Pianistka
-
Pianiste, La
-
Piano Teacher, The
-
Piano Player, The
Drama
Francie / Rakousko, 2001, 130 min
Režie:
Michael HanekeObsah
-
Zralá třicátnice a brilantní profesorka klavíru Erika Kohut (Isabelle Huppert) vede trojí život. Zatímco ve dne je váženou osobností pedagogického sboru Vídeňské konzervatoře, večer ukájí svou zvrhlou sexualitu v obchodech s nejhrubším pornem, šmírováním mileneckých párů a masochistickým sebezraňováním. Třetí podobou její existence je vypjaté soužití s tyranskou matkou (Annie Girardot), plné brutálních hádek a vášnivého usmiřování. Erika přesto dokáže udržet svůj bizarní životní styl pod kontrolou až do chvíle, kdy se seznámí v pohledným a talentovaným studentem Walterem (Benoît Magimel). Oboustranná citová náklonnost záhy narazí na neschopnost Eriky navázat normální erotický vztah. Její temné vášně promění rodící se lásku v trýznivé peklo.
Kontroverzní PIANISTKA byla s příznivým ohlasem uvedena na MFF Cannes. Oba hlavní představitelé Isabelle Huppert a Benoît Magimel obdrželi Ceny pro nejlepší herce, zatímco režisér Michael Haneke získal za svůj film Velkou cenu poroty. (oficiální text distributora)
Zralá třicátnice a brilantní profesorka klavíru Erika Kohut (Isabelle Huppert) vede trojí život. Zatímco ve dne je váženou osobností pedagogického sboru Vídeňské konzervatoře, večer ukájí svou zvrhlou sexualitu v obchodech s nejhrubším pornem, šmírováním mileneckých párů a masochistickým sebezraňováním. Třetí podobou její existence je vypjaté soužití s tyranskou matkou (Annie Girardot), plné brutálních hádek a vášnivého usmiřování. Erika přesto dokáže udržet svůj bizarní životní styl pod kontrolou až do chvíle, kdy se seznámí v pohledným a talentovaným studentem Walterem (Benoît Magimel). Oboustranná citová náklonnost záhy narazí na neschopnost Eriky navázat normální erotický vztah. Její temné vášně promění rodící se lásku v trýznivé peklo. Komentáře uživatelů k filmu (199)
-
brrumlaa
"Pošahaná", úchylná paní profesorka :/... Na druhou stranu Isabelle Huppert se této role zhostila nadmíru věrohodně... Hodnotím třemi hvězdičkami za herecký výkon, ale vidět to ještě jednou asi už nepotřebuji...:/(18.3.2009)
-
Jonatthan
Psychologické filmy s Isabelle Huppert mi nic moc neříkají, i když jako herečka je výborná. Pokud má ale někdo v sobě příliš optimismu, tak ho tyhle dvě hodinky čisté deprese docela osvěží...(10.4.2003)
-
zomb0
nahliadnutie do ludskeho psyché je vzdy zaujimave... cim zvratenejsie tim lepsie:)... dobre zahrate, zrezirovane, pomale a zaujimave. takichto filmov nieje moc a tak netreba setrit *ckami(5.7.2007)
-
Clariss
Jako hráč s šachovými figurkami si zahrávala Eričina "úchylka" způsobená despotickým na ní upoutávajícím chováním její matky-ZRŮDY, jenž její výchova(přehnaná láska, nesvobodné rozhodování a voayérský pohled na její soukromí) jí způsobila sebekritický až toužebně zraňující potřebu a sexuální deviaci, s níž se nemůže plynně zařadit do všedního partnerského vztahu. Ano, film nevyprávěl o vztahu matky a dcery, tuto příčinu celého děje nechal skrytou, ale nelze ponechat stranou to, čím by její osobnost nebyla, kdyby..(2.12.2007)
-
lehkoživka
Výborný, silný, brutální (ale ne samoúčelně) film na téma Jak si navzájem ničíme život se svými nejbližšími. Skvělý herecký koncert Isabelle Hupert, Annie Girardot jí výborně nahrává v roli šílené matky. Bylo mi jich lítou obou.(15.12.2008)
-
iNKa 1104
Uf ... Piano, Pianista, Pianistka je dost zajímavá metafora piana ... Já v tomto filmu nevidím jen to, co prosakuje na plátno v podobě zakázaného ovoce, ale především ony hluboké pohnutky, které vedou hlavní hrdinku-pianistku k bolestnému odpírání citu/něhy - Freud by si na tom určitě smlsnul. Viz. dominantní matka, která se vměšuje do dceřina života způsobem překonávajícím hranice dceřiny svébytnosti. Dcera v sobě řeší neustálé neurotické stigma nedostatečnosti a to vede zákonitě k roztroušení všech přirozených modelů žen/mužů v sobě. Logická nenávist/vymezení vůči matce je potom vlastně nenávist k ženě v sobě a to, co se potom podařilo dostat Elfriede