Funny Games
-
Funny Games
Krimi / Psychologický / Drama / Horor
Rakousko, 1997, 104 min
Režie:
Michael HanekeHrají:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Wolfgang GlückObsah
-
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games.
Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiální text distributora) -
Už úvodní znepokojivá montáž titulků kombinující vážnou hudbu s metalem dává tušit, o co půjde v příštích hodinách – absolutní nadvláda, teror a beznaděj, když se neškodné famílie zmocní dva zdánlivě milí chlapci.
Rakouský thriller Funny Games není klasických žánrovým filmem, a to hned ze tří důvodů – ojedinělou autenticitou, nekonvenčním vývinem děje a způsobem, jakým si režisér Haneke hraje s oblíbenými klišé a tím i s diváky. Programově se vyhýbá zobrazování násilí - viz replika Paula, který nás přímo do kamery obviní z toho, že jistě dychtíme po drsných scénách - a až chronicky si hýčká otázku, komu vlastně divák v takových filmech fandí a jestli svým zájmem náhodou neprodlužuje utrpení objetí. Mimo to fungují Funny Games jako odkaz na tabuizaci násilí, které média nahrazují určitými konstrukty. V roce 2007 se dočkal film amerického remaku, opět v režii Hanekeho. (Shadwell)
Komentáře uživatelů k filmu (153)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(14.2.2006)
-
Matty
Kam to chcete? Do nohy? Do ruky? Cha! Stejně do schytáte přímo mezi oči. Zapomeňte, že byste si mohli vybrat, že byste vy, sami, svobodně mohli o něčem rozhodnout. Pravidla téhle úchylné hry stanovují v jejím průběhu ti dva sympatičtí mladíci, z nichž si jeden přišel pro vajíčka. Co peče? Boudu na vás. Takovou, ze které se do smrti (a ta přijde brzo, věřte mi) nevzpamatujete. Funny Games, to je seksakramentsky zákeřný živel. Žánrový film, který se ze svého žánru snaží vymanit. Film, který přátelsky pomrkává po divákovi, aby mu pak, v nestřeženém okamžiku, vrazil kudlu do zad. Úvodní minuty, vytržení poklidného rodinného života z jeho kořenů, jsou jedním slovem husté. Už jen ta představa – vyhlídka několika příjemně strávených dní se postupně roztříští jako skleněná tabule po pádu z desátého patra – mi brala zbývající smítka dobré nálady. A její následné vyhrocování do stále větších extrémů (přičemž nejsou třeba žádné záběry na řezání živé tkáně) mě jenom utvrdilo v domněnce, že tenhle film není vhodný pro slunné nedělní odpoledne. S přibývajícími minutami je navíc čím dál víc patrné, jak malý vliv na průběh „her“ má jakože samotný režisér. On by té normální německé rodince možná i dal nějakou šanci. Kdyby jeho ostatky nebyly už dávno uskladněny v kůlně na zahradě. Ti dva sociopati nejsou nikým hlídání, ale čistě v rámci divákova zážitku respektují jisté filmové zákonitosti. Zároveň si z nich však utahují a kdyby nemuseli zachovávat chladnokrevné výrazy, nejspíš se nahlas rozesmějí. Vtip je v tom, že oni nemusejí, oni chtějí, jenom my o tom nevíme. Čím víc budete nad Funny Games přemýšlet (klidně v jejich průběhu, času na to bude dost), tím geniálnější/stupidnější vám budou připadat. Maskuje ta stominutová tortura nějaké poselství? A jsme ochotni jej akceptovat? Jsme ochotni akceptovat, že nejsme ochotni akceptovat? Je to taková dost agresivní filmová revolta. Pod kůži se vám nedostane přímo. Nejdřív ji budete muset dát všanc. Na vlastní riziko. 80% Zajímavé komentáře: Gimp, Artran, Flipnic, cineman, HAL, Martyr(22.7.2009)
-
Djkoma
Originální thriller, který vám zasadí nejednou úder do břicha, přidá k tomu říznutí nožem do stehenní tepny a dodělá vás střelou z brokovnice přímo do místa, kterému jste dříve říkali obličej. Michael Haneke, autor později natočené Pianistky, přichází s velmi šíleným filmem, který vám sám ukradne ovladač a vrátí kus svého příběhu, aby jste si ho lépe užili. Realisticky a velmi děsivě natočené "přepadení" rodiny, po kterém se stává rodina rukojmími, v nelidské hře jejich únosců, kteří je baví sadistickými hrami a sázkami o tom, kdo z rodinky se dožije rána... Vše je dokonale padnoucí do schématu, který vás překvapí a pravděpodobně vás uzemní první pohled únosce do kamery, který k vám pronese pár slov. Během několika podobných okamžiků si uvědomíte, o co v tomhle šílené působivém filmu jde a zamrazí vás při každém další dotyku ovladače televizního přijímače. Myslíte, že tohle je opravdu film? Co když je to něco víc? Zkuste a uvidíte, nejde o jednohubku pro každého, ale o experiment, který předčí očekávání. Škoda, že první půlka je natolik geniální, že druhá mohla být (a je ) pouze o něco slabší.(20.8.2007)
-
Renton
Scénář: Michael Haneke .. Ponižující, deprimující a po krátký čas docela záživný exploitation. Bohužel zhruba v polovině sugestivita z očekávání mizí a snímek je jen mučivě protahovaný a nudný (mnohaminutové statické záběry, nevyužitý potenciál her). ___ Každý skrytý fašista musí mít z takových "společenských hrátek" radost. Však i těm klukům chybí jen ta typická uniforma a jistě litují, že nežijí v době, kde by ji ke svým zvráceným hrátkám mohli přímo použít. Pokud by tedy film tak hloupě nevytrhával z vlastní reality, skoro bych tomu uvěřil.. 50%.(15.4.2008)
-
Malarkey
Prvně jsem viděl Funny Games USA. A kdo má proboha koukat na úplně stejnej film akorát s jinejma hercema? A koukal jsem na to proč? Jenom abych se ujistil, jak moc si ten film je podobnej. Hodně.(3.1.2011)
-
Adrian
Ako prvy som videl USremake preto reverzne beriem to druhe videne (v tomto pripade original) ako zbytocnu duplikat,ktory az na uplne minoritne detaily je identicky so svojim dvojcatom(15.8.2010)
-
AngelAngie
Uběhlo půl roku a na film jsem se podívala podruhé. Působil na mě drsněji, odpudivěji, běhal mi ještě více mráz po zádech a ještě více jsem ty dva mladíky nenáviděla. A za to nejde než tleskat, protože jde jasně vidět "jak malý film tohle je" a jak moc si dal Haneke záležet. Skvělá volba herců, scénář bez chybičky (je na každém, jak už si chce spekulovat, mě to konkrétně v téhle hře přijde zcela zbytečné). Snad jen (ačkoli si to neumím vysvětlit) na mě tenhle film působí z celé Hanekeho filmografie nejprostčeji...(19.1.2010)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo €107,734║(9.5.2009)
-
J*A*S*M
Remake viděn první. A nejspíš proto na mne měl o trochu silnější účinek, protože originál mě už logicky neměl jak překvapit. Je to v podstatě úplně totožný film, jenom ta dvojice slizounů mi přišla působivější a lépe zahraná právě v americké verzi. Samozřejmě ale nemůžu říct, že by mi teď po zhlédnutí rakouských Funny Games bylo nějak do zpěvu. Po těch amerických jsem byl vyčerpán přecijen trochu víc. Doufám, že Hanekeho nenapadne točit ještě nějakou verzi v dalším jazyce, protože potřetí bych si to už asi fakt nedal. Horror movie of the year(17.6.2009)
