Mozart è un assassino

Bohužel, Martinův pokus oprášit giallo žánr a navázat tak na jeho plodnou a úspěšnou kariéru 70. let se vůbec nepovedl. A já si jen kladu otázku proč? Proč do tohohle Martino vůbec šel? Otřesné zpracování, nulová pointa, kiksy v ději, toporní herci, tohle přeci režisér Martinova fromátu zvládal levou zadní. Tak proč? V porovnání nové tvroby Argenta (Giallo, Non ho sonno) a Martina jasně vítězí Maestro Argento... (02.09.2015)

Na sklonku milénia se režisér Sergio Martino vrátil k žánru, kterým se proslavil, k giallu. A natočil giallo prakticky se všemi těmi potřebnými ingrediencemi, které ani netřeba jmenovat… Proč tedy jen průměrné hodnocení? Musím přiznat, že mi zde tak nějak chyběl feeling 70. let, i když je mi jasné, že to vlastně nelze požadovat. Na druhou stranu na mne pár scén zapůsobilo, jakoby určitá vzpomínka, pocta žánru… Martino ale přeci jen hranice trochu posunul a to v samotné zápletce. Pochopíte až po shlédnutí, jakékoliv naznačení by mohlo prozradit pointu… Pravděpodobně film osloví jen fanoušky gialla, i když proč - je to prostě dobrá detektivka a to i přes několik nelogičností. (04.11.2011)

Po pravde, Sergio Martino patrí k mojim najobľúbenejším Talianskym režisérom o tom nebudem polemizovať. Preto je mi ťažké tento film ohodnotiť objektívne. Povrchne by som túto snímku mohol nazvať nepodarkom s veľkou potenciálnou štruktúrou ktorá nebola rozvinutá a mal by som aj pravdu. Ale keď si odmyslím ten TV filmový look a niektoré prehnané nelogickosti, bolo to celkom slušné giallo, atmosféra bola aj vrah bol nečakaný do istého momentu. Najviac ma však hnevá neskutočný potenciál ktorý v sebe Mozart Is a Murderer skrýva. Som si na 100% istý, že keby tento scenár nakrúti Sergio Martino v rokoch 1970-1975 zo všetkou pompéznosťou a umom ktorým vtedy disponoval, bolo by to zaručene jeho najlepšie Giallo. Dve umelecké jednotky ako Giallo a vážna hudba si to vyslovene pýtajú. Škoda. (06.01.2016)