Lovu zdar!

Myslivost a náboženství jde v dokumentu ruku v ruce, což je pro mě nová ale pochopitelná informace. Křesťanství přiřklo člověku nesmrtelnou duši, zatímco ostatním zvířatům ji odepřelo. Patrnost nadřazenosti člověka nad vším ostatním a hraní si na bohy je patrná v momentně, kdy dva střelci rozjímají nad momentem, kdy zvíře zabijí. Jeho smrt chápou jako jejich racionální rozhodnutí, které je tím pádem neoddiskutovatelně správnou volbou a umírání jedince bagatelizují na zlomek vteřiny, které zvíře ani nemůže vnímat. Kontrast k tomu vytváří záběr střeleného jelena, který krvácí a snaží se utéci, posléze však upadá a v agonické křeči umírá. Jen tento samotný krátký záběr trvá několik vteřin. Již v Genesis je pak věřící nabádán ke správě krajiny, zvířat a všeho na Zemi dle jeho uvážení. Komu tato garance k zabíjení většinou čistě pro zábavu nestačí, či je okolnostmi donucen k racionálním argumentům, nachází v dokumentu hned několik výmluv. Zejména tedy kvazi-vědeckých poznatků typu „člověk je díky masu chytrý” – správné tvrzení je, že se mu mozek rozvinul z několika jiných důvodů a to především díky sociální interakci nutnou k lovu velkých zvířat v době nedostatku nemasné potravy a „člověk jedl maso po většinu dobu své existence” – faktem je, že jej konzumoval malou část své evoluce a až na velmi krátké výjimky pouze ve formě hmyzu. Poté zdánlivě logičtější dedukcí, kde myslivec vystupuje jako ochránce přírody, jelikož redukuje přemnožené a vadné kusy. Nezbytně důležitá činnost, kterou myslivci musí stále zastávat, jelikož i v 21. století pytláci a někteří nezodpovědní myslivci střílejí přirozené predátory, které se sem pokoušejí někteří lidé znovu vysadit, je ze zobrazené reality diskutabilní. Predátory lovci střílejí především kvůli trofeji a také kvůli konkurenci - koho by pak stříleli, kdyby jim jejich živý cíl sežral vlk či rys, který ji nezbytně potřebuje k obživě. Smutným faktem je, že myslivci svou činností suplují právě tohoto predátora, kterého naše příroda postrádá. Z nalezené záliby v lovu (někteří myslivci v dokumentu říkají, že zastřelení zvířete je lepší než orgasmus) pak ale tohoto predátora jako konkurenci prostě střílejí a jejich činnost, tedy koníček, může pokračovat. Zabití predátora je samozřejmě nelegální. Idyla střílení pouze nemocných a jinak vadných kusů selhává také v momentě, kdy si myslivci pěstují ptáky od mláděte v umělém chovu a poté je vypouštějí na svobodu pouze za účelem okamžitého zabití. Při této činnosti je vyzdvihována ritualizovanost (kulturní tradice), kterou naštěstí jiní myslivci diskreditují. Naprostých přešlapů, nepravd, dichotomie uvažování a neustálého schovávání se za racionální argumenty nezbytné ochrany přírody pro prachsprosté vraždění je dokument opravdu plný. Jsem rád, že tento snímek existuje a nikdy bych nevěřil jak jednoduše dokáží myslivci podkopat svou vlastní činnost. (22.08.2015)

Z tohoto dokumentu není úplně patrné, na čí je autor straně. Vlastně bych řekl, že jeho pohled je docela nestranný a neutrální. To mauzoleum karikatur ze sebe dělají účastníci dokumentu zcela sami. Na ploše zhruba jedné hodiny dostanete přehlídku paradoxů a protimluvů, kterým protagonisté evidentně sami věří. Nebo aspoň doufají, že jím uvěří diváci. Protože komentovat krásného lva řečmi o respektu, kráse přírody a pak ho opakovaně několikrát střelit ("Pojistil jsem to přestřelením nohy v kloubu..."), to je vážně čirá hrůza. Následuje ulovení hrocha a odřezání jeho hlavy pro trofej nebo přednáška pro děti o tom, jak by každý měl něco sbírat (trofeje). Hláška myslivce "To není zabíjení. To je ukončení života po zralé úvaze" je pak vlastně reprezentativní vzorek rétoriky této bezduché nimrodské scény... (14.11.2016)

