Hana-bi
Fireworks
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Hideo JamamotoHudba:
Džó HisaišiHrají:
Takeši Kitano, Kajoko Kišimoto, Ren Ósugi, Susumu Teradžima, Júko Daike, Makoto Ašikawa, Tecu Watanabe, Anatolij Ruděnko, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima (více)Obsahy(2)
Láska beze slov a smrt bez varování v dojemném příběhu plném krve. V pořadí již sedmý film jedné z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších osobností japonské mediální scény, Takešiho Kitana (Takeshi Kitano). Herec, režisér, scenárista, střihač, bavič, výtvarník a básník, v Japonsku populární již od 70. let, kdy vystupoval jako polovina komické dvojice The Beats a dodnes používá každému srozumitelný pseudonym Beat Takeši, se na mezinárodní filmové scéně poprvé významně představil právě filmem Ohňostroj. Příběh bývalého policisty, který trpí výčitkami svědomí za zmrzačení svého kolegy, smrt jiného a také lítostí nad smrtelnou nemocí své vlastní ženy a který se rozhodne, že dá do pořádku všechno, co bude možné, získal na MFF v Benátkách Velkou cenu Zlatého lva, Cenu kritiky na MFF v Sao Paulu, Cenu pěti kontinentů časopisu Screen International, Ceny ruských, francouzských a australských filmových kritiků a na MFF Camerimage v polské Lodži Stříbrnou žábu pro kameramana Hidea Jamamotoa.
Zcela kitanovský mix hluboko skrytých a cudně prožívaných citů s bezohlednou brutalitou bývalého policisty, který si svou spravedlnost musí krutě vybojovat s jakuzou, je pro evropského diváka, neznalého krutých stránek života v japonské společnosti, jistě trochu šok. Pro diváky, jimž jméno Takeši Kitano nebo Beat Takeši již něco říká, je naopak tento film překvapivě cudný a láskyplný. Hlavními rysy Kitanovy osobnosti jsou totiž osobitý smysl pro humor, kamenná tvář (v Evropě by se řeklo poker face, v Japonsku však tvář, neprozrazující naprosto žádné emoce, patří k dobrému vychování), jíž však dokáže – a jako v tomto případě – i beze slov vyjádřit mnoho, a osobitý přístup k zobrazování násilí, které však nastupuje vždy jako odezva nikoliv provokace. Ve srovnání s jeho ranými filmy jako Brutální policista (Violent Cop), či Sonatine, je Ohňostroj rodinným filmem o poslední společné cestě manželů, o splácení dluhů blízkým a přátelům a zároveň elegií o lásce a smrti, jež obě jsou přirozenou součástí života...
Malou perličkou svědčící o všestrannosti tohoto tvůrce je i fakt, že autorem všech kreseb, ve filmu použitých, je sám Kitano.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (103)
Nevidím najmenší dôvod dať Ohňostroju vyššie hodnotenie. Z Kitanovho diela som sa pokúsil pozrieť si Kikudžiro, ale bolo nad moje sily. Aj sledovanie tohto filmu bolo dosť namáhavé. Je to taký riadne premiešaný kaleidoskop jednotlivých záberov veľmi rôznorodej výpovednej hodnoty, ktoré si má divák poskladať do niečoho zmysluplného. Táto hra s divákom ma nikdy neoslovovala a tak okrem niekoľkých naozaj zaujímavých záberov ma na celom filme najviac zaujala hudba, a to je dosť málo. ()
Jeden okamžik může trvat věčně. Kitano opět pokouší smrt, opět je na několika místech k smrti vtipný a opět nehraje podle pravidel. Prostě si hraje. Nesází na klasickou dramatickou výstavbu zápletky. Před distribucí děj posunujících informací upřednostňuje náladotvorné záběry. Gangsterské prostředí je podáno stejně nevzrušivě jako záběry moře, režisérova oblíbeného místa začátku a konců. Vrchol apatičnosti ve vztahu k žánrovým vzorcům představuje neakční bankovní loupež, částečně snímaná tichou bezpečnostní kamerou. Stejně tiše, klidně a smířené působí protagonista. Samozřejmě mimo ty chvíle, kdy někomu jakoby nic jídelními