Případy 1. oddělení

Zjevení na České televizní krimi scéně. K pár epizodám už mám i komentáře a doufám, že časem je doplním i u těch ostatních. Každopádně za seriál jako celek plný počet ne, protože je to třeba zprůměrovat a ne všechny epizody jsou na pět hvězd. I tak to budou nejsilnější možné čtyři a třetí série je jednoznačně nejlepší.90% (13.12.2023)

"Za slušnou mluvu odpovídá vedoucí ... a to jsem já. Tak mě kurva neserte." Případy 1. oddělení nejsou geniální, ale jsou autentický. Takhle nějak se to stalo, takhle nějak se to vyšetřilo a takhle nějak to u policie funguje. Chvílemi mě až mrazilo z toho, jak je to reálný. Jak se největší idioti dostávají k funkcím, jak se občas ohýbá zákon, jak novináři překážejí při vyšetřování i jak se práská na kolegy. Občas jsem byl skoro až naštvanej na namyšlenost Korejse, aroganci Drápové nebo neschopnost Sršně, ale všechno mě hned přešlo, když jsem si užíval erudovanost Kozáka, mazanost Plíška, odhodlanost Pražáka nebo sarkasmus doktora Vojíře. Vážně pochybuju o tom, že nějaká česká kriminálka někdy nabídne víc než tahle sestava z 1. oddělení. (11.03.2014)

Z české televizní tvorby jsem už roky velmi otrávená, až tak, že mi Případy 1. oddělení během své televizní premiéry utekly. Díky výbornému hodnocení tady na Čsfd jsem seriálu ale dala šanci a musím říct - wow. Sebevědomě napsané, autentické a herecky bravurní (všichni z týmu jsou velmi fajn, ale moji oblíbenci jsou Bolek Polívka a Petr Stach). Seriálu samozřejmě ohromně pomáhá, že vypráví o skutečných případech a popisuje opravdovou práci policistů. Díky tomu se tak musím pánům z opravdového 1. oddělení poklonit - jejich práce opravdu není jednoduchá a vypadá to, že jsou to profíci na pravém místě. Líbí se mi i to, že se nevyšetřují jen vraždy, ale například i série znásilnění nebo vydírání, což je hodně osvěžující. Přemýšlím, co vytknout... production values nemůžu, protože seriál se opravdu snaží o realismus, takže se jezdí ve škodovkách a policajti sedí v ošuntělé kanceláři. Co by sneslo zlepšení, to jsou postavy hlavních hrdinů - jsou sice charakterově odlišní, ale v jejich osobních životech nedochází k žádným velkým dramatům (což je škoda, protože s tímhle obsazením by šlo dělat hodně). (29.03.2015)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Viděl jsem už hromadu sraček, co se považovali za krimošky současnosti. A to jak z Ameriky, Skandinávie, tak dokonce i z tuzemska. Nicméně musím se přiznat, že Případy 1. oddělení mě na první shlédnutí okamžitě sejmuly. Prvním dílem mě sejmul především ten herecký atak, který slibuje jednu hereckou hvězdu vedle druhé. Druhým dílem jsem pak pochopil, že tenhle seriál si prostě nechce na nic hrát...on vypráví příběhy z okolí Prahy tak, jak se pravděpodobně opravdu stali. Bez příkraz, s upřímností a obyčejností, které si v tomto ohledu nesmírně vážím. Žádní nagelovaní a dobře nasvícení šampónci. Prostě chlapi, co po práci jdou na pívo, pak domů za manželkou a ráno se zase probudí s hlavou plnou sraček, které je třeba během dne důkladně eliminovat. Oceňuji, že Česká Televize to takhle zkusila a nesmírně si tohoto seriálu vážím. Zatím jsou to čtyři, ale pokud to celé takhle půjde dál, nebudu se bát dát i pátou hvězdičku. Jo a Ondra Vetchej si tu Spartu mohl trošku odpustit...Hlásím, že po druhé sérii navyšuji na pět hvězd. Ještě se mi nestalo, abych se těšil na pondělní pravidelnou českou kriminálku s Českou televizí. Díky a díky i hercům, kteří byli a jsou naprosto boží. Všichni, do jednoho! (14.01.2014)