Jako nikdy

Český Lev 2 : Herec HR - Jiří Schmitzer, Herečka HR - Petra Špalková + 10 nominací: Nejlepší film, Režie, Herečka VR - Taťjana Medvecká, Kamera, Střih, Zvuk, Scénář, Výprava, Kostýmy, Masky (10.01.2015)

Intimní vztahovka několika lidí, do který má co mluvit vážná nemoc jednoho z hlavních hrdinů. Realičnost příběu pramení především z civilně hrající ustřední herecké trojice. Film v sobě nemá nějakou citově výraznou scénu, spíše sází na sílu celku a kvalitní dialogy. (02.06.2014)

Komorní snímek, kterému by paradoxně prospěla ještě větší komornost a především neklouzání po povrchu. Odcházení, pravá tvář lásky, vztah otec syn... No, nakousne se toho mnoho. Většinou ovšem zůstane pouze u toho nakousnutí, byť jednoho každého chutného. Ovšem raději bych sice méně soust, ale o to vydatnějších. Nerozpínat to postupující stopáží na další postavy a naivně nahlížet na nadčasová témata, ale zůstat na ploše netradičního vztahového trojúhelníku Karla - Vláďa - Jaruna, tak to by bývalo bohatě stačilo. (16.09.2013)

,,ZASRANÝ, ZKURVENÝ, POŠAHANÝ BÁBY! CO MYSLÍŠ MILÁČKU? NEBYLO BY UŽ NAČASE, ABYS VYPADLA. KONEČNĚ SE NA MĚ VYKAŠLALA....“ /// Umělci. Vztahy. Lidi. Ženský… Dvě ženský kolem umírajícího chlapa. Dramatický dialogy a role, který si (nejen) podpráhově říkaj o nějakou cenu. Takový divadlo o smrti a umírání. Čekání na smrt mezi hádkama, který maj vyřešit … prostě vztahy. Připravte se na málo radosti. Ale to se asi dá vočekávat. Lidi se tady totiž maj rádi jen tím svým způsobem. Každej máme nějakej způsob. A nějaký vočekávání. I vod smrti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč dneska už nic nenamaluju. 2.) Páč českej festivalovej film. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.08.2014)

Hloubavé myšlenky pokroucené prapodivnou psychologií a slibně drásavé téma zničené pochybnými hereckými výkony. Nic proti Schmitzerovi nebo Špalkové, kteří svoje party doslova dřou, ale když na jednu poctivě odvedenou scénu připadnou dvě ukřičeně odcizující, nemám moc kde brát. Producent Ondřej Trojan se po projekci nechal slyšet, že se podařilo stvořit něco, co se v tuzemsku těžko hledá, ale na světových festivalech je toho hodně - tedy dobře natočené drama o smrti a umírání. Já ho ale v těch desítkách zbytečně unavujících záběrů na sklenice, kola a krajinu nenašel. (16.09.2013)

Tak umělý a natažený film, až z toho bolí u srdce. Ne tedy z děje, naopak jsem si celou dobu velmi cynicky přál, aby Schmitzer konečně umřel a byl pokoj, protože konfrontace postav a pokusy o občasný humor jsou nepřesvědčivé, hysterické a nudné. Jednu sezónu po Hanekeho Lásce nemůže přijít tak jalový film a očekávat smířlivost. A jako vždy je nejhorší, že to vše je vystaveno na kvalitních základech, které naznačují, že úspěch byl tak blízko. Film každopádně potěší všechny, kteří si myslí, že pečovat o umírajícího člověka je poetické a plné dialogů o diamantech skrytých uvnitř. (11.09.2013)

Na český poměry je to překvapivě docela uvěřitelný, neni to nijak otravně vlezlý, ani přehnaně hysterický a dokonce v tom nehraje ani Liška, Vilhelmová nebo Geislerová nějaký sluníčkový lidičky se srdíčkem na správnym místě. Co se týče herců, tak kromě Schmitzera, od kterýho jsem to čekal, že určitě nezahraje špatně, stojí za zmínku hlavně Petra Špalková. Tu jsem do teď znal jenom z různejch menších rolí a nějakejch stupidních seriálů a tady fakt mile překvapila. A teď to horší. Největší problém je v tom, že mě ten příběh prostě nějak nechytnul. Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale celý to šlo jednim uchem dovnitř a druhym ven. K tomu jsou tam různý podivný scény, který mi připadaly, že se do filmu dostaly omylem. A konec byl nějakej useknutej. Už to vypadá, že se tam začne rozjíždět nějaká další zápletka, ale najednou prostě padnou závěrečný titulky. Ale ty 3 hvězdy nakonec dám. (24.02.2014)

Špalková válí neskutečně, většinu času dokonce zastiňuje i Schmitzera. Pidrmanová zase potvrzuje, že je hrozně hot. Celý snímek bohužel nedokáže předat nic jiného než dobře známou tezi, že umírání je na hovno, což předpokládám, ví úplně každý. (22.02.2015)

Zdeněk Tyc a další setkání s depresí, smrtí, individualismem, silnými hereckými výkony a velmi zajímavými dialogy. Etudky Špalkové a Medvecké skutečně často připomínají sehraný divadelní duet, Schmitzer si skrze roli jen existuje a závěr je skutečně plnohodnotná katarze. Takže by se nám Zdeněk skutečně našel? Cesty jeho kariéry jsou skutečně křivolaké. (01.08.2015)

Optimistický film o zomieraní. Pretože plný poézie, jemnej starej i vhodne zvolenej novej hudby (Visací zámek, Kazety) a krásnych obrazov českej vidieckej krajiny. O umierajúceho sa stará partnerka súčasná aj bývalá. Dočká sa i bonusovej návštevy syna i budúcej nevesty. Isteže sú tam vážne konflikty a nevyriešené veci z minulosti. Keby ich nebolo, šlo by o čistú gýčovitú selanku romantického umierania v záhrade plnej voňavo dozrievajúcich ovocných plodov. Obratne vyriešené príjemné pozeranie na nepríjemnú tému obdivujem a napriek kritizovanej podbiehavosti, údajnej stredoprúdovosti a povrchnosti, som si film ako skvele zrežírovaný druh iluzívnej rozprávky vychutnal. Pretože, úprimne: dnes temer každý umierajúci končí na gumou potiahnutom nemocničnom lôžku, v opatere sestričiek, čo nemajú na nič čas, opásaný infúziami a hadičkami. Príbuzným robí dobre, keď sa môžu nepohodlnej skoromŕtvoly zbaviť jej odvozom do studených a chladných inštitúcií akými sú nemocnice, doliečovacie ústavy, či domovy sociálnych služieb. Protipohľad na inú možnosť, nevzdávajúcu sa kontaktu s umierajúcim, no stále sa života dožadujúcim preto potešil. (14.11.2013)

Komorní drama, které se nepodbízí (ostatně u Zdeňka Tyce je to docela pravidlem), umí vykreslit postavy, umí pracovat s atmosférou, dokáže vyburcovat herce k výborným výkonům, které jsou uvěřitelné a nehysterické, nebojí se otírat/připomínat důležitá společenská témata. Sympaticky účelný vztahový spletenec nejen o umírání. (02.03.2015)

Tohle je HODNĚ dobrý film. Nedělá si z umírání legraci, nic nezlehčuje ani nedramatizuje. Všichni se chovají normáně, dialogy jsou napsané do huby. Dostalo mě, že jsem všem zúčastněným rozuměla, chápala jsem, proč se chovají jak se chovají. Nepřipomínalo to žádné z filmů na podobné téma ani Konečná uprostřed cesty ani Griffin a Phoenixová (myslím verzi z roku 1976) ani Až si pro nás přijde. Znovu jsem se přesvědčila, že tu máme skvělé herce, kteří umí, že tu máme bezvadné režiséry a že není nouze o námět. Nenudila jsem se ani chvilku, klidně bych si dala pokračování. (03.08.2014)

Fungující atmosféra pozdního léta kombinovaná se zmírajícím Schmitzerem? Kdo by to byl řekl, že to dokáže být tak zábavné (pozor, nezaměňovat slovo "zábavné" za "vtipné"), hlavní díl má na tom excelentní výkon samotného čekatele na Smrtě, ale i překvapivě dobré Petry Špalkové, která krom velmi dobrého hraní zapadá do své role snad vším jako do sebe zapadají důkazy v teoriích Hercula Poirota. Dokonalý tenhle film není, trochu u něj zamrzí nedotaženost snad žádné linie do nějakého jasně definovatelného konce (ha, že bys to byl ty, ty tajemný arte?) a mrzká gradace před očekávaným, pořád je to ale sakra dobře odvedená práce na všech frontách (třeba hudba je jedna z nejlepších z českých v posledních letech). (20.02.2014)

Vlastně jsem to dokoukal jen proto, že mám rád filmy o malířích a mám rád Jirku Schmitzera. Nic jiného jsem na tom nenašel (09.02.2014)

Opravte mě, jestli se mýlím, ale u filmu o umírajícím člověku by mi asi nemělo být jedno, jak to s ním nakonec dopadne...? Právě tohle je moje největší výtka, i když nemám radu, jak by to bývalo šlo napravit. Každopádně ocenit si film zaslouží, jednak za povedenou debatu s autory po projekci, především ale za látku, jakou zpracovává. Když do našich kin přijde český film, který není o válce nebo komickou komerční sračkou, je to vždy chvíle pro otevření šampusu. (21.09.2013)

Zase je to samej chcípák a ubožák a zmrd a všichni jsou dobří a špatní apod. Je to skvěle zahráno, dobře natočeno, ale není to nic nového. Film jako od Slámy, ale bez slámovy duše. (01.02.2014)

Někdo nanáší štětcem barvu na plátno v rámu, jiný maluje příběhy na plátno filmové. Další lidé ten příběh prožívají v kině a někteří z nich pak k tomu napíšou své komentáře. A všichni společně plašíme smrt. Je to přece tak důležité. Žít i po smrti, aspoň ve vzpomínkách jiných lidí. (Vzpomínám si, jak můj syn kdysi u moře udělal bosýma nožičkama stopy v písku a potom zaraženě koukal, jak písek spláchla vlna a všechny jeho stopy smazala. Dnes je mu pět let a nedávno se mě poprvé zeptal, jestli mu někdy umřu. Někdy věřícím lidem tu berličku náboženství šíleně závidím...) Jako nikdy je film k rozjímání, ne pro zábavu (sledovat umírání, to je nuda, že?) Nečekali jste doufám nějaké veselé Klepání na nebeskou bránu. Já tedy ne. Ovšem Jiří Schmitzer, to je pan herec. A taky folkový zpěvák. Jo, já vím, na FILMOVÉ databázi nemají písničky co dělat... Tak tady ji máte: Kaluž. Její závěr: "A je mi padesát a já už se do kaluže skládám, kdy už mě pohltí, je mi těch padesát a já jenom v duchu klidně hádám, kolik mám do smrti...           Teče voda, teče strání a suchý list plave na ní, teče voda, teče strání, sám sebe se ptám, jak ta voda strání pádí, nezastaví ji sto kádí a ten list, co plave na ní, nejsem-li já sám ..." (19.09.2013)

Poetický film o smrti a zajímavém mileneckém trojúhelníku se chvílemi stává plytkým a tudíž nudí, ale jako celek působí velmi dobře. (26.01.2014)

Keď Vám umiera blízky človek, ste s nervami na dranc. Nielen vy, ale neprekvapivo aj ten umierajúci. To sa prenáša ešte na ďalšie osoby, ktoré tiež majú svojich problémov dosť a tak to pokračuje ďalej a ďalej. Je otázne, prečo sa o starého maliara všetci tak vzorne chovajú, prečo nie je dávno iba v nemocnici a nechodia ho pozrieť tak raz za mesiac. Tak ale má šťastie, bol to bohém s talentom a asi sa od neho ťažko odputáva. Takmer všetko mi prišlo v tomto filme prirodzené, sem tam nejaký dialóg možno nie, ale dojem to nekazilo. Vyzerá to viac menej televízne, čo ale tentokrát nepíšem ako výčitku. (03.08.2016)

Psychologické drama, které je těžko stravitelnou sondu do myšlenkových pochodů postav, jejich vztahů, motivací a konfliktů. Vynikající herecké výkony Petry Špalkové, Jiřího Schmitzera a Taťjany Medvecké se snoubí se skvělým scénářem debutující autorky a s přesnou režií Zdeňka Tyce, kterému se evidentně podařilo nekompromisně realizovat svou vizi. Postavy jsou mimořádně dobře napsané a dialogy inteligentní. Jako nikdy je výjimečný český film nebývalých kvalit. (04.07.2014)