hůlkami vypíchne oko. Asi žádný jiný režisér nedokáže přejít od smíchu ke smrti ve zlomku vteřiny. Vpády zdánlivě nesouvisejících záběrů a „mrkni a mineš mě“ gore chuťovek narušují souvislé plynutí melancholického toku a činí film nejednoznačným v pocitech i postavách. Zklidnění přichází ve scénách bytí pro sebe. Vykreslení skoro bezeslovného vztahu je v kontrastu s ostatním děním nádherně neagresivním útokem na smysly a bezcitnost světa. Pokud byste jej chtěli vnímat jako obvyklé lineární vyprávění, bude vám Ohňostroj zřejmě připadat stejně nečitelný jako hlavní hrdina. Stoický, naprosto se vším smířený muž, který možná přešel na temnou stranu a možná jenom mezi bílou a černou přestal rozlišovat. Film má těch barev každopádně mnohem více (nejen zásluhou obrazů, jejichž prostřednictvím jedna z postav zkouší navázat dialog alespoň sama se sebou). 80% ()
Málomluvný tvrďák s kamennou tváří a černými brýlemi je role, která jakoby vypadla z Kitanových akčních kriminálek. Jenže tady jsou žánrová očekávání odsunuta na vedlejší kolej a mistr nám ze svých obvyklých ingrediencí namíchal melodrama. Ostatně od autora filmu Scény u moře se těžko dalo očekávat, že by chtěl točit pořád stejné filmy. Dalším těžko oddiskutovatelným plusem je (opět) výborná Hisaišiho hudba. Z mého pohledu už Ohňostroj ničím nepřekonal. ()
Nejedná se o příběh jakési bisexuální Hany, jak by mohl zavádět a svádět originální název filmu, ale o klasickou, čistokrevnou ukázku Kitanovy specifické, jemnodrsné školy. Kitano tak jak ho mám nejradši - zamlklý, lehce psychopatický schizoid s kamennou tváří a nepředvídatelnými reakcemi. Nemluví. Někdo mu třeba něco říká a on neodpovídá. A ani posunek neudělá, prostě nereaguje. Má jen ty svoje tiky. Jinak mlčí a čumí jako bluma. Nevyzpytatelně. A místo odpovědi pak třeba najednou vezme jídelní hůlky a vrazí je chlápkovi do oka... Děj příběhu je trochu krkolomně poskládaný. Chce to trochu víc soustředění a trpělivosti, než při nějakém hollywoodském, standardně předžvýkaném filmovém žvanci. Na tuhle formu nekomunikace (respektive jiného způsobu komunikace) s divákem jsem ovšem u východních Asiatů zvyklý, takže z mojí strany docela pohoda a spokojenost. Ale viděl jsem už mnohem lepší japonské filmy. Nakonec asi nejvíc mě v Ohňostroji zaujaly Kitanovy naivistické malůvky. ()
Po kultovom Akira Kurosawovi je podla mna Takeshi Kitano /japonsky Quentin Tarantino - on sam to odmieta/ opat dalsou japonskou reziserskou legendou. Po nevyraznom Kidzu Ritan prisiel reziser Kitano s majstrstykom o byvalom policajtovi, ktory ma vycitky svedomia za to, co urobil kolegovi v praci. Mix hlboko skrytych a hlboko vo vnutri prezivanych citov sa miesa s drsnou japonskou realitou, ktora je sice europskemu divakovi hodne vzdialena, ale o to je fascinujucejsia, aj s interiermi, ale najma s exteriermi. Napriklad taka zaujimavost : je obrovsky rozdiel medzi cesko -slovenskou mentalitou, kde sa kamenny xicht chape ako herecke poleno a suchoparny poker face, zatial co v Japonsku je kamenny xicht synonymom dobreho vzdelania a kvalitnej vychovy. Na tomto priklade sa da pekne ilustrovat ten fakt, ze japonska kinematografia je maximalne zaujimava a pre mna aj ovela lepsia nez cinska a hongkongska. 89 % ()
Galerie (10)
Zajímavosti (7)
- Akira Kurosawa, který se znal jak s Takešim Kitanem, tak s jeho tvorbou, mu po zhlédnutí Ohňostroje zaslal dopis, ve kterém „svěřuje osud japonského filmu do jeho rukou“. (AlDelon)
- Dívka, pouštějící draka v poslední scéně filmu, je ve skutečnosti Kitanova dcera Shoko. (Raztubyl)
- Celosvětová premiéra proběhla 3. září 1997 na filmovém festivalu v Benátkách. (ČSFD)
Reklama