poster

Funny Games

  • Rakousko

    Funny Games

  • Slovensko

    Funny Games

    (festivalový název)

Krimi / Psychologický / Drama / Thriller

Rakousko, 1997, 104 min

Režie:

Michael Haneke

Scénář:

Michael Haneke

Kamera:

Jürgen Jürges

Producenti:

Veit Heiduschka

Scénografie:

Christoph Kanter

Kostýmy:

Lisy Christl
(další profese)
  • playboxguest
    ***

    Haneke byl s touhle verzí asi natolik spokojený, že když točil remake, absolutně nic na něm nezměnil. Ale absolutně nic, tyhle dva filmy jsou tak stejné, že kdybyste si je pustili zároveň, nepoznali byste rozdíl (pokud nepočítám záměnu angličtiny s němčinou). Veškeré scény, dialogy i záběry jsou do mrtě shodné, dokonce i hadry na sebe hrdinky nasoukají takřka totožné, takže pokud jste viděli jednu verzi, není třeba shánět druhou. Pokud teda nechcete porovnávat herecké obsazení, což je u těchto filmů snad jediný rozdíl, ale řekla bych, že i to je typově stejné, ačkoli manželský pár mi připadá uvěřitelnější zde, zatímco duo znuděných hajzlíků v remaku.(9.2.2012)

  • Tom Riddle
    *

    Pseudointelektuální sračka, která se snaží o něco, co se jí zoufale nedaří. A ne, nejsem ignorant, jen velice skeptický a pramálo sugestibilní člověk.(16.11.2007)

  • choze
    ***

    Dovolil bych si snímek přejmenovat na BORING GAMES. První půlka filmu, kdy se vše pomalu rozbíhá je díky divákovým očekáváním příjemně napínavá, druhá ale díky Hanekeho rozvláčnému tempu vyprávění, nekonečným nezajímavým záběrům a v neposlední řadě díky nepříliš funny hrám nudí. Čekal jsem trochu větší vynalézavost i rafinovanost, ale dostalo se mi jen bolestně natahovaného ničeho. Měly-li být škleby a poznámky jednoho z mučitelů do kamery vtipné, mě naopak velmi iritovaly, protože zbavovaly film realističnosti. A bylo-li Hanekeho záměrem, aby se divák cítil provinile zato, že on svým zájmem "způsobuje a prodlužuje utrpení obětí" (viz. recenze na Studni), pak u mě mu to zrovna dvakrát nevyšlo, protože film mě nudil tak, že jsem naopak chtěl oběti už vidět co nejrychleji pod drnem. Zvláštní film to ale rozhodně je (hlavně svým minimalismem a místem vzniku), má dobrou atmosféru a obsahuje i pár dobrých nápadů.(14.10.2006)

  • EdaS
    **

    Artový exploitation, který se od třeba takových Hostelů liší jen větší mírou sofistikovanosti a jakože nadhledem - zcizování pomocí promluv do kamery, resp. vracení děje vás nutí jen se ptát, k čemu to všechno. Laciná provokace, zbytečných 108 minut. Celý film je totiž o hovně.(27.1.2008)

  • Botič
    ****

    Jsou filmy u kterých si ještě před samotnou premiérou říkáte: „Tak a tohle nechci v životě nikdy vidět.“ Podvědomí pracuje a mozkové synapse červeně blikají, popohánějí splašené neurony a upozorňují, že tohle by nemuselo být zrovna tím nejlepším gastronomickým zážitkem pro Vaší smyslovou soustavu. Jenže odříkaného chleba největší krajíc. Pro mě byl tímto symbolickým krajícem snímek Funny Games…Vítejte v Hanekeho nonsensovém světě ukazujícím diváka v novém světle - jako tvora povrchního. Michael Haneke je ve všech směrech neuvěřitelný chucpaník. Někdo, tak nestydatý, reflektující zároveň svou obsesivní perverzi ve svém díle, se jen tak nevidí. Nechá pohodlně usadit svou potencionální oběť (diváka) do příjemně vypolstrovaného křesla. Před něj postaví mísu s popcornem a televizi. A v okamžiku, kdy se spustí Pavlovův reflex, vytrhne mu ovladač z ruky, a jakoby říkal: „Tak a teď se zadus tím, co denně vyhledáváš na internetu v novinách či televizi, protože ty jsi ten konzument - všežravec. A kdybys nebyl obdařený intelektem, dal bys na sobě znát průchod svým základním potřebám a touhám. Tak tady to máš. Ale následky si potom poneseš sám.“ V konečné fázi vyvstává otázka: Proč se dívat na stejně palčivý, a hluboko pod povrchem nepříjemný, snímek dvakrát - anarchie na evropský způsob vs. anarchie na americký způsob? Jsem tedy ve výsledku Já tím, kdo je povrchním konzumentem, neboť jsem se rozhodl shlédnout oba na povrchu stejné leč v jádru rozdílné filmy? Pak by se do puntíku naplnil název Funny games, kdy se baví vždy jen jedna strana - ve fiktivním světě herečtí mučitelé zato v reálném režisér. Ostatní zúčastnění jen sledují rozehrané divadlo a nějakým způsobem jej prožívají.(16.8.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace