Спокойный день в конце войны
Quiet Day at War's End
Recenze (5)
Jemný, civilně podaný (ale s básnivou poetičností) film, v němž je heroismus a láska k umění podána tak nějak nenápadně. ()
Je rok 1944 a Veľká vlastenecká vojna na Sovietskom území sa blíži ku koncu. Front sa presúva k západným hraniciam. Dej filmu sa odohráva v priestoroch, kde vojna už nie je, ale mier je ešte ďaleko. Na svoju prepravu čaká zranený vojak Andrej Komarov z Vologdy a dievča z Kazachstanu Adalat. Spoločne zachraňujú umelecké diela, ktoré boli ukradnuté Nemcami a nepodarilo sa im ich odviesť preč s krajiny. Ich záchranu si prisvojuje Andrej. Keď sa dostanú do objektu zostatky nacistických vojakov, ktorí nemajú v úcte tieto umelecké skvosty, tragédia už nie je ďaleko. Nemám záujem sa viac venovať tomuto filmu, nejde o plnohodnotný film a v skutočnosti nám ani nič nedáva. ()
Jiný pohled na remarqueovské téma, na "den, kdy se na západě (pro nás na východě) nic nestalo". Nikita Michalkov zde dobře našlápl, jeho lyrické ideogramy najdeme i v dalších filmech, které režíroval. "Obrazová hyperbola" se přenáší do celého filmu. ()
3,5 Bolo pre mňa určite zaujímavé pozrieť si jedno z prvých diel(lok) môjho obľúbeného režiséra. Na malom priestore toho dokázal predviesť vcelku dosť. Je v tom melodráma, komorná vzťahová dráma, poetika aj vojnová akcia, z každého trošku. A za všetkým tým je cítiť akýsi hlavný motív tohto filmíku a tým je láska k umeniu. ()
Ázerbájdžánský všeuměl Rustam Imbragimbekov přepracoval svoji povídku do scénáře pro diplomku Nikity Michalkova. Tenhle příběh, jak se mi zdá, dobře sedne samotné podstatě krátkého filmu – velmi rychle se dějově vyvíjí, a je fragmentární, přičemž každý úsek je téměř kontrastně odlišný od předcházejícího, čímž získáváte pocit, že film, co se týče svého obsahu, trvá déle než faktických třicet minut. Všechny úseky pak slepuje dohromady neokázalá poezie „ze života“. Hlavní postava je víc sympatická než originální, a přesto si troufnu tvrdit, že mezi všemi proslavenými long-métrage rolemi Sergeje Nikonenka je tato rolička vrchol jeho tvorby. Víc se z krátkometráže snad ani nedá vyždímat! Zajímavé je dát si tento film jako aperitiv před těmi pozdějšími Michalkovovými pracemi, které také porovnávají chování lidí za supertěžkých podmínek války. ()