Děti se vracejí
-
Kidzu ritan
-
Kids Return
Drama
Japonsko, 1996, 107 min
Režie:
Takeshi KitanoHudba:
Joe HisaishiObsah
-
Setkání dvou přátel po letech iniciuje pohled do jejich minulosti, přesně řečeno na konec posledního roku střední školy. Oba hrdinové chodí za školu a životem prochází spíše nahodile, než plánovaně. Shodou okolností se pro oba začnou rýsovat slibné kariéry, pro jednoho na poli boxu a pro druhého v řadách jakuzy, japonské mafie. Paralelně s hrdiny film sleduje i profesní a osobní osudy jejich spolužáků. Snímek vznikl podle autobiografické knihy režiséra Takešiho Kitana, který skrze postavy rozehrává různé cesty, kterými se on sám mohl po střední škole vydat. (oficiální text distributora) -
Masaru (Ken Kaneko) a Šinji (Masanobu Ando) neberou svá středoškolská studia příliš vážně. Vymýšlejí si nejrůznější srandičky, kterými občas pobaví své spolužáky, vždycky ale velmi rozlobí učitele. Ve "volném" čase olupují mladší nebo nesmělejší studenty, tady ale jednou narazí, když je Masaru zbit boxerem, kterého si jeden oloupený zavolal na pomoc. Masaru se rozhodne začít boxovat, aby se připravil na podobné situace, a do boxerské školy zapíše i o poznání pasivnějšího Šinjiho... (Pohrobek)
Komentáře uživatelů k filmu (23)
-
Pohrobek
Mistrně vyprávěný příběh jedné problémové chlapecké dvojice, která si ve škole nedá pokoje. Masaru, jenž vyniká svojí aktivitou a drzostí, dělá "kariéru" u yakuzy, ale právě kvůli nedostatku odvládání narazí. Šinji má naději stát se vrcholným boxerem, ovšem jemu uškodí zase pasivní přístup, když se nechá zviklat kdekým a nedokáže si stanovit, co vlastně chce. Celkově tyto dva příběhy - ještě doprovázeny střípky osudů dalších středoškoláků, kteří se rozbíhají do života, - skládají podobenství o tom, jak snadno lze narazit a jak ošemetnou záležitostí je horkokrevná hlava i příliš submisivní povaha. Film je podán retrospektivně, často jen v letmých zkratkách, nepůsobí tedy zrovna logicky strukturovaným, nýbrž spíše poeticky načrtnutým dojmem.(22.7.2006)
-
Amarcord_1
90% - Parádní Kitanovka o osudech studentů, o přátelství, kariéře a její nevyzpytatelnosti, ale i o koloběhu násilí, bezprizornosti, a šikaně. Kolega Bláža moc pěkně popsal děj i myšlenku filmu, takže já jen dodám svých pět hvězdiček za krásný zážitek a informaci, že se jedná o jeden z pouze tří filmů, kde Takeshi sám nehraje (ty dva další jsou Scény u moře, a Dolls).(14.3.2006)
-
Rudovous
"Myslis, ze jsme skoncili? Myslim, ze jsme jeste ani nezacali." Skvele zakonceni a super hudba od Joe Hisaishiho ( Howl's Moving Castle, When the Last Sword Is Drawn, Spirited Away, Hatsukoi, Hana-bi a mnoho dalsich filmu od Miyazakiho a Kitana).(11.2.2008)
-
Dragoni
Velice povedené Drama s výbornou Kitanovskou režií a dobře vybranou doprovodnou hudbou ( Joe Hisaishi, který skládal hudbu i pro Hana-bi, Princess Mononoke a mnohé další). Příběh o dvou středoškolských studentech, jejich osudech a hledání smyslu v jejich životě, jeden je poručníkem v Yakuze a druhý nadějným Boxerem. Kdyby to natočil někdo jiný než Kitano 5 bych asi nedal. Hodně mi Kids Return je hodně podobně dějově laděné jako Aoi Haru. 4.5 * - 85 %(11.4.2010)
-
FrodoF
Škoda že tu Takeshi nehraje. Takhle je to ode mě "jen" za 70%.(17.11.2006)
-
Tomco
Je to sranda, že každý jedinec je svojim spôsobom výnimočnou osobnosťou a záleží od mnohých faktorov, čo z nás bude, ako sa rokmi vyprofilujeme a kde nakoniec skončíme. Kids Return v Kitanovom podaní obdobne referujú príbeh dvoch veľkých kamarátov, ktorí začínali na jednej úrovni, no osud každého zavial trošku iným smerom. Výborne vykreslené charaktery oboch hrdinov robia z tohto nenápadného filmu veľmi príjemnú zábavu. 80%(24.7.2008)
-
mm13
