The Invitation

Jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy viděl. Fantastická tísnivá, znepokojivá a nepříjemná atmosféra budovaná decentně naznačujícím scénářem, snaživou kamerou a super hudbou/zvukem. Bál jsem se, že závěrečná pointa to celé shodí, ale i když jsem ji v podstatě předvídal, stejně mě pak přetáhla přes hlavu jako kladivo. Vytknul bych snad jen plochost postav a vláčnost ke konci, ale i tak to na mě fungovalo na výbornou. (28.12.2016)

Takhle blbě to dopadne, když se nepříliš talentovaná režisérka pustí do potenciálně zajímavé látky. K filmu si dejte pochutinu, nejlépe chlupatou deku, z níž budete ukusovat sousta, k nimž vás dožene tenhle pičovně zpracovaný/zprasený film, za oříšky, chipsy a jiné rozhodně neutrácejte, nechte si to k lepšímu filmu z kategorie horor. Ostatně tuhle kategorii tak trochu reprezentuje až ve vlažně pojatém finále. Do té doby se jedná o žánrově nezařaditelný film, snad nejvíce se otírá o psychologický žánr, ovšem ani to není příliš markantní. A pokud nemáte uvařeno, uklizeno, nakoupeno, nevadí, během této nekonečně zdlouhavé rapsodie na žvásty u stolu stihnete v pohodě vše. Ve filmu se prakticky nic podstatného neodehraje. Hlavní chlápek má trauma z dávného úmrtí syna, tím jsem si jist, ovšem co přesně se jeho synovi stalo, na to už si povolejte Sherlocka Holmese. Patrně zemřel po úderu Rafaela Nadala, neb v jeho úmrtí svoji roli sehrála tenisová raketa, anebo jsem to prostě nepochopil. Jistě se pobavíte nad relativně zábavným hádáním příčin jeho úmrtí, pokud ovšem sami nezemřete nudou. Nápad přijmout pozvání od bývalky, která nemá zrovna ty nejčistší úmysly, trpí mnoha neduhy. Exotická režisérka Karyn Kusama si s nimi od počátku nevěděla poradit, nedokázala je odbourat. Film se sice zuby nehty drží jakéhosi realistického přístupu, ale selhává ve formě vyprávění, které nemá sebemenší vnitřní logiku, slavné to ani není s technickým zázemím, všude přítomná ponurost, slabé nasvícení, gore je zcela zbabělé, pár slabých úmrtí přijde až v závěru. O hercích se nedá prohlásit, že by byli přímo strašní, ovšem zapadávají dokonale do nevýrazného konceptu. Nudné pojetí si s tímhle filmem vybavím v prvé řadě, určitě si ale nevybavím žádný výrazný moment filmu. Námět určitě měl svůj potenciál, jeho režijní (pře)vedení je ale slabé, nudné. Nedá velkou práci u filmu usnout. Pozvání ke spánku tedy proběhlo úspěšně. 4/10 (20.02.2017)

Jestli jsem se u Naprostých cizinců zapřisáhl odmítat pozvání na večeři od kamarádů, tak po tomhle bijáku nebudu večeřet už ani doma sám se sebou. Já a tenhle film jsme totiž zhruba stejní magoři, pro mě i ty dvě hvězdy jsou někdy hodně. Co si budeme povídat - asi nic, že jo - ono se tady totiž kecalo tak moc, že už stejně není o čem. Oceňuji snahu navodit atmosféru, ale i když je předehra důležitá a chce svůj čas, rozhodně by u ní neměl nikdo usnout... Ke snaze dosáhnout etnické dokonalosti jen tolik, že mně tam chyběl Eskymák. (10.09.2017)

The Invitation jsem vskutku podcenil, už jen tím, že jsem trailer nesdílel mým fanouškům na stránce, pač mi přišel nevýrazný,ale samotný film však dopadl lépe. Prvních 30 minut jsem si sice zoufale okousával nehty nudou, ale se začátkem hry " I Want", jsem akutně zbystřil a má pozornost filmu byla získána a oddána až do konce. Lehce sice zamrzí, že je film poměrně čitelný a né příliš šokující, co se týká vývoje děje a samotný závěr byť byl překvapivě akční a napínavý, tak nikoliv brutální a nervy drásající jak tomu bylo například v Mother´s Day či Inside. Velkým plusem jest úplně poslední záběr, který hodnocení zvyšuje snad o 15%. Dobrý film, ale byl zde potenciál se stát peckou dekády s okamžitým kultovním statusem, kdybych seděl za scénářem JÁÁ!!! :D 75% (14.04.2016)

Takřka dokonalý a zatraceně stylově natočený psychothriller, který v divákovi mistrně vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, podobně jako si hraje s myslí hlavní postavy - Willa, který je společně se svou novou chotí pozván na slavnostní večeři ke své bývalé manželce a jejímu novému manželovi. Setkání se účastní i další staří přátelé, přičemž v ovzduší už od prvních minut smrdí něco divného. Takhle výtečně stupňovanou paranoiu jsem neviděl ani nepamatuju. Většinu stopáže není vůbec jasné, jestli jsou blázni hostitelé, host, anebo zda jde jen o nešťastné nedorozumění z obou stran. Všechny tyto scénáře jsou reálné, všechny by mohly skončit v souladu s žánrovou škatulkou. A Karyn Kusama to drží v rukách tak pevně, že divák opravdu může jen radostně tápat. Finále ostré jako břitva a poslední záběr pak třešinkou na dortu. (09.04.2016)