Pianistka

Raz mi jeden veľmi múdry muž povedal: "Každý chlap chce nymfomanku dovtedy, kým na ňu reálne nenatrafí". No a popravde, mal pravdu. Čo sa týka tohto filmu. Tu ide skôr o prezentáciu iných porúch, ako exhibicionizmus, sebapoškodzovanie, voyerizmus a ďalšie, pričom zásadný problém v Hanekenovom spracovaní je v tom, že ani jednu z obsesií z môjho pohľadu nepodal dostatočne agresívne, aby šokovala. Ja chápem, že to mohlo podaktorých pobúriť, ba dokonca emocionálne zasiahnuť, no čo je TABU pre Vás, nie je TABU pre iného, ktorý to môže považovať za bežný sexuálny akt. Chcel som z hlavnou postavou súcitiť, no tá je prakticky celý snímok zvrhlá, mentálne ujebaná na hlavu, tak akú empatiu mal vo mne samotný záver vyvolať? Jediné, čo ma naozaj bavilo, bol podivný vzťah s matkou. To je ale všetko. (13.03.2024)

Obdivuju Isabelle Huppertovou, že vzala takovouto roli v takovémto filmu. Ovšem zhostila se jí skvěle a vlastně nebýt jejího perfektního výkonu, tak by ten příběh ani zdaleka nevyzněl tak "úchylně". Sexuální podtón je místy více než důrazný, ale jak jsem zmínil, pohybuje se spíše v té úchylné rovině. Pokud čeká někdo z diváků výrazně otevřené sexuální scény, dočká se pár tvrdších záběrů, ale celkově je to spíše o erotice myšlenkové a slovní. (09.04.2003)

Průměrný snímek, který kromě kvalitního herectví hlavní představitelky nepřináší nic přelomového ani moc zajímavého. Michael Haneke považoval pravděpodobně látku o pianistce s SM sklony, která se je rozhodne sdílet s jedním svým studentem, za velmi zajímavou, bohužel výsledek je obyčejný. Film ničím extra nepřekvapí včetně "chutí" hlavní postavy, které vzhledem k dnes poměrně otevřenému tématu "sexu a vše okolo něj" nešokuje a ani nepřekvapuje. Docela překvapující je pro mě délka filmu, která neodpovídá obsahu a je škoda, že film nebyl zkrácen na takových 100minut, v kterých by děj byl více zhuštěný a plynul by rychleji. (20.08.2007)

Jeden z filmů, kterým se můžete pokusit dohnat průměrného chlapa k sebevraždě, kterou rád podstoupí, než by ho měl dokoukat, případně pochopit. Abych to k něčemu stručně přirovnala... Kupříkladu nedávno okomentovaný snímek Toma Sixe-Lidská stonožka označuji za dílo uchyla. Tento film označuji za dílo „intelektuálního úchyla.“ Pokud se vám podaří první třetinu filmu přetrpět mnohaminutová preludia vážné hudby , dostanete se té bláznivé brunhildě pod kůži a zjistíte, že umělkyně musela příliš často navštěvovat stránky pro perverty www.bondage .com. Kdyby nebydlela do svého pokročilého věku u své matky, mohla jí seznamka na zmíněném serveru vyřešit většinu jejích problémů. Bohužel její geronto-incestní porucha situaci značně zkomplikovala a pravděpodobně ji z těch sraček nevytáhne ani její student-božský sexy chasník (vypadá dokonale, zrovínka jako by si odskočil z programu Lebensborn), ačkoli snahu mu upřít nelze. Profesorka tedy ve finále zažije i trochu toho S/M a vzhledem k nejednoznačnému závěru si vlastně nejsem úplně jistá, zda se jí to tedy líbilo, či nikoli. Rozsáhlé intelektuální polemiky o jejím duševním stavu přenechám místním vysokoškolákům, já bych to s pí profesorkou viděla mnohem jednodušeji: za a) razantně zvýšit dávky lithia bez ohledu na bezkonkurenční interpretaci Schuberta za b) kulka do hlavy by také nebyla od věci. (27.11.2011)

Jsme lidi (?!?). Každý je nějaký, a Pianistka je toho výborným příkladem. Drsné svědectví podivínské muzikantky se nemusí líbit každému, reflektuje ale "obyčejný" příběh člověka z davu, a záleží na osobním přístupu diváka, jak se nechá filmem pohltit a co jej znechutí/dojme. Na poměrně jednoduché téma přemrštěná stopáž... (09.09.2011)