Jelinkové do knihy, je jen jedna z možných, řekněme extrémních, variant. Neméně zajímavý je na tomto filmu i fakt, jak se v průběhu odhalení "pravé" tváře pianistky mění náš hlavní mužský hrdina-student. Ona křehkost psychiky odrážející se o naše nejzakořeněnější "nedotknutelné" podstaty stále více poukazuje na to, že sex je jeden z nejzákladnějších lidských pudů/pochodů, tvořící základní stavební kostku psychiky vymezující individum vůči světu. Proto je i bolestné dotknout se této 13. komnaty každého z nás ať už v podobě ponížení, znásilnění nebo očividné manipulace. A díky těmto aspektům, mistrně převedeným na plátno, musím dát jedině 5* ...(13.7.2009)
-
TheJoker
Sice jsem nedával až tak pozor :) ale i tak šokoval, pobavil, zmátl... 3* za hlavní dvojku(19.7.2009)
-
Saur.us
Příběh o perverzní učitelce klavíru sice dokáže šokovat, ale k tomu aby si ode mě zasloužil lepší hodnocení to nestačí. Díky stopáži film neplyne tak jak by měl a nudí mě v mnoha okamžicích. A to není dobré.(28.1.2011)
-
pursulus
Komu zvoní zvony. Smích tenounký jako vlásek linoucí se z pukliny v zemi, plné žlutého světla. Tak se mstí země duchu: klíčovými dírkami, u každé malý červený ďáblík se štětkou na konci ocasu, žádný Satanáš, jen ubohé malé zlo, malá vzteklá nenávist udolající každý cit, jenž by chtěl prýštiti odjinud než z děr plných hlenů dymnivek, rozpuků a bolehlavů, odněkud ze světla, po němž nepálí oči, světlého jako nebe... Čistota Rilkeho básní záleží v hnisu, z nějž vyrůstá plod jasný jako zdravé zelené jablko na nízké křivé jabloni stojící na mezi bez zahradníka v ostrém, chladném podzimním dnu. Obrácená k severovýchodu, k nízké hrázi vypuštěného venkovského rybníka: je po výlovu, kachny odlétly, ty a jablko. Natáhni ruku po bolesti, jež uzrála, aniž zcukernatěla, po jejíž oblosti se sveze každý vztek země donucené zploditi takovou krásu. Už žádný ďábel nesrazí to gesto, mimovolné a hluboce vědoucí; už žádné peklo nemá moc odstrčiti tu vztahující se ruku; průzračné, a přes to jasné tóny světle fialových zvonců, které byly useknuty kosou nebo rozmačkány strojem do bláta, se ničím nepodobají hrubým zvonům zvonícím v tomto kraji míru a války a lásky a zvrhlosti. Ale což to může pochopiti někdo, kdo neprošel tou cestou plnou hanby, nevykřiknutých výkřiků, bezmoci vúsťující do vytržení? Jak jsi mi ublížil, pane, šlápl jsi na mne botou a ani jsi z ní neotřel lejno... Což to může pochopiti někdo, kdo natahuje ruku, aby česal, aby bral, aby šlápl? Stmívá se... Bože, zastav čas, a nechej mne vrůsti do křišťálu v kobce zapomnění, odkud, až uplyne tisíc let a vše zaroste planou růží, mne, králi, vysvobodíš.(8.2.2011)
-
CrazmydRed
Obdivujem Isabelle Huppert.. Je to skvelá herečka, čo nemálo dokázala aj bravúrnym stvárnením takej komplikovanej postavy, akou je Erika Kohut. Stvárnit ženu tak posadnutú sexuálnosťou - človek má z tohto filmu zimomriavky ešte celý týžden. Vedlajšie obsadenie tiez stojí za povsimnutie a klavírne skladby su lahôdkou pre uši.(12.1.2007)
-
Achab
Velké zklamání, které už nemusím vidět podruhé, pan Freud by měl radost.(7.12.2008)
-
Jaromír
O životě ženy sebetrýznitelky, konec jsem nepochopil.(13.12.2008)
-
RadekP
takovou hovadinu jsem už dlouho neviděl(21.12.2008)
-
yarghoul
Co víc říct, než že POMO má pravdu. Na tenhle film opravdu jen tak nezapomenu..(16.7.2009)
-
piglit
Nádherná hudba a silný závěr, který vede až za roh. Nikdo ho tu nerozebral, tak se o to pokusím. Pro ty, co to ještě neviděli to trochu zamlžím, nicméně doporučuji nejdřív shlédnout. Takže - hlavní hrdinka provede násilný čin proti sobě, rozhodně nejde o demonstrativní sebevraždu. Co bude následovat - nemocnice, lékař zranění nahlásí policii, vyšetřování. Hrdinka zapře, že by to provedla ona, protože by mohla rovnou přiznat, že je totální blázen. Policajti nejsou blbí a všimnou si neuměle zamakeupovaných modřin na obličeji a zeptají se. Chvilka zapírání, ale už je to venku - tohle udělal ON a matka u toho byla. Dosvědčí, co se tam dělo. Na vyšetřovaný násilný čin má sice ON alibi, ale na to druhé už nikoliv. Znásilnění, omezení osobní svobody, napadení... Tohle podmínka nespraví. POMSTA je sladká... V tom je síla tohoto filmu...(29.8.2009)
