Detektiv Down

Nejlepší noir od Čínské čtvrti? Ne. Jen Breienovo pokrašující tažení proti pozitivnímu myšlení. Dokonce možná proti myšlení vůbec. Filmař, který kvůli realizaci záměru, jenž navazuje na očistné zlo předchozího díla, musel nejspíš upsat duši ďáblu, se nepřetržitě pohybuje na velmi tenkém ledě - nepadnout do pasti sterilní korektnosti a připravit diváka o všechnu tu legraci plynoucí z vyšetřování mongoloidního detektiva. Na straně druhé hrdinu nezesměšnit. Sadisticky věřím, že nebýt této vůle, té legrace mohlo být dáááleko víc. Jestliže se mu vyvážit oba záměry povedlo, nebylo to zadarmo. Detektiv řadu dílčích záhad rozlouskne, líže femme fatale, vede se mu skvěle, vede dokonce filosofické řeči - nad věrohodností takových dějů se vznáší velký otazník. Celkově je to jedno deus ex machina za druhou. Přistoupíte-li ale na Breienovu hru, v níž je detektiv katalyzátorem umocňujícícm mrzáctví ostatních postav, film dává dokonalý smysl. Čtyři-a-půl za původnost, odvahu a odhodlání. (01.01.2015)

Nápad natočiť klasickú detektívku s downiakom v hlavnej úlohe je originálny a zo začiatku aj veľmi vtipný. Postupne si ale divák na to zvykne a aj pokračujúce úškrny ľudí voči detektívovi už tak nezaberajú. Plusom je aj skvelá žánrová atmosféra, či už vďaka hudbe alebo komentáru hlavného hrdinu. Našťastie celá zápletka je vystavaná akceptovateľne na to, aby ju bol schopný vyriešiť. Viac ako na komplikovanosť prípadu sa tu stavilo na morálne vyznenie (láska nadovšetko), takže čím viac sa detektív zbližuje s rodinkou pre ktorú pracuje, tým viac odhaľuje ako veľmi je nefunkčná. Celkovo ma detektív s downovým syndrómom bavil viac ako ten s tourettovým, keď rozťahaný prípad vyšetroval Norton vo filme Motherless Brooklyn. 6/10. (25.06.2022)

Norský režisér Bård Breien ukazuje, že je možné natočit něžnou, ale nesentimentální lehce černou komedii, která netrpí obsesí korektního vyjadřování, aniž by urážela handicapované lidi. Detektiv Down je přesně vyvážen mezi zábavou a smutkem člověka, který se liší. Hlavní hrdina Robert Bogerud, syn policisty, provozuje detektivní kancelář. Potenciální klienti se přestanou o jeho služby zajímat v okamžiku, když ho uvidí. Přece nesvěří pátrání mladíkovi s Downovým syndromem. Robertův pohled na svět je rozkošně polodětský, přímočarý, bez zbytečných komplikací, současně i lehce nevyzpytatelný, protože nikdo se nemůže být jistý, co všechno je ještě schopný pochopit, a kde jsou jeho limity. Svými nápady totiž umí překvapit a není zase tak hloupý, jak jeho okolí obvykle předpokládá. Film má milou lehce ošuntělou atmosféru, vyladěnou na noir žánr. V hlavní roli vyniká Svein André Hofsø, který skutečně trpí Downovým syndromem, a jak už to bývá, tito lidé jsou schopni zajímavých výkonů. Záleží na prostředí, ve kterém se pohybují, a lidech kolem nich, kteří byli schopni rozvinout jejich schopnosti. (24.04.2014)

Ten chlapík mne nejprve rozčiloval, dokud jsem si nezjistila víc. Chvílemi nápadité, ale rozuzlení takové zvláštní. Teď jsem to chtěla napsat. Jakoby na tomto filmu dělali dva scénáristé. Jeden uměl psát a měl veliký talent a ten druhý přihazoval klišé a ten nápad na začátku pohřbíval. Proto 3 hvězdy vyvážené... vtípky a gegy jim neberu, to sem se dlouho nezasmála :-D (06.09.2014)

Takže se rozhoduju, jestli jít do kina na tohle, nebo Transcendenci, a těch 10 procent, který v tu dobu rozdělovalo tyhle dva filmy mě přesvědčilo, že půjdeme ve 4 lidech v 10 hodin večer do kina na Smíchově na TOHLE, s tím že dva z nás byli totálně na sračky. Ale ani to nám nepomohlo se zasmát u týhle "komedie", což naznačuje, že je to dost trapná a tupá komedie. Vtipnejch scén je tam tak 5, a ještě je většina z nich v traileru. Strašně ubohoučký.. (22.04.2014)