-
Tom Riddle
Pseudointelektuální sračka, která se snaží o něco, co se jí zoufale nedaří. A ne, nejsem ignorant, jen velice skeptický a pramálo sugestibilní člověk.(16.11.2007)
-
EdaS
Artový exploitation, který se od třeba takových Hostelů liší jen větší mírou sofistikovanosti a jakože nadhledem - zcizování pomocí promluv do kamery, resp. vracení děje vás nutí jen se ptát, k čemu to všechno. Laciná provokace, zbytečných 108 minut. Celý film je totiž o hovně.(27.1.2008)
-
Slasher
Dvojice znuděných uhlazených hošíků zterorizuje tříčlennou rodinku. Mám s tím ten samý problém co s US remakem - dlouhé napětí-ubírající záběry ve druhé polovině, fotr je slaboch. Remake je originálu až příliš podobný, jen méně syrový a ušpiněný. Takže skoro jako bych koukal na to samé... Dvojka zmetků mi tu sedla o něco víc. "Why don't you kill us right away?" -"Don't forget the entertainment value. We'd all be deprived of our pleasure."(5.8.2010)
-
DaviD3141
V tomto brutálnom a provokatívnom snímku o ,,invázii do súkromia" – čo možno považovať za podžáner, ktorého stopy môžeme nájsť už u D.W. Griffitha a dnes ho poznáme z filmov ako Mechanický pomaranč (1971), Straw Dogs (1971) alebo Úkryt (2002) – Michael Haneke tlačí diváka až na medze únosnosti, núti nás zamyslieť sa nad nezmyselnosťou náhodného násilia i nad našou zrejme nekonečnou fascináciou sledovania takéhoto násilia na plátne či obrazovke. Zatiaľ čo sadistickí mladíci nehrajú so svojimi obeťami až tak zábavné hry (všetci v závere filmu skončia mŕtvi), ktoré dali snímku názov, režisér určite hraje hru so svojim obecenstvom: v jednej chvíli, keď sa Anne podarí zabiť jedného z mučiteľov, Haneke preruší dej a umožní tak chlapcovmu priateľovi diaľkovým ovládačom ,,previnúť" film naspäť a svojho komplica zachrániť. Film nemá žiadny šťastný koniec, žiadnu nádej, zostávajú len znepokojivé otázky a nevyhnuteľnosť budúcich útokov. 90%(14.6.2010)
-
charlosina
Dokonalost.(26.11.2008)
-
Flipnic
Skouknutí tohoto filmu jsem dlouho odkládal kvůli nedůvěře způsobené nešťastným shlédnutím remaku Funny Games USA (2007) ... Explotation je můj nejoblíbenější horrorový subžánr, ale remake mne dosti zklamal. Zato původní verze mne "klamala" jen do půlky, kdy jsem v podstatě sledoval opravdu identické situace jako v remaku. Jenže všechno bylo takové syrovější, hnusnější, odpornější ... Násilí probíhající většinou mimo záběr kamery rvalo nervy i tak, protože řev obětí byl skutečně ... jako by skutečný...nervydrásající. V polovině filmu se pak původní verze od remaku dějem zvrátí a najednou mi film servíroval něco, co jsem nečekal ... Ano!! To bylo ono, přesně ta úžasná hra na nervy a psychiku diváka. Myslím tím děj od chvíle, kdy útočníci "vyklidí pole". Dlouhé záběry na ztrápené oběti, dlouhé záběry na jejich snahu alespoň nějak si pomoci, neustálý strach, že ti dva sadističtí šmejdi ve skutečnosti slídí někde kolem. Tohle mne přesně dostalo a opravdu mne z těch dlouhých minut mučení diváka (někdo právě toto nepochopil a film kvůli tomu odsuzuje ...) běhal mráz po zádech. Navíc všechno bylo tak strašně syrové reálné, skutečné ... Nepřipadlo mi to "jako", "vždyť je to jen film", apod. (ani k těm několika náhledům do kamery a diskutabilní scéně s ovladačem ...) Takových filmů je málo, ale o