-
Psice
Tomuto filmu jsem dlouho odolávala a zhlédla ho nakonec až po deseti letech od jeho vzniku. Slyšela a četla jsem na film nejrůznější názory. V první řadě mi v dnešní době nepřijde až tak šokující, jak bylo předznamenáváno. Velkou záhadou je mi i zbytečně dlouhá stopáž, která filmu ubírá na intenzitě. V mnohém se snímek přibližuje Aronofského Černé labuti – odehrává se v podobně atraktivním prostředí; hlavní hrdinka je nezdravě závislá na matce; není schopná lásky a v neposlední řadě je duševně nemocná. Na rozdíl od Černé labuti nepůsobí film prvoplánově, vyznívá důvěryhodněji a uceleněji. Postavy jsou vykresleny více do hloubky, takže můžeme snadno sledovat příčinu toho, proč Erika žije takový život, jaký žije. Čím dříve se divák smíří s tím, že je Erika duševně nemocná (nejspíš se jedná o nějaký druh poruchy osobnosti), uleví se mu. Nemusí ji totiž už víc nenávidět, ale cítit k ní soucit. Zlomová část filmu přichází, když Walter pochopí, že je Erika nemocná a přísahá, že ji do dané chvíle miloval. Divák je tak postaven před otázku, zda člověk přestává druhého milovat ve chvíli, kdy zjistí, že je nemocný a potřebuje pomoci. Do tohoto okamžiku byl Walter symbolem jakési neposkvrněnosti a čistoty. Od této scény nastává změna ve vývoji obou postav. V duševně nezralém Walterovi nevítězí soucit, ale stává se pro Eriku přímo smrtící zbraní. Role se obrací a Erika se tak záhy dostává do pozice utlačované, zraněné a zneužité. Po skončení filmu, jako kdybych slyšela zpívat Johnnyho Cashe: “Abych se ujistil, že ještě cítím, zaměřil jsem se na bolest – tu jedinou věc, která je skutečná…“.(7.10.2011)
-
F.W.Colqhoun
Rakouské psycho (s českým jménem a ve francouzštině). Když jsem kdysi poprvé coby nadržený gymplák pelášil do filmového klubu na Pianistku, bylo to samozřejmě hlavně proto, že jsem se těšil na tu trochu artové pornografie. Haneke mi nic neříkal, táhly drby a já byl nakonec, alespoň co do očekávání prasáren, trochu zklamán. O filmu jako takovém jsem nevěděl, co si přesně myslet; ale zaujat jsem byl. Tentokrát jsem se připravil a opět byl překvapen, proč film provázelo takové pobouření, když není zdaleka tak explicitní, jak by tomu odpovídalo. Vždyť se zase tolik nestalo; alespoň zdánlivě. V souvislosti s povykem jsem si vzpomněl na milované Americké psycho - knihu i filmovou adaptaci. Má s Pianistkou leccos společného - postavu, společensky respektovanou osobu, hluboce rozpolcenou a narušenou, která dokáže vztahy, do nichž vstupuje ať už jako profesorka, či coby milenka, definovat výhradně na bázi moci. Pianistka na rozdíl do Ellisovy klasiky nezůstává tajemná, podává vodítka deprivace např. v podobě matky, suverénně nejodpornější postavy v mistrovském podání Annie Girardot, a humorem taky nevládne; alespoň ne tolik. Isabelle Huppert je fantastická. Zdánlivě nehýbe brvami, v souvislostech se ale její drobné mimické projevy stávají značně významuplnými. Hraje svou postavu, jako její postava hraje Schuberta - „con intimissimo sentimento: se zvnitřelým citem”. Cestou k poznání Eriky Kohutové se můžeme kochat distingovaným filmovým umem, statickými záběry na všemožná svinstva, citáty z Adorna a ovšem, nádhernou hudbou, která lahodí a zároveň dráždí skutečností, že v ní je schopna nabýt mistrovství osoba formátu hlavní hrdinky. Film se s vynaložením jistého úsilí nemůže nevyplatit. Prasáci ať vsadí na psycho transatlantické.(1.12.2011)
-
Koryntos
Těžký psychologický film, dobře zpracovaný, přesně takové filmy mám ráda. Pianistka nepatří zrovna do kategorie filmů, o kterých se s kamarády příjemně klábosí, pokud nemáte za kamarády partu úchyláků z parku. Spíš je to film, který nutí diváka o daném tématu přemýšlet o samotě. Není to zrovna typ filmu, který by člověk chtěl vidět po pár měsících znovu, ale ráda se na něho po delší pauze podívám.(1.3.2012)
-
Xylobalsam
V podstate film o nicem s radou sokujicich scen.(6.7.2003)
-
old salt
Šokující ... žiletka ..(9.2.2007)
