Bohatýr Nikita

Tyto staré pohádky pana režiséra Mrazíka mají neskutečné kouzlo i po letech. Pan Alexandr Rou má brilantní fantazii. Jeho výtvarné cítění, které ukázal tu i třeba v Překrásné Vasilise mají daleko blíž k ruským bylinám, než jeho poslední počiny. Když vzpomenu na jeho představu v Babu Jagu a jeho vykreslení stromů a všeho, tady Kostěje nesmrtelného a jeho žebroví. Později, když maskoval Kostíka (Voda, oheň a zlé úskoky), už nebyl tak pečlivý a neměl takovou sílu, jako tady. A navíc tyto pohádky ještě neobsahovaly tak ulítlé postavy jako u jeho posledních pohádek. Proto tyto pohádky miluju daleko víc. Pohádkový osud pana režiséra Rou mi připomíná trochu osud Zdeňka Trošky, kdy jeho pohádky byly neskutečně barvité a pohádkově krásné s úžasnými postavičkami, ale jeho poslední pohádky obsahují postavy, které jsou čím dál víc infantilní. Naštěstí u pana Alexandra Rou to není tak strašné. Ale dosti. Vraťme se k téhle pohádce, která patří k tomu lepšímu, co vytvořil, a pokud přihlídneme k době vzniku, nelze než zaplesat. (03.01.2014)

Snímek z dnešního pohledu představuje především historický dokument pevně vetknutý v době svého vzniku. Tomu odpovídá přepracování pohádky do politického manifestu, nicméně vzhledem k okolnostem je to postup pochopitelný a ze stejného důvodu lze přetrpět i nahrazení všech vyšších entit národem a zemí. Pozornost však přesto poutá hlavně forma vyprávění a filmové zpracování. Aniž bych to čekal, kombinace rychlých prostřihů během úvodního nájezdu mne pohltila a zjevení samotného Kostěje je v potřebné míře majestátní, ačkoli nad jeho kostýmem nesmíte příliš přemýšlet. Nečekaně moderní je i použití cizokrajného motivu věrného kumpána a jeho odvahy, ačkoli je zde opět určující motivace sjednotit různorodé národy střední Asie proti vnějšímu nepříteli. Nu a konečně trikům se daří vykreslovat pohádkovou, neřkuli fantastickou atmosféru. Jinými slovy jedná se o podařenou, byť zastaralou záležitost a nebýt podivného skoku v závěru, kde – patrně z technických důvodů – chybí odhadem dvacet minut stopáže, byl bych spokojen nadmíru. (24.03.2023)

Stará čiernobiela rozprávka o odvážnom patriotovi Nikotovi, jeho milej a hroznom (teda skôr smiešnom) Kostejovi Nesmrteľnom. Prvá polovica je trochu nudná, obsahuje veľmi veľa spievaných scén a dozvedáme sa vnej, že Nikita viac, oveľa viac, ako svoju milú ľúbi svoju matičku Rus. Je to proste totálne uspievané ako v nejakom muzikáli a prehnane patetické. V druhej polovici už ale dôjde aj na Kosteja a jeho tajomstvo. Milljar je sympaťák a viac sa hodí do komediálnych polôh (napr. baba Yaga v Mrázikovi), aj so svojimi chudučkými končatinami, ako do role hrozbu naháňajúceho Kosteja. Efekty na svoju dobu väčšinou veľmi dobré, aj keď pár chybičiek a úsmevností sa vyskytne. Až na tú uspievanosť a prehnané vlastenectvo ale určite vizuálne zaujímavá rozprávka. (26.12.2020)

Sovieti dokázali natočiť ozajstné skvosty (to sa im musí nechať)! Koščej bezsmertnyj je vynikajúci čiernobiely fantasy-bohatiersko-rozprávkový epos (výstižnejšie sa to povedať asi nedá), natočený ešte počas 2. svetovej vojny (vojaci Koščeja majú na hlavách prilby silno pripomínajúce vikingské prilby s rohmi - žeby protigermánska propaganda? Ktovie). Čo však film robí podľa mňa vrcholným, sú skvostné kulisy slovanského mesta (architektonicky je to úžasné), ako aj vynikajúce zábery horiacich budov, ďalej podarené vykreslenie temnoty a bezútešnosti, či typicky ruské bohatierske postavy. Vo filme mi jedine vadila scéna v arabských krajoch, ale inak vynikajúce. 5* dávam aj kvôli pôvodnému jazyku - bola by škoda to dabovať. (08.12.2011)

Kostej Nesmrteľný je osobnou obľúbenou slovanskou mytologickou postavičkou. S dušou oddelenou od tela, ukrytou na mystickom ostrove Bujan. Na Bujane (podľa niektorých v Čiernom, podľa iných zase v Baltickom mori) rastie mystický dub. V dube je ukrytá železná truhlica, v truhlici je zajac, v zajacovi kačica, v kačici vajce, vo vajci ihla. A v ihle je duša Kosteja. Ale...oops! Toto je mytológia! Film je trochu inde. Kostej je síce v jeho názve, v istom zmysle je aj hlavnou postavou, no jeho duša nie je tak komplikovane skrytá ako v starých ruských bájach. Filmoví tvorcovia ukryli dušu Kosteja Nesmrteľného na vysokú strmú skalnatú špicatú horu. Na jej vrchole je strom, na strome čierne jablko. V jablku duša zlosyna. Kvôli prostému zakódovaniu duše zlosyna, stačí na jej nájdenie len čosi vyše hodinový film. Prvú tretinu tvoria idylické spevy v ideálne krásnej ruskej krajine. Krásnu Rus náhle uchváti absolútne zlý podmaniteľ cudzieho pôvodu i výzoru. Idylka sa mení na strašidelnú nočnú moru. Nemožno nevidieť jasnú alegóriu na nemecký vpád do Sovietskeho zväzu. Zaujmú i orientálne motívy Kostejom dobytého kráľovstva i jeho kamenného sídla vysoko v horách. Úžasné kulisy a uhrančivé prírodné scenérie (hoci štúdiové), zahŕňajú napr. mega obriu sekeru na sekanie hláv či alegorické kamenné zvieracie hlavy príšer, ktorým sa musia klaňať pokorené národy. Využitá je i symbolika halucinogénnej muchotrávky červenej, kedysi hojne užívanej ruskými šamanmi. Personifikovaná do trpasličieho čarodejného mužíka pomôže hrdinovi Nikitovi v boji s čierno magickým viachlavým zlom. Pôsobivá a osobitná adaptácia ruskej byliny s výrazne nacionálnym posolstvom. (27.02.2021)