Pekné, umiernené a zmierlivé... len škoda, že asi až príliš také. Ale natočené je to s citom a zmyslom pre detail, tu Kitano samozrejme nemá problém. Možno je to môj problém, že ma osudy týchto dvoch flákačov bez akéhokoľvek zázemia (žiadna rodina, žiadne priateľky... zámer? aký?) nestrhli tak, ako som u tohto režiséra zvyknutý.(8.3.2008)
-
GigaPudding
Dva mladíci Masaru a Šindži se potkají po letech a vzpomínají na staré časy na střední škole, kdy se většinu času flákali a blbli, Šindži jako ten nesmělejší a Masaru jako ten průbojnější a drzejší. V tomto filmu se Takeši Kitano ohlíží za tím kam se jeho životní dráha mohla ubírat skrze pohledy na studenty střední školy, z nichž někteří se dají na dráhu manzai komiků, jiní k taxikářům, další k boxu a celkově velmi pečlivě vykresluje různé lidské charakterové vlastnosti hlavních i vedlejších postav a dělá tak samozřejmě se spoustou vtipu. Pěkně je v tom vidět i šikana na střední, jakuzáci jako ti "rošťáčtí strejdové" a zároveň nekompromisní vrahouni, zákulisí tréninku sportovců a programu bavičů a spousta dalších detailů jako snaha středoškoláků dostat se do pornokina atd. odkazující k vlastním zkušenostem Takešiho Kitana z jeho středoškoláckých let. Nejvíc prostoru pochopitelně dostane hlavní dvojice kamarádů, kteří mají na to to někam dotáhnout, ale díky vlastním charakterovým vadám směřují tak leda do problémů. Toto se týká i spousty vedlejších postav a spoluvytváří to celkový dojem z filmu, který vyzní velmi pozitivním způsobem, i když se hlavní hrdinové, obvykle vlastní vinou, dostanou do problémů, ze kterých se asi nedá dostat jen tak ze dne na den. Na koho prostě nezapůsobí poslední dialog mezi Masaruem a Šindžim tak pozitivně jak má, tak ten prostě vůbec neví :). Děti se vracejí jsem viděla už asi milionkrát a vždycky se na to dá podívat znovu, protože spousta vtipů je tam prostě neokoukatelná, má to zase pěknou hudbu a velmi příjemně se na to kouká, ale vždycky tomu něco možná chybí na tu pětku, i když nevím proč, protože u některých hlášek se už pomalu směju dřív než zazní stejně jako se směju už jen v očekávání střihu na další události ve scénách jako učitelovo nové auto a podobně. Prostě úplně klasika :) ale zas si pořád nejsem jistá, jestli to na tu pětku je nebo ne, tak počkáme až na další kouknutí.(19.12.2010)
-
GodComplex
Ze zacatku se to vubec nezda, ale vyklubal se z toho nadherny film o zivotnich cestach a osudech, ktery tucne zvyraznil Joe Hisaishi, jehoz hudba je naprosto bozska. Dlouho se mi nestalo, ze bych si kvuli hudbe poustel finalni titulky asi 5x za sebou. Dalsi z uzasnych kousku Takeshiho Kitana. 8/10(29.12.2010)
-
Baxt
8/10 Ne zcela všechny fragmenty lze logicky ospravedlnit, ale po Ano natsu, ichiban shizukana umi a Sonatine pozoruji u Kitana snahu modelovat charaktery přímo během filmu, místo toho, aby divákovi zadal své archetypy hned v počátku. Takto jde o silnou, překvapivě vážnou a psychologicky hutnou podívanou s precizními herci. ___ Soundtrack: 8/10(1.8.2011)
-
sonnak
Trochu moc rozvleklé a lehce předvídatelné. Průměr.(4.2.2008)
-
dezorz
Prvy z autobiografickych pokusov Kitana. Oddych medzi Sonatine a Hana Bi.(16.4.2007)
-
fmash
Vy jste mě naučili kouřit! Vy jste ze mne udělali slabocha! Snaživý snímek vytvořený na objednávku Mezinárodního svazu skautské mládeže. Příjemný obrazový styl, hrozná hudba, naštěstí relativně málo vtipů (obávám se, že to není jen Kitanova úchylka, tahle doslovnost v humoru). Exotická pohlednice ze spořádaného Nipponu, děkuju pěkně. (24.5.2012)
-
ScarPoul