to víc jsou působivější. V těchto chvílích jsem věděl, že tomuto neamerickému exploťáku opět nemohu dát jiné hodnocení, než plný počet. Skutečně excelentní hra na nervy. Co musím opravdu pochválit je herecký výkon obětí. Úžasné, utrpení jsem jim věřil, věřil jsem jim strach, prostě všechno. A proto na mne film také tolik působil. V USA remaku je právě herecký výkon obětí nevýrazný až trapný a tím film zejména ztrácí na kvalitě. Na druhou stranu, abych nebyl proti USA verzi tak zaměřený musím uznat, že herecké výkony dvou mladých útočníků jsem si vychutnával mnohem více v o deset let mladší verzi. Tady v této původní jsou mladíci ve svém výkonu přece jen o něco prkennější. Ale jinak bez diskuze bomba!(2.3.2009)
-
Dadel
Masakr. Michael Haneke si s diváky pohrává stejně jako ústřední dvojice padouchů se svými oběťmi. Připravte se na to, že se vám zastaví dech, a nikdy nebudete vědět, co se stane v příštích minutách. Také se naučíte hrát několik zábavných společenských her, které pak můžete vyzkoušet na svých přátelích (ale připravte se na to, že vám přátelé začnou postupně ubývat).(26.8.2006)
-
choze
Dovolil bych si snímek přejmenovat na BORING GAMES. První půlka filmu, kdy se vše pomalu rozbíhá je díky divákovým očekáváním příjemně napínavá, druhá ale díky Hanekeho rozvláčnému tempu vyprávění, nekonečným nezajímavým záběrům a v neposlední řadě díky nepříliš funny hrám nudí. Čekal jsem trochu větší vynalézavost i rafinovanost, ale dostalo se mi jen bolestně natahovaného ničeho. Měly-li být škleby a poznámky jednoho z mučitelů do kamery vtipné, mě naopak velmi iritovaly, protože zbavovaly film realističnosti. A bylo-li Hanekeho záměrem, aby se divák cítil provinile zato, že on svým zájmem "způsobuje a prodlužuje utrpení obětí" (viz. recenze na Studni), pak u mě mu to zrovna dvakrát nevyšlo, protože film mě nudil tak, že jsem naopak chtěl oběti už vidět co nejrychleji pod drnem. Zvláštní film to ale rozhodně je (hlavně svým minimalismem a místem vzniku), má dobrou atmosféru a obsahuje i pár dobrých nápadů.(14.10.2006)
-
O*R*I*N
Dva borci si přijdou pro vajíčka, zmerčí mamku, zmerčí taťku, zmerčí kluka. Zmerčí celou rodinu, režisér pak zmerčí i diváka, zmerčení jsou vlastně i ti dva borci, kteří jdou pak pryč stejně jako zmerčený divák. Jediný nezmerčený zůstává jen Haneke, 5* jak vyšitých.(8.10.2008)
-
genetique
Keď niekto točí vyslovene len filmy zamerané na podobný žáner, asi nejaký ten cit pre podobné veci musí mať a z Hanekeho snímku to doslova cítiť. Tá nevraživosť, brutalita a psychicky narušené správanie doslova sálajú a prenášajú sa na diváka. V závere mi vrela krv v žilách a zostal som doslova znechutený. Nie filmom, ale tým, čo zobrazuje. Škoda, že s v nemeckom jazyku a s nemeckými hercami sa efekt z filmu mierne strácal, takže sa teším na U.S. remake. 80%.(10.12.2007)
-
Madison
Mrazivá scenáristická hra stvorená v mysliach psychicky narušených jedincov nachádzajúcich uspokojenie v trýzni, beznádeji a bolesti. Funny Games je geniálny v tom, že neponúka žiadne vodítko k správnemu riešeniu, nevedie k jasnému záveru, nevysvetľuje, nekomentuje, len mučí diváka šialenstvom, ktoré sa odohráva v jednom obyčajnom uzavretom dome. Na konci som už takmer nedýchala, veľmi originálne, chvíľami drsné spracovanie a hercom som všetko uverila už od prvých minút.(26.3.2011)
