Režie:
Gilles Paquet-BrennerScénář:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Barry AckroydHrají:
Charlize Theron, Nicholas Hoult, Christina Hendricks, Corey Stoll, Tye Sheridan, Chloë Grace Moretz, Andrea Roth, Sterling Jerins, Sean Bridgers (více)Obsahy(2)
Sedmiletá Libby Day (Charlize Theron) jako jediná přežila brutální masakr své rodiny. Matka a sestry byly zavražděny během rituálního satanského obřadu přímo před jejíma očima. Za strašlivý zločin byl na základě Libbyina svědectví odsouzen na doživotí její bratr Ben. O 30 let později se na Libby se obrátí tajný spolek s názvem Kill Club, který prošetřuje známé zločiny. Nutí ji přezkoumat události oné noci a znovu otevřít kapitolu života, ke které se již nikdy nechtěla vracet. Na povrch vyplouvají skutečnosti, které vnášejí trhliny do jejího tehdejšího svědectví. Libby začíná pochybovat o pravdivosti věcí, které jako dítě viděla. Znovu otevírá hluboko pohřbené vzpomínky na tragickou minulost. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (266)
Zmizelou stejné autorky Gillian Flynn nechejme stranou. Ano, uznávám, je to (na plátně) trochu jiná liga. Sedmiletá Libby byla zmatená, byla vyděšená. Po masakru, při kterém naposledy vydechly její dvě starší sestry a matka, ukázala na bratra Bena. Jeho obhajoba se s ohledem na jeho aktuální lhostejnost a zhrzenost bortila jako domeček z karet, na desítky let se tak jeho nejbližší přítelkyní stala vězeňská cela. I Libby je uvězněná, jen docela jinak. Vzpomínky nejsou až tak hluboko pohřbené, rány zdaleka nezhojené, navíc jí proflákaný život (nálepku oběti zpeněžila dokonale) donutí přidat něco do už léta nuzného rozpočtu. A jak je patrné od začátku, asi se před téměř třiceti lety stalo všechno trochu jinak. Temné kouty nejsou klasická detektivka, předkládá se nám spíš psychologické drama. Škoda nicméně, že tu máme od každého trochu. Potenciál přitom byl. Ani s podivnou skupinou samozvaných detektivů se tu moc nepracuje. Postav se objevuje a zase mizí hodně. Přehled jsem ale měl; to, že Flynn nenapsala také scénář, je nicméně cítit. Do 100 minut se toho příliš nevejde, navíc David Fincher je jenom jeden. Takže leccos působí roztěkaně, uspěchaně a divák se jen málokdy může zapojit do pátrání po tom, jak to vlastně tehdy bylo. Tvůrci střídají dvě časové roviny (první současná se soustředěnou Theron, druhá, kterak se jedna rodina snaží udržet nad vodou), lákají obě zhruba stejně. Věčně nabroušená Charlize Theron je znovu bezchybná, škoda, že je její sobecká postava vlastně hlavně právě sobecká (paradoxní je, že samotná herečka také vyrostla na farmě mezi zvířaty a že její matka v sebeobraně smrtelně postřelila jejího otce). Závěr překvapí, stejně jako překvapí jeho až „absurdnost“, když se na to podíváme skutečně nezaslepenou optikou. Do vnitřního světa postav nepronikneme zdaleka tolik, jak bychom mohli. Očividně (dle názorů mnohých, sám jsem knihu nečetl) si čtenáři pošmákli víc. Troufám si tvrdit, že za lecčím stojí režisér Gilles Paquet-Brenner, který je odtažitý a nevyužil cynismus a vnitřní boj několika postav. I přes tuhle všechnu kritiku mi nicméně výsledek sedl. Nejsou to zdaleka hvězdné čtyři hvězdy, ale nakonec mi tak nějak pasují víc. ()
Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% ()
