberá aktuálne otázky svojej doby vtipne a bez pátosu (i keď niektoré motívy by sa dali jemnou modifikáciou stiahnuť aj na našu dnešnú spoločnosť - strata vlastnej identity, kríza rodiny, absurdnosť systému...). Osobne som sa veľmi pobavil napríklad pri hlásení na vlakovej stanici, ktoré znelo približne nasledovne: " Hlásenie o meškaní. Vlak, ktorý mal prísť včera o 22:30 príde zajtra ráno 7:25." :-) Tanec svokry a zaťa je tiež naozaj veľmi vtipný a vydarený. Chcel by som ho vidieť s hudbou z Pulp Fiction, keď to Vincent s Miou rozpaľujú u Mazaného králička :-)))(18.11.2008)
-
wer4
Tak takto neuveriteľne ukričaný film som ešte nevidela. Miestami mi pripomínal scény z trilógie Slunce, seno ..., miestami film Čierna mačka, biely kocúr .. je vidieť, že sme všetci jedna slovanská krv. Ruský a najmä ženský temperament sa v tomto filme nezaprie. Trochu bizarne vykreslené tri hlavné postavy .. tri ženy z troch generácií jedného rodu .. všetky na jednom mieste, v jednom okamihu, každá žije vo svojom svete, aby tu potom nevznikali problémy. Osobne mi k srdcu veľmi prirástla najmladšia z nich. Vzbura a odpor, ktorý vyjadrovala krásne dotvárali protiklad k pokusom o nastolenie rovnováhy najstaršej Márie. Celkovo je tento film jeden veľký chaos, v ktorom sa ale každý z nás dokonale vyzná, lebo pointa je cítiť na míle ďaleko.(11.2.2009)
-
dANo
Hlavná hrdinka Marusja sa vracia domov do mesta z dediny, aby sa po čase stretla so svojimi blízkymi, konkrétne s dcérou a vnučkou. Netuší však, ako sa medzičasom narušili všetky rodinné vzťahy a aké problémy sužujú ľudí z jej rodiny. Milým oživením je jej vzťah k mužovi, ktorý s ňou cestoval vlakom a s ktorým sa zblížila natoľko, že sa jej rysovala nová láska... Nakoniec však všetky problémy jej rodiny "vyhrali" nad láskou a Marusja sa rozhodne viac rozumom ako citom. Michalkovovi sa podarilo natočiť opäť raz pekný film, ktorý dokáže rozosmiať diváka aj na dosť tragických ľudských osudoch.(11.2.2009)
-
Fredericus
Ukřičená nudnost, místy za hranicí srozumitelnosti. Takže vlastně dokument o tom, co vytvoří mozek, je-li nucen fungovat v pozdně brežněvovském Rusku? Pouze reálie mně přišly zajímavé.(10.2.2009)
-
Pavel_Pan
Ruská široká duše a smysl pro poetiku a grotesku!(15.2.2009)
-
lera ivanova
Příběh je typický pro tvorbu scénáristy Viktora Merežka, zato pro režiséra Michalkova málo charakteristický – umístěním do současnosti, žánrem skoro komediálním. Scénáristovi nejde nic vytknout, psal o tom, co znal. Mimojiné proto, že hlavní hrdince prototypem posloužila scénáristova tchýně. Tato postava, Maria Konovalova, je tak dobře napsaná, tolik silných momentů pro sebe má, že v prvních pěti minutách do sebe zamiluje a už nepustí. A i kdyby Nonna Mordjukova nebyla velká herečka, její repliky by udělaly práci za ni. Excentričnost Marie není samoúčelná, vyrůstá z upřímnosti, a takové postavy jsou vždy vděčné: divák se na každou další její scénu těší, protože si říká – co za kousek asi provede tentokrát -, a přitom vlastně dobře ví a předem cítí, jak asi se bude Maria pokaždé chovat: bezprostředně, od srdce a v souladu s vlastní představou o správnosti. Jako celek je pro mne film o ztrátě zdravého mezilidského kontaktu a lidech jako Maria Konovalova, neumějících nepřekonávat uměle postavené zdi neupřímnosti. Zeširoka podaný generation gap. Co se týče herců, pobavil mě Oleg Menšikov: zatoulá se do filmu asi na tři minuty, v naprosto nečekanou chvíli předvede svůj firemní pohled a la obětní beránek a pak zmizí beze stopy. Kdo se mi ale (kromě samozřejmého Jurije Bogatyrjova) herecky líbil, byla Světlana Krjučkova v roli velkoměstské dcery, při každé její scéně jsem si říkala – přesně, kolik takovýchto vdaných ženštin žijících bez kapky tvořivosti znám! Má duši produktu své doby, což je krásně vystiženo obrazem – její schopností k vůli trendu nosit brýle, přestože má ideální zrak a obručky zesměšňují její tvář. Film příliš neestetizuje prostředí kolem nás, což porovnáním s ostatními Michalkovovými filmy pěkně zklame, ale pouze kvůli panelákově ledabylé vizuální stránce nemám to srdce ubrat filmu byť jedinou hvězdičku.(24.8.2010)