Zoberte si úplne obyčajný príbeh o nejakom tom životnom ciely , obklopte ho vedľajšími postavami ktoré slúžia ako katalizátor činov hlavných hrdinov, spravte hútny scénar ktorý nie je sentimentálny a aj keď niektoré postavy sa zdržia na obrazovke celkovo asi dve minúty dokážete sa s nimi vcítiť. obaľte to neskutočne pôsobivou hudbou a nechajte Kitana aby to zrežíroval a dostanete snímku ktorá je ako jeho ostatne diela neočakávaná, baladická a humorne tragická, pretože Kitano sa na svet a problémy pozerá s miernou nadsázkou a humorom. Prerod hlavných hrdinov a vlastne tápanie čo zo životom, nájdenie cieľa a klesnutie na úplne dno aby mohli začať odznova je pôsobivý, melancholický a známi. Každopádne štruktúra tohoto filmu mierne kolísa s kvalitou a to pre to že aj keď je film slušne rozbehnutý a nenudí aj keď nie je pre každého chýba tam nejáky pamätný okamžik. Vo vašej mysli budú krásne obrazy ešte dlho rezonovať v hlave - jazda kamarátov na bicykli, pomsta jakúzy, behanie. ale to je všetko osobne ma najviac dojala línia chlapca ktorý sa zaľúbi do servírky a na konci zomrie a aj keď sú manželie nedokázal ju uživiť a jeho snaha sa mu nakoniec stala osudným tak isto ako aj všetkým čo mali určení jasný cieľ.(11.7.2008)
-
gojackill
Japonci mají v tomto filmu dva druhy účesů a dva druhy obličejů a proto jsem měl často problém rozeznat kdo je kdo. .Asi to není vůbec špatný film, ale hlavní hrdinové mě nezaujali. tři hvězdy jsou za vynikající bojové scény v ringu.(28.11.2010)
-
Bláža
Box a dospívání. Dva chlapci, kteří vyjdou ze stejného základu, ale končí každý jinak. Nebo stejně? Ve škole problémový žáci, nad kterými visí hrozba vyloučení (jejich maléry tu působí jako typické Kitanovské gagy založené na postavičkách nejrůznějších nekňubů). Jako východisko z nevyrovnané situace volí box. Postupně se jejich role vymění, když Masaru, původně hlavní iniciátor boxerské myšlenky, vzdává sport a vstupuje do místní yakuzy. Shinji vydrží, upne se na trénink a velký zápas, který je před ním. Právě Shinji vypadá celou dobu jako ten „správňák“, co jde tvrdě za svým cílem a dosáhne ho. Nechá se ale strhnout jiným odpadlíkem k popíjení v barech a svůj zápas prohrává, nestačí na něj. Kitano tak ukazuje paralelu mezi oběma osudy a relativnost jakýchkoliv snah o úspěch, když zároveň s prohraným utkáním sledujeme ztrátu důvěry Masara, coby pohlavára yakuzy a jeho propad. Neexistuje pravidlo, že jen tou „správnou“ cestou se dojde k úspěchu. Film je vlastně celý rámován setkáním obou přátel po letech. Vše ostatní je jen vložená retrospektiva. Když se na konci filmu opět příběh vrátí na začátek, objevuje se cosi jako optimistický závěr – Shinji: „Myslíš, že už jsme vyřízení?“ Masaru: „Vždyť jsme ještě ani nezačali.“(31.12.2005)
-
dawe04
Scénáristicky další z řad typických novodobých japonských tragi-dramat, nejvíc připomínající vynikající Blue Spring. Díky specifické režii a citlivému uchopení postav režisérem Takeshi Kitanem si ale toto dílo zaslouží pozornost.(6.5.2009)
-
Brain-D
Kitano se nezdá, ale tohle bylo opravdu pěkné. Až na pár hluchý míst, to byl příběh dvou výrostků ze střední, kteří dělají ve škole bordel a totálně na ni kašlou. Tak si hledají jiné zájmy. Jeden se přidá k Yakuze a jeden začne boxovat, ale nedopadne to podle jejich představ....(18.12.2010)
-
mat.ilda
Dějově jeden z povedenějších autorových snímků, skýtající dokonce i příležitost k pousmání (karikatura učitele, manažerské převleky), nicméně, opětovně převládající pocitovou absencí, bezbřehou naivitou, s jakou mladí boxeři podléhaji intrikám klubového outsidera a kolovrátkově vlezlým brnkáním na nervy zvaném filmový soundtrack způsobeno, že obdivné "wow" se opět nekoná. A co pořád Kitano má s tou yakuzou? Mám ji chápat jako neodmyslitelnou součást každodenního života současného Japonska? No nazdar :-O(26.3.2010)
-
from
Zajímavý příběh několika chlapců a jejich osudů.(5.11.2005)
