Pinocchio

Opět velmi kvalitně zpracovaná pohádka, která má ale několik much, díky kterým se nezařadila mezi mé oblíbené. Jednak motiv hlavní postavy není nikterak uchvacující a nepřináší žádné velké boom, jako je tomu u pohádek s princeznami, netvory a dalšími z řad klasických pohádkových bytostí. Za druhé film postrádá silné vedlejší role, jedinou která vám zůstane v paměti je cvrček, což je na disneyho poměry dost málo. Za třetí děj, v mých očích rozkouskovaný na epizody, je místy dost nudný a nepřináší nic, čím by diváka zaujal. I přes tyto neduhy se jedná o pohádku s dobrými dialogy, krásnou hudbou a animací a tím pádem stojí za shlédnutí. 65% (02.01.2011)

Pinocchia jsem si s dětmi pustil nedlouho po shlédnutí Sněhurky. Z té jsem byl nadšený, jak po vizuální, tak po hudební stránce. Bavil mě vcelku i notoricky známý děj, humor a její nadčasová svěžest. To u Pinocchia zbyl už jen ten líbivý vizuál a hudba. Děj je tak prostoduchý, že to skoro uráží i pětileté dítě a gagy vychází zpravidla naprázdno. Vydržel jsem do půlky (14.01.2024)

Collodiho předloha učí dítka dobrým mravům vyděračskými metodami devatenáctého století: Drsně bourá dětskou důvěru v přívětivý svět, cupuje představu o rodičích jako nesmrtelných dobrých božstvech, s káravě vztyčeným prstem činí chudáka malého čtenáře zodpovědným za zdraví a životy jeho blízkých, každé šlápnutí vedle má osudové následky – zotročení, nemoc a smrt přátel či tělesné deformace se střídají jak na běžícím páse. O tom, v jak zoufalém stavu mě knížka v dětství zanechala, jsem ostatně už něco naznačoval pod (svým mimoidním způsobem podařenou) Benigniho adaptací. (Zas ale připouštím, že já byl mimořádná citlivka – nevím aspoň o jiném dítěti, které muselo být po hodině hudební výchovy na zbytek dne uvolněno z výuky pro nepřekonatelné záchvaty hysterického pláče nad osudem mláďátek v písni Letěla husička.) — V Disneyho podání jsou sice prvky dětského hororu notně zjemněné, ale to, co zbývá, pořád ještě stačí zdravě sabotovat povinnou cukrkandlovitost; do „krásné pohádky o plnění snů silou přání“, jak se nám snaží nakukat distributor, má výsledek opravdu daleko, a to je moc dobře – když nic jiného, díky temnému podtónu jsou napínavé scény protentokrát opravdu napínavé. Veliké plus je taky výtvarná a animátorská stránka – propracovaná poetická pozadí nebo odlišení Pinocchiových pohybů jako loutky / oživlé loutky / živého kluka, to jsou věci, s jakými se ani Disney v pozdějších filmech už tolik nepáral. Trošku minusem zůstává unylá hudba a zastavování děje kvůli pěvecko-tanečním číslům, ale pořád jde o jednu z nejpozoruhodnějších starých disneyovek, jejíž drsné půvaby přetrvávají navzdory unifikovaně vyhlazeným obrázkům na obalech moderních vydání. (13.05.2018)

Příběh Pinocchia jsem vlastně do teď podrobně neznal a tak jsem si s chutí doplnil další mezeru v nejen filmovém vzdělání. Ze začátku se mi film velmi líbil. Animace je opravdu pěkná, postavy sympatické a občasné hravé detaily jsou fajn. Bohužel hodně drhne příběh a to pominu jeho naivnost a pohádkovost, která k žánru patří. Nicméně je hodně děravý a podivně necelistvý. Kde se vzal Pinocchiův otec v žaludku velryby? Nikde žádné vysvětlení a ani sebemenší náznak. Proč se kluci měnili v osly a co se s nimi stalo? Opět žádné vysvětlení. Kdybych film rozdělil na části, tak bych nikdy jednotlivé fragmenty nespojil dohromady. Nic kromě animace a ústřední postavy je nespojovalo, což je škoda. Pinocchio tak dostává na cestu jen průměrné tři hvězdy. (08.04.2019)

Nepřekonatelná disneyovka, která dala světu ústřední písnišku "If You Wish Upon A Star". V komediální sféře pobaví dodnes, hlavně díky vedlejším charakterům, které mají své místo. Morální příběh je možná na dnešní dobu už příliš drsný (chtěl bych vidět hrdinu současného animovaného filmu s doutníkem v puse), ale kompenzuje tím jakoukoliv ohranost. (31.12.2009)