Danielův svět

Ale kdež! Líp to pojmout snad ani nešlo. Minimalistická forma, vyprávění v ich-formě a empatický vhled do duše mladého kluka, který se musí srovnat s tím, že nikdy nebude mít rodinu, děti, lásku a ani sex. A ano, jsou to taky lidé a konečně to někdo říká bez jakékoliv bulvarizace a zjednodušování. Jediné z čeho mám strach, tak je, že nás teď čeká nový dokumentární žánr - i filové jsou taky lidi. Co takhle zoofilové? Nekrofilové? Ti svůj film mít nebudou? (28.10.2014)

Jako správný učitel vím, že jsou mezi námi lidé, kteří mají děti opravdu rádi, ale Danielův svět dělá téhle nešťastně zamilované komunitě hodně medvědí službu. Režisérka, dle svých slov s velkou mírou empatie, překlopila všechny zavedené stereotypy a snaží se to do diváka naládovat v koňských dávkách. Což se jí… nedaří. Titulní protagonista dokumentu totiž tím, jak na plátně působí, vyplňuje škatulkové vnímání pedofilů ze strany většinové společnosti bezezbytku. Jeho strojený a do hereckých manýrů vtěsnaný manipulativní projev spouští vaše obranné mechanismy, ač si můžete hrát na liberálního humanistu až za hrob. Že tomu chybí dramatičtější konfrontace s druhou stranou, už pak jde vyloženě na tvůrčí triko. PS: Po projekci režisérka přiznala, že je čerstvou matkou. Jestli se její potomek s Danielem setká, nebyla schopna potvrdit, ani vyvrátit. (14.10.2014)

No asi je fakt, že když se rozhodnete natočit dokument o pedofilech, nemáte zrovna na castingu po kolena zájemců a tedy to mohlo dopadnout hůř, nicméně problémem Danielova světa je jeho vlastník. A to nehledě na jeho