33 životů

Je krásný, jak se tvůrci snažili udělat z toho srdceryvnej doják o tom, jak se je celý Chile snažilo zachránit. Škoda, že to bylo jen díky medializaci a v ostatních případech se zavalení horníci “odepíšou” jako povolený ztráty. Jinak na to, jak silný to muselo být pro ty horníky, tak jejich emoce (bezmoc, paniku, hladovění) se vůbec nepodařilo přenést na plátno. Škoda. Tři hvězdy z respektu k zachráněným. (01.12.2021)

Film podle skutečné události. Je to asi můj první film, který se věnuje zavaleným horníkům. A je to natočeno velice dobře, prakticky nemám co vytknout. Pro ty horníky i jejich rodiny to muselo být hodně náročné, vlastně nějaké 3 týdny museli vydržet se zásobami na 3 dny. A když už se konečně k nim dostali, tak stejně nemohli ven. A teď další dlouhé čekání, jestli se je vůbec podaří vytáhnout. Opravdu bych nechtěl být v takové situaci. (05.07.2017)

Filmová dramatizace skutečné události, kterou má mnoho z nás ještě v čerstvé paměti. The 33 současně stojí i padá na spolupráci s americkými producenty - podařilo se zlanařit několik známých hvězd (plus Bob Gunton, který - snad zatím - není na ČSFD v obsazení uveden!), důlní prostředí a jeho samotný kolaps jsou obstojně natočeny, postupem času je však drama stále víc a víc vytlačováno patosem amerického střihu až té míry, že nakonec začne rušit a snižovat napětí, byť samozřejmě každý předem ví, jak tato událost dopadla. Výběrem tohoto filmu ke sledování chybu neuděláte, neočekávejte však drama nejvyšší jakosti. (21.12.2015)

Je docela těžké natočit film podle skutečné události, který má být napínavý i přesto, že ona událost je mediálně známá a vy předem víte, jak to dopadne. V tomto ohledu se to celkem podařilo. Co mi na filmu vadilo byla zbytečná americká dramatizace na sílu viz třeba Banderasův konflikt s ostatními, ale především závěr, kdy se tam závodí s časem, protože "otázka nezní, jestli se štola zřítí, ale kdy se zřítí" a tak mají všichni hrozně dramaticky napilno, zatímco poslední vyzvednutý Lou Diamond Phillips se ještě v klidu a dojemně se štolou loučí, jako Vladko s vilou. (19.03.2022)

Joo, tak při prvotní kontrole, do čeho to tentokrát jdu (vlastně sfárám), jsem pochopitelně zčekla, na jaké xichty se budu těch 120 minut dívat. Bandaska a Santoro? Muy bien, s těmi mě klidně, navzdory mé fobie z Klause (tohohle, tohohle i tohohle), zavřete na pár měsíců do dolu, por favor! Obávám se, že by bylo v šachtě nejen pořádně horko, ale taky značně vlhko a cestu ven bychom si tak nějak prorazili, po těch 69 (dnech, samozřejmě!) o tom žádná!... Mno, tady zase cejtím šílenou snahu Holého Údu vytěžit pár pesos ze skorotragédie... Snad kdyby se režie chytly povolanější a neamerické ruce, nebyla by z toho taková místy fraškoidní skoroslaďárna se všemi klasickými klišé. No me malinterpretes, jsem ráda, že tu partu jihoamerických kopáčů čekal lepší hepyend než zaměstnance Paskova, ale kdyby si, kurva, odpustila režisérka ty pičičandy kolem. Pozor, teď tady několikrát pípne brojler jako upozornění na ta největší klišé. Píp poprvé: několik zdánlivě neřeshitelných technických problémů rozlouskne dobrosrdečný laik, který byl doposud pouhou ministerskou krysou, ovšem stává se záhy instantním odborníkem na horniny, jejich těžbu a záchranné akce. Píp podruhé: Jeden mačo cyp hrdinně vede zoufalou partu, neztrácí víru a všechny postaví do latě (sem tam se mu někdo vzbouří, aby se neřeklo). Píp potřetí: vatou filmu se stávají patetická jakožedramata jednotlivých doňů Mariů, Juanů, Antoniů a jejich Esmerald, Marií a Josefín... jedni čekají rodinu, druzí řeší milostný trojúhelník "horňyk-pyča1-pyča2", další má komplikovaný vztah se svojí sestrou... Ale samozřejmě všichni ve finále naleznou vnitřní klid, lásku, celoživotní compadres a bájné Eldorado a odejdou vstříc zapadajícímu slunci nad Atacamou. 2 hvězdičky za povedený soundtrack. Zdařbůh! (01.05.2017)