Nastala chyba při přehrávání videa.
  • viperblade
    *****

    Zhlédnuto v kině. Po dlouhé době se mi stalo, že mě ČSFD hodně překvapila, protože po zhlédnutí tohoto filmu jsem předpokládal, že zde bude mít hodnocení kolem 80 %, ne 68 %, ale co už, i to se stane… Birdman je film, který ví, co chce říct a vzhledem k tomu, jak minimalisticky je natočen (vynikající kamera a technika střihu, skvělý soundtrack, kde slyšíte prakticky jen bubny, všichni herci hrají spíše pro divadlo než film, jsou zde narážky na filmy/herce, kteří jsou momentálně v móde díky snímkům od Marvelu) mu to vychází a místy se tak jedná o docela kousavou kritiku toho, co tvoříme za umění a co chceme tvořit, k čemu aspirujeme. Líbilo se mi, jak nám film ukazuje oba extrémy a přitom to nepůsobí lacině. Konec tohoto filmu to krásně podtrhuje, přeci jen, je to jenom na nás SPOILER!!! jestli vzlétneme, nebo ne… KONEC SPOILERU! U mě rozhodně za 100 % s tím, že se opravdu těším, až si tento film zopakuji znovu. Rozhodně patří k TOP 3 roku 2014.(14.4.2015)

  • gudaulin
    **

    Iňárritův debut Amores perros mě kdysi dostal do kolen a vytvořil jsem si k tomuhle latinoamerickému režisérovi zvláštní vztah, porozumění. Žádný z jeho dalších filmů sice ten debut nepřekonal, ale i tak jsem Iňárritovi nikdy nedal míň jak 4*, prostě to nebylo nutné. Na Birdmana jsem šel s pocitem jistoty, že se nemůžu bez ohledu na pozitivní ohlasy splést a přece jsem už po deseti minutách cítil, že se s režisérovým viděním světa tentokrát míjím. A každou další minutu stoupalo mé rozladění a odmítání viděného. Na zpáteční cestě jsem projížděl křižovatky na červenou a s ďábelským chechtotem děsil chodce na přechodech. Ale stejně to nepomohlo, měl jsem dokonale zkažený večer. Kdybych dal jen na emoce, dopadlo by to ještě hůř než na pouhé 2*, ale formální kvalitu zpracování filmu Iňárritovi upřít nemůžu. Jednoduše nemám rád teatrální, pozérské a afektované filmy. Vyhýbám se termínu pseudointelektuál, protože ho s oblibou používají ultrapravičáci k nálepkování nepohodlných osob, ale k tomuhle snímku označení pseudointelektuální sedí jako šroub do matice. Ukázkový případ midkultu, snaživě předtírajícího myšlenkovou hloubku. Před delším časem mi lékař diagnostikoval nákazu roupem a předepsal léčebnou kúru, po jejím absolvování jsem se zamkl na dva západy na toaletě a sledoval svou stolici, jestli jsem už v pořádku. Přístup Iňárritu mi přijde stejný jako ta má nelibá činnost. Jestli můžu něco ocenit, pak je to výkon Edwarda Nortona, jeho suverénní a rozmazlená divadelní hvězda zahraná s potěšením je ozdobou filmu, tenhle druh sobeckého hajzlíka Nortonovi sedí. A fajn byla i přítomnost Emmy Stone. Ocenění akademií jsem předpokládal, tenhle druh uměleckého trýznění a úhel pohledu jí myslím dokonale sedl. Za sebe říkám - už nikdy... Celkový dojem: 40 %.(2.3.2015)

  • emma53
    *****

    Když jsem si přečetla, že se jedná o černou komedii, tak jsem se chystala elegantně vycouvat, ale nakonec jsem se nechala mnohými přesvědčit a šla jsem do toho. DÍKY Vám, protože já blázen nechápu, proč jsem se takové filmové perly obávala. Birdman mě čapnul hned zkraje a nepustil až do famózního finále. Fascinující, originální zpracování, kde mně trvalo jen pouhý moment na zorientování a pak už to byla nezapomenutelná a bláznivá jízda v prostředí divadla, která vyžaduje, abych ještě jednou zvedla oponu a já to s chutí udělám. Já jsem tam totiž se všemi hlavními protagonisty prožívala neuvěřitelné chvíle, od zoufalství, beznaděje, tápání, šílenství, lásky, ale i skrytou bolest srdce a to nejen hlavního hrdiny. Zrychlil se vám tep při duelech mezi Mikem a Birdmanem? Také na Vás silně zapůsobilo Mikeovo přiznání na terase? A co ta slůvka jedné něžné osůbky : "Nejsem herečka na Brodwayi, pořád jsem jen malá holka" ? Nebo dialogy mezi Birdmanem a jeho manželkou, také jste je prožívali tak těžce, jako by jste tam byli s nimi ? Těch pozitiv je z mého pohledu obrovské množství a to nemluvím a tom umně vloženém štípnutí do Hollywoodské továrny na filmy (zrůdy, krev, xxx supermanů) a jejich konzumentů. Já, naiva jsem si myslela, že mám Michaela Keatona po herecké stránce přečteného. Velký omyl !!! Tohle byla jeho excelentní, královská jízda, já smekám a hluboce se omlouvám. Všichni hráli skvostně, ale on hrál tentokrát v mých očích prim. Vynikající film s vynikajícím scénářem a hudbou Antonia Sancheze, která už tak dokonalou atmosféru ještě víc podtrhla. A lidičky, nevzdávejme divadlo, má ducha, kterého nikde jinde nenajdete!(3.2.2015)

  • RedAK
    *****

    Emmanuel Lubezki je můj nový superbůh. Ač se technickými aspekty filmu zpravidla nezaobírám, protože na to zde máme přehršel jiných kvalifikovaných odborníků, jenž si masochisticky libují v deskriptivní analýze každého hovna, tak u Birdmana a jeho hypnotického hávu se prostě musím na chvíli zastavit. Natočit totiž film formou kontinuálního záběru bez hmatatelných střihů je zkrátka epic win a já u toho div nezačal ovulovat. Kdybych byl film, tak chci, aby mě udělal Lubezki. Na pozadí technicky brilantního umu se odehrává zdánlivě tuctový příběh schizofrenického geronta s absencí uznání a herecký karneval všech přítomných figurek divadelního universa. Obzvláště si musím vynachválit madam Emmu, ze které nám vyrostla šukézní buchta mrduchtivých rozměrů, tu zkušeně přeříznout za rudou gardinou, tak si můžu svým seznamem životních priorit vytřít prdel a v klidu zdechnout na syfilis. Emmu bych si, jakožto pravidelný divák Pomalých stravenek, dokázal představit v nějakém hezkém perverzním pornu. Ale nebudu si nic nalhávat, tenisový loket bych si poctivě uhnal, i kdyby hrála v přírodovědném cyklu o růstu obilovin. Birdman mě zkrátka dokonale pohltil a dokázal z jinak suchopárné filmařiny vytřískat kurevsky originální parádu za pytel bludišťáků. Bravo!(20.1.2015)

  • kleopatra
    ***

    Přikláním se na stranu neomráčených, přičemž respekt, dílo je to pozoruhodné a zaviděnístojící, o tom žádná. Na mé prvotní nadšení z formy ale docela brzy sednul prach nudy. Keatonovi přeju jen to nejlepší, jeho výkon je brilantní a zaslouží si obdiv. Pokud bych ale směla doporučit pecku o existencionální krizi kumštýře, tak přihřeju polívku filmu Synecdoche, New York s nedostižným Philipem Seymourem Hoffmanem.(1.2.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace