Antonia

Nerealističnost vůbec nevadí. To, že se pár postavám dějí neuvěřitelné, obyčejné, ale hlavně velké věci v moc krátké době trvání filmu, rozhodně nijak nepřispívá k míře nesmyslnosti nebo povrchnosti nebo čehokoli negativního. Film je smyslem přesycen a svým "zrychlením", občasnou absurditou, místy i vyzněním připomíná Sto roků samoty. V tomto případě spíše Padesát roků soudržnosti, tvořivosti, plodnosti, nikoli však unylé idyly bez tónů pochybností, a i na tu samotu občas dojde. (04.05.2011)

SPOILER!!! "V těchto osvícených dobách"... je jedna replika z tohto krásneho a nebezpečného filmu zároveň. Krásny je preto, lebo sledujeme každodenný život a tvrdú prácu na holandskom vidieku. A osvietený je preto, lebo hlavné hrdinky degradovali mužov na druhú koľaj a vystačia si samé, až do tej miery, že otcovia ich detí ani nevedia, že sa stali rodičmi. Ten feminizmus a lesbická láska mi nevadili. To, čo mi vadilo viac, bol negativistický pohľad na cirkev a náboženstvo a filozof, ktorý číta Shopenhauera a Nietzscheho, až sa obesí, lebo svet je zlý. Popritom, každý oprávnene a vierohodne hľadal svoj kus šťastia. Všetky tieto problémy dokážem pochopiť. Myslím si, že každý z nich by bol hodný samostatného filmu. Toto je však len náčrt - koláž, v ktorom hlavná hrdinka akceptuje veci aké sú poukáže na nich, a málokedy ich rieši. Napriek tomu, že s mnohým, čo film obsahoval sa nestotožňujem v tej povrchnej podobe s akou to bolo prezentované, musím mu dať 5 hviezd pre silu a pozitívnu energiu, ktorá vo mne ešte aj na druhý deň rezonuje. (09.01.2009)

Docela mne překvapuje, s jakou dávkou samozřejmosti je tento film mnohými hlasy považován za silně, až militantně feministický. Samozřejmě - pokud se na něj jako na takový film díváte a berete v potaz pravděpodobný záměr autorů...rek, najdete zcela po právu nezpochybnitelný důkaz v každé větě a každém obrazu. Ale záleží přece jenom na úhlu pohledu a na tom, co a jak chce příjemce interpretovat. Byl by ten film mizogynní, kdyby byl z hlediska prezentace událostí a chování postav až na nutné rozdíly zcela totožný, avšak byl by příběhem rodiny samých mužů, kteří mají na háku společenské předsudky, navzájem se respektují jako samostatné myslící bytosti, schopné dělat vlastní rozhodnutí bez tun zbytečných rad a "dobře myšleného" poučování od "starších a zkušenějších" a především navzájem uznávající svoji jinakost bez utkvělých představ o tom, jaký by kdo měl být, aby mohl být považován za plnohodnotného člověka? Nebyl a ani by nemohl být, protože by se ve filmu děly stejné věci, pouze s opačným genderovým znaménkem. Jisté ale je, že by nebyl oceněn žádnými cenami a nenávist vůči němu by propukla násobně větší, ženy jsou v západním světě přeci ještě stále utlačované...ehm. Ta věčná problematika statu quo, který nelze nikdy určit a prohlásit za pravdu, lze pouze jeho předestíranou podobu přijat či nepřijat, protože v základu stojí vždy jednotlivec a až na něj se nabaluje vše další. Navíc Antonia je žánrově samozřejmě čistá utopie, takže dumat nad jakoukoliv realističností, prvoplánovostí nebo naivitou čehokoliv v diegezi je zde zcela zbytečné, utopie slouží k jiným účelům. (09.04.2020)

4* rodinná sága z holandského venkova, která je ve své podstatě hlavně feministická pohádka. Pohádka, ale hezky civilně natočená s nadsázkou a optimismem, s kterým lze překonat většinu zlého. Stylově působí staromilsky, ale o to víc je přirozená. Herecky je zvládnutá taky uvěřitelně, tak myslím že můžu doporučovat. Zatím tu moc diváků nemá, ale vysoké hodnocení snad přiláká. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (12.03.2016)

Vzhledem k pojetí ve stylu rodinné ságy a častým voiceoverům ze strany vypravěče, resp. vypravěčky (které mi zrovna moc nesedly), jsem během sledování tipoval, že půjde o adaptaci úspěšné knihy... a ono překvapivě ne, jedná se o autorský počin paní režisérky, která velmi slušně za 100 minut rozpracovala příběh velké rodiny, jíž vládnou ženy, vytvořila i více (vlídně řečeno) divných postav s nějakou anomálií nebo úchylkou a vše navrch potřepala parafrázovaním či přímo čtením filozofie pánů Schopenhauera a Nietzscheho. Člověk by z tohoto popisu řekl, že z takového filmu vznikne jedna (pseudo)filozofická slátanina... a ono překvapivě ne, přestože ční z toho silný feminismus a časté jsou filozofické odkazy, vše velmi pěkně včetně samotného epického příběhu i protavení filozofie do něj funguje a připadalo mi dostatečně zajímavé. Antonia je skutečně silnou ženou, jejíž síla spočívá v odhodlání ve všem, od poskytování pomoci a vykročení za zvolenými cíly až po smíření se s přicházejícím stářím a smrtí k závěru života. Slabý oproti ní zůstává nejen starý otec, který své jediné východisko nachází v sebevraždě, ale rovněž postrach vesnice Pitte, jehož slabina spočívá v opakované neschopnosti dostatečně ovládnout své pudy a tím je v rámci komunity předem určen k tragickému konci. Naštěstí není celý film jen pesimistický a jedním z hezkých protipólů se stávají i hezké nápady s oživením soch či mrtvol, které v představách hlavní hrdinky víckrát vtipně vstoupí do děje. Nizozemská režiséra Marleen Gorris mě po Lužinově obraně docela upoutala již podruhé... [75%] (03.02.2023)