Funny Games
-
Funny Games
Krimi / Psychologický / Drama / Horor
Rakousko, 1997, 104 min
Režie:
Michael HanekeHrají:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Wolfgang GlückObsah
-
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games.
Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiální text distributora) -
Už úvodní znepokojivá montáž titulků kombinující vážnou hudbu s metalem dává tušit, o co půjde v příštích hodinách – absolutní nadvláda, teror a beznaděj, když se neškodné famílie zmocní dva zdánlivě milí chlapci.
Rakouský thriller Funny Games není klasických žánrovým filmem, a to hned ze tří důvodů – ojedinělou autenticitou, nekonvenčním vývinem děje a způsobem, jakým si režisér Haneke hraje s oblíbenými klišé a tím i s diváky. Programově se vyhýbá zobrazování násilí - viz replika Paula, který nás přímo do kamery obviní z toho, že jistě dychtíme po drsných scénách - a až chronicky si hýčká otázku, komu vlastně divák v takových filmech fandí a jestli svým zájmem náhodou neprodlužuje utrpení objetí. Mimo to fungují Funny Games jako odkaz na tabuizaci násilí, které média nahrazují určitými konstrukty. V roce 2007 se dočkal film amerického remaku, opět v režii Hanekeho. (Shadwell)