Naprosto geniální režie a střih. Je až neuvěřitelné, jak díky těmto bravůrně zvládnutým složkám může snímek vyvolat naprosto ambivalentní dojmy. Tupé stoupence zelené ideologie film zcela jistě pohladí po duši. Avšak většinu opravdových ochránců zvířat, nebo takzvaných "nezasvěcených" měšťáků tento režisérský skvost doslova skolí záplavou tragikomiky. Jednou se rozbrečí žalem, a podruhé smíchy. Ty pseudo-vědecko-filozofické žvásty pronášené se smrtelnou vážností jsou opravdu jak kladivem do hlavy. Někoho to probudí, jiného omráčí. Jen technická: To, že konzumace masa měla vliv na vývoj lidského mozku, BYLO JIŽ DÁVNO VYVRÁCENO! Ale kdo ví, možná mají myslivci místo mozku biceps. Ale zbytek populace má mozek složen převážně z tukové tkáně, která spotřebuje velké množství cukrů. U této evoluční linie měl na rozvoj mozku přísun polysacharidů, získaných z kořínků a hlíz, kde obzvlášť po objevení ohně byly sacharidy z těchto zdrojů lidským tělem ještě lépe využity. Existují i vědecké polemiky o vlivu vzpřímené chůze analogicky jako u mořských savců jako delfíni a kosatky, skrz horizontálně orientovanou ploutev, na rozdíl od ryb. Tedy zefektivněním pohybového aparátu se uvolnila energie, která umožnila lepší energetické zásobování celého těla, tedy i mozku. (19.01.2021)

Jedinečný a zábavný dokument . Člověk musí obdivovat s jakou zasvěceností lovec ze safari zná, obdivuje a miluje zvířata natolik, že jejich zabití je jedinou možností, která může ukojit jeho žárlivou lásku, která nesnese odloučení od milovaného objektu. Dokument je vlastně metaforou metafyzického základu vlastnické lásky, která se ukojuje, nikoli v uznání druhého, ale v jeho naprostém zničení, a tak zrušení možnosti jeho ztráty a věčném přivlastnění v podobě trofeje (01.03.2015)

Jeden z protagonistov sa v akomsi tranze, dojatý a s rukami krvavými od jeleních vnútorností pýta, kdeže sa to nachádza ten Boh, ktorý toto všetko stvoril. S trochu iným citovým zafarbením, pýtam sa aj ja: Kde je? Ak sú ľudia skutočne stvorerní na jeho obraz, nie som si istý, či ho chcem spoznať. Osobne však, podobne ako napríklad Mark Twain, verím, že zvieratá má radšej. Jonathan Littell písal, že najlepšie je do takéhoto sveta sa nenarodiť, pretože je založený na utrpení a utrpenie požieraného zvieraťa bude vždy mnohonásobne väčšie, než pôžitok zvieraťa, ktoré ho požiera. Polomŕtveho Boha si však ľudia vešajú na steny a oprašujú ho rovnako, ako tie mŕtve zvieratá. Umelecký dokument s toľkými vrstvami, až nie je problém nazvať ho filozofickým. V posledných minútach mu trochu začína dochádzať dych a spomaľuje sa tempo (je to kvôli naplneniu stopáže?) no keďže ide o študentský film, veľmi rád zaokrúhlim tie 4,5* smerom nahor. Zaráža ma, koľko ľudí tu nedokáže prečítať jeho jednoznačne kritické vyznenie. (25.10.2022)