Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dopitak
    *

    Voni si nějak na tom svym židovství zakládaj, senátore. Tak já jim něco řeknu: strčej si to za klobouk. To i ta Colette proti tomuhle byla napínavej majstrštyk. Začátek ještě jakž takž, ale proč proboha máme po stopadesáté sledovat stejné osudy lidí, které si nějakej mamlas s knírem vybral k likvidaci. Navíc pouštět se do davových scén v koncentračním táboře s tímhle rozpočtem, výpravou a komparsem je fakt trapas. Zdá se, že mezi Terezínem a Osvětimí jezdil asi jenom jeden poloprázdnej vlak a když zrovna zapršelo, tak si vězni v přestávce mezi hodinou kreslení a zpěvem skočili na dvůr okopat ředkvičky a poklábosit se sousedy. Nechci tady pokrytecky tvrdit, že filmů o WWII, holocaustu a osudech Čechů za okupace bylo dost a už by se točit neměly, pokud ale autoři nepřinesou nějakou inovaci, klidně to podepíšu. Tři hodiny omílání o ničem.(28.6.2014)

  • Marthos
    ****

    Židé a válka. Válka a Židé. Zdá se, že nic nového pod sluncem. Töpferův původní námět, povalující se na stolech dramaturgů již pěkných pár let, je ovšem volnou parafrází skutečného lidského osudu děčínské rodačky, paní Evy Erbenové, rozené Löwidtové, a přináší sugestivní obraz rodinné tragédie, z níž nebylo úniku. Doba, která mazala ze světa veškerá etická pravidla a pomalu se měnila v obludnou strojírenskou likvidaci židovského národa, byla jistě popsána mnohokrát předtím i potom, dokonce možná v zdařilejších scénáristických provedeních, než o jaké se pokouší Svobodův dvoudílný televizní film. Přesto nad ním nelze mávnout rukou. Proč? Pro perfektní postižení dobové autenticity, od dětských kostýmů po poslední připínaček na zdi, pro mistrovsky zaranžovanou hudební koláž, vytvářející nikoli schéma, ale funkční článek, pro neobvyklou kameramanskou práci s detaily a částečně také pro excelující herecké výkony v hlavních (Rojková, Gubíková, Štěpán, Navrátil) i vedlejších (Vančurová, Töpfer) rolích. Šok, jakým byla nacistická okupace a později jakýsi život-neživot v terezínském ghettu, doléhal na židovskou obec zvláště drasticky a přestože pro mnohé z nich zůstaly koncentrační tábory konečnou stanicí na jejich cestě dvacátým stoletím, zbyla alespoň některým malá jiskřička naděje. Koneckonců, o štěstí by mohla paní Erbenová vyprávět. Anebo o něm vyprávěla vlastně prostřednictvím tohoto filmu? Film byl mmj. nominovaný ve třech kategoriích na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v Monaku a pozornost si zaslouží v každém ohledu.(26.10.2014)

  • MartinezZ
    **

    Sorry, ale buď z toho měli udělat dokument nebo pořádný film. Takovéhle pseudohrané polorádoby dokumenty si mohli nechat od cesty. Pusťte si raději Vlak dětství a naděje.(13.7.2014)

  • Pragrik
    ***

    Pro mě jako historika toto téma je velice zajímavé. Nebál bych se promítnout část tohoto filmu i ve školách. V Terezíně i Osvětimi jsem byl a dokonce jsem si vyslechl tématické přednášky. Proto samozřejmě vidím pár historických nedostatků, ale celkové vyznění tohoto vážného tématu shledávám velice kladně. Je zde zachycen okamžik, kdy židovská komunita musí být označena hvězdou, musí se přizpůsobovat okolí. Také stěhování do Terezína a v poslední části filmu i realita Osvětimi a celkové osvobození. Přesto je celková stopáž snímku poměrně dlouhá a vyrovnanost napětí a scény dvou dílů nevyrovnaná. Scénář a námět by se dal zpracovat ještě lépe.(4.6.2014)

  • Tommassi3

    "Jestli to nedodržíš, do smrti s tebou nepromluvím !!"(6.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace