poster

Funny Games

  • Rakousko

    Funny Games

  • Slovensko

    Funny Games

    (festivalový název)

Krimi / Psychologický / Drama / Thriller

Rakousko, 1997, 104 min

Režie:

Michael Haneke

Scénář:

Michael Haneke

Kamera:

Jürgen Jürges

Kostýmy:

Lisy Christl
(další profese)
  • Renton
    ***

    Scénář: Michael Haneke .. Ponižující, deprimující a po krátký čas docela záživný exploitation. Bohužel zhruba v polovině sugestivita z očekávání mizí a snímek je jen mučivě protahovaný a nudný (mnohaminutové statické záběry, nevyužitý potenciál her). ___ Každý skrytý fašista musí mít z takových "společenských hrátek" radost. Však i těm klukům chybí jen ta typická uniforma a jistě litují, že nežijí v době, kde by ji ke svým zvráceným hrátkám mohli přímo použít. Pokud by tedy film tak hloupě nevytrhával z vlastní reality, skoro bych tomu uvěřil.. 50%.(15.4.2008)

  • Djkoma
    *****

    Originální thriller, který vám zasadí nejednou úder do břicha, přidá k tomu říznutí nožem do stehenní tepny a dodělá vás střelou z brokovnice přímo do místa, kterému jste dříve říkali obličej. Michael Haneke, autor později natočené Pianistky, přichází s velmi šíleným filmem, který vám sám ukradne ovladač a vrátí kus svého příběhu, aby jste si ho lépe užili. Realisticky a velmi děsivě natočené "přepadení" rodiny, po kterém se stává rodina rukojmími, v nelidské hře jejich únosců, kteří je baví sadistickými hrami a sázkami o tom, kdo z rodinky se dožije rána... Vše je dokonale padnoucí do schématu, který vás překvapí a pravděpodobně vás uzemní první pohled únosce do kamery, který k vám pronese pár slov. Během několika podobných okamžiků si uvědomíte, o co v tomhle šílené působivém filmu jde a zamrazí vás při každém další dotyku ovladače televizního přijímače. Myslíte, že tohle je opravdu film? Co když je to něco víc? Zkuste a uvidíte, nejde o jednohubku pro každého, ale o experiment, který předčí očekávání. Škoda, že první půlka je natolik geniální, že druhá mohla být (a je ) pouze o něco slabší.(20.8.2007)

  • DaviD3141
    *****

    V tomto brutálnom, provokatívnom, znepokojivom, desivom, bláznivom, bezohľadnom, psychologickom a kultovom snímku o „invázii do súkromia“ – čo možno považovať za podžáner, ktorého stopy môžeme nájsť už u D.W. Griffitha a dnes ho poznáme z filmov ako A Clockwork Orange (1971), Straw Dogs (1971) alebo Panic Room (2002) – Michael Haneke tlačí diváka až za medze únosnosti, núti nás zamyslieť sa nad nezmyselnosťou náhodného násilia i nad našou zrejme nekonečnou fascináciou sledovania takéhoto násilia na plátne či obrazovke. Zatiaľ čo sadistickí mladíci nehrajú so svojimi obeťami až tak zábavné hry (SPOILER všetci v závere filmu skončia mŕtvi SPOILER), ktoré dali snímku názov, režisér určite hraje hru so svojim obecenstvom: v jednej chvíli, keď sa Anne podarí zabiť jedného z mučiteľov, Haneke preruší dej a umožní tak chlapcovmu priateľovi diaľkovým ovládačom „previnúť“ film naspäť a svojho komplica zachrániť. Film nemá žiadny šťastný koniec, žiadnu nádej, zostávajú len znepokojivé otázky a nevyhnuteľnosť budúcich útokov. 95%(14.6.2010)

  • Botič
    ****

    Jsou filmy u kterých si ještě před samotnou premiérou říkáte: „Tak a tohle nechci v životě nikdy vidět.“ Podvědomí pracuje a mozkové synapse červeně blikají, popohánějí splašené neurony a upozorňují, že tohle by nemuselo být zrovna tím nejlepším gastronomickým zážitkem pro Vaší smyslovou soustavu. Jenže odříkaného chleba největší krajíc. Pro mě byl tímto symbolickým krajícem snímek Funny Games…Vítejte v Hanekeho nonsensovém světě ukazujícím diváka v novém světle - jako tvora povrchního. Michael Haneke je ve všech směrech neuvěřitelný chucpaník. Někdo, tak nestydatý, reflektující zároveň svou obsesivní perverzi ve svém díle, se jen tak nevidí. Nechá pohodlně usadit svou potencionální oběť (diváka) do příjemně vypolstrovaného křesla. Před něj postaví mísu s popcornem a televizi. A v okamžiku, kdy se spustí Pavlovův reflex, vytrhne mu ovladač z ruky, a jakoby říkal: „Tak a teď se zadus tím, co denně vyhledáváš na internetu v novinách či televizi, protože ty jsi ten konzument - všežravec. A kdybys nebyl obdařený intelektem, dal bys na sobě znát průchod svým základním potřebám a touhám. Tak tady to máš. Ale následky si potom poneseš sám.“ V konečné fázi vyvstává otázka: Proč se dívat na stejně palčivý, a hluboko pod povrchem nepříjemný, snímek dvakrát - anarchie na evropský způsob vs. anarchie na americký způsob? Jsem tedy ve výsledku Já tím, kdo je povrchním konzumentem, neboť jsem se rozhodl shlédnout oba na povrchu stejné leč v jádru rozdílné filmy? Pak by se do puntíku naplnil název Funny games, kdy se baví vždy jen jedna strana - ve fiktivním světě herečtí mučitelé zato v reálném režisér. Ostatní zúčastnění jen sledují rozehrané divadlo a nějakým způsobem jej prožívají.(16.8.2009)

  • Pilda17
    **

    Jelikož jsem dříve viděl novější verzi, která mě nezaujala vůbec, tak jsem zkusil dát šanci starší. Je to skoro to samé, ale daleko přesvědčivější herecké výkony a o něco lepší atmosféra. Jenže nic jiného mě nepřesvědčilo, bohužel.. 4/10 = 40%(12.6.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace