Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

O kvalitách filmu (hudba, kamera, herecké výkony...) se zde rozepisují jiní, přijde mi zbytečné proto opakovat to, co již bylo řečeno. Tím specifickým zpracováním (minimum lokací, výrazná stylizace, postavy - archetypy) mi to připomnělo Trierův snímek "Dogville" z r. 2003, kde jsou divadelní stylizace a scénický minimalismus dovedeny do krajnosti. Což se samozřejmě nemusí líbit každému, ani jeden snímek proto není pro každého a jistě si našly spoustu odpůrců. U Greenawaye může člověk asi nejvíc narazit v tom šokujícím závěru, který slabší žaludky nemusí vydržet. Btw. jedna z věcí, které mě na tom filmu fascinují, je ten nekončící příval replik, které chrlí postava Alberta - nejvíc se mi asi líbí tato: "Musíte pochopit, že dobrý kuchař tvoří nezvyklé kombinace, jako třeba kachnu s pomeranči, nebo ananas se šunkou. Říká se tomu umění. Taky jsem umělec, tím jak dokážu skloubit práci a potěšení. Peníze jsou mým povoláním, jídlo mým potěšením. Georgie je taky mým potěšením, ale takovým intimnějším způsobem, než je cpaní se a vyměšování. Přesto obě potěšení k sobě mají blízko. Intimní partie a nečisté partie jsou kousek od sebe, už jen to ukazuje, jak jsou si jídlo a sex blízké." UPDATE 28.2.2021 - Ten film mě nepřestává ohromovat ani po několikátém zhlédnutí a osobně ho řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Ta absolutně bezchybná Nymanova hudba (TOP soundtrack ze všech), ty úchvatné záběry, barvy a barevná sladěnost kostýmů postav, a ten neuvěřitelný děj, s kterým ten film přichází - miluju v tom filmu každou minutu, a je to neskutečný požitek a velká artová libovka pro lidi, kteří to dokáží docenit. (22.05.2011)

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Dokonale odvedená práce. Výtvarná stránka je skvělá. Postavy se pohybují jen v 5 lokacích, z nichž každá má své barevné ladění. Podle daného místa se mění i barva oblečení všech zúčastněných kromě milence, který je pořád oblečen v neutrální červeno hnědé. Jeho chvíle, aby změnil svůj fyzický stav přijde až na konci. Tohle se mě jevilo jako perfektní režisérský symbolistický tah. Herci jsou dokonalí. Nejvíce prostoru dostává postava zloděje, jehož každá průpovídka je samostatný skvost. Milenec je celkem nudný patron, ale role mu víc ukázat nedovolila. Helen Mirren v roli manželky jen potvrzuje, že jí nahota nadělá žádný problém a to i ve zralém věku. Však se taky v rozhovorech po natočení Caliguly holedbala, že vyhledává různé sexuální orgie. Co je na tom pravdy, nevím, nebyl-li to jen reklamní tah. Nejmenší prostor z titulních postav dostal kuchař Richarda Bohringera, který je jen do počtu a větší čas na plátně tráví i stráví Tim Roth v roli jakéhosi zlodějova přicmrdka. A ještě jedna věc mě potěšila a to, že film nespadl do klišé, které se dost hodně nabízelo. V jedné chvíli jsem už čekal, kdy jedna z postav vyřkne repliku o tom, že kniha je potrava duše. Naštěstí se tak nestalo. (09.04.2005)

Štýlový a estetický, zároveň dekadentný a zvrátený exkurz do sveta pseudomorálky a konzumnej spoločnosti. Svojim vyznením mi pripomenul Veľkú Žranicu, ale v tomto prípade je ten filozofický backround oveľa silnejší...Film, ktorý ostane v pamäti a nielen vďaka nezabudnutelnej geniálnej poslednej scéne (a vôbec mi nevadílo, že je to tak trochu hra na efekt)... (07.12.2007)

Nepatří to rozhodně k nejlepším Greenawayovým filmům, přinejmenším Umělcova smlouva, Zet a dvě nuly a Topení po číslech jsou o slušný kus výše a tak musím dát "pouze" čtyři hvězdy. Ten pekelně stylový a typicky greenawayovský závěr mě sice přinutil uvažovat o plném počtu, ale nechám to tak. Mimojiné naprosto fantastický Michael Gambon (takový výkon už jsem neviděl, či spíše v tomto případě neslyšel, už hodně dlouho), nahá Hellen Mirren a klasicky výtečná a nenahraditelná Nymanova hudba (poněkud mě iritovaly akorát ty podivné uječené zpěvy malého chlapce). Celkově lehké zklamání. (24.06.2013)