„VYHÝBÁM SE TĚMHLE VZPOMÍNKÁM. OZNAČILA JSEM SI JE V HLAVĚ, JAKO BY BYLY NĚČÍM NEBEZPEČNÝM. MÝM TEMNÝM KOUTEM.“ /// Dvě časový roviny, mající společnej jmenovatel – TU NOC. Hledání souvislostí, který vedli k vyvraždění skoro celý rodiny. Skládanka chce vypadat ponuře, takže sází na atmosféru monotónního tempa, se spoustou podezřelejch, což celkem vychází. Na drsnosti nabírá až v závěru. Nejsem z filmu zklamanej. Jen mám pocit, že oproti knize jde o psychologickej odvárek, kterej by i mě mohl přinutit si ji přečíst. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2009 napsala Gillian Schieber Flynn, jsem nečetl. 2.) Parchant poslouchá heavy metal. Mám se začít bát? 3.) Thx za titule „honzavohralik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
"Pamatuješ, jak jsem ti dal ten popelník s plameňákem ??" - "Bylo mi deset, a nekouřila jsem.." Tady mě nesmírně mrzí, že takovou látku nedostal do rukou lepší režisér.. Velká škoda, velká škoda jako vždy skvostné Charlize v žánrově naprosto nefunkčním a v souvislosti s názvem i obsahem pouze symbolicky přetmaveném snímku.. ()
Keď som zistil, že ďalšia kniha Gillian Flynn bude sfilmovaná, bol som nadšený. Gone Girl bolo vynikajúce a chcel som poznať ďalší príbeh z jej zákutí. "Dark Places" je úplne niečo iné a musím povedať, že tiež je to jeden z filmov, kde bude môj názor o niečo odlišný, než niektorých ľudí, ktorí sem svoje komentáre už hodili. Najprv som bol sklamaný z obsadenia Chloe Grace Moretz. A v prvej scénke som si hovoril, že skutočne tento film zabije. A hoci sú tu stále všetky jej typické gestá, ktorých sa nevie zbaviť a sú v každom filme, kde má nejakú rolu (podobné problémy máva často aj Kristen Stewart) tak musím priznať, že veľmi dobre dokázala dať charakter svojej postave a úplne som veril, že by vedela byť skutočne zlá. Myslím si, že takto nejako mala vystupovať v Sils Maria a bol by som jej to uveril. Napriek tomu som mal počas filmu trošku pocit, že možno je vo svojej role až príliš dobrá. Čo tým myslím? Keď som pozeral Rosamund Pike v Gone Girl, tak som ostal šokovaný z toho kam jej postava smerovala. Tu som však vedel od začiatku, že nejakým spôsobom do toho zapadne a to napriek faktu, že film sa veľmi inteligente snaží odpútať našu pozornost iným smerom. No jej výkon zlej dievčiny je tak presvedčivý, že vieme s určitosťo, že tam musela zohrať nejakú rolu. Ale teraz už dosť o nej a povedzme si o ostatnom. Charlize Theron je skutočne perfektná. Toto je ďalšia rola, ktorá jej maximálne sedí a človek to vezme všetkými desiatimi. Ostatní herci sú tiež fajn, no niektoré postavy (najmä Michelle a Runner) vedia jemne dráždiť na nervy, lebo pôsobia trošku stereotypne. Jej druhá sestra Debby tu dokopy nemá žiadnu rolu a pôsobí len ako postava do počtu. Lyle je ale naopak zaujímavým elementom a dáva príbehu skutočne niečo nové. Najviac sa mi ale okrem Charlize páčil Corey Stoll v role dospelého Bena a jeho myšlienky. Celkovo si myslím, že ide o dobrý film. Mohol vyťažiť zo svojho potenciálu viac, ale napriek tomu som rád, že som mu venoval svoj čas a konečne ho videl. Hodnotenie: B+ ()
Galerie (32)
Zajímavosti (9)
- Ve filmu je zmíněno datum vražd 13. 10. 1985. V knižní předloze je to ale 3. 1. 1985. (chelsea17)
- Jednu z hlavních rolí původně získala Amy Adams, ale když projekt dostal zelenou, nebyla k dispozici. Místo ní dostala roli Charlize Theron. (Cheeker)
- Podle knížky má být dospělá Libby vysoká pouhých 148 centimetrů, její představitelka Charlize Theron však měří 177 centimetrů. (hansel97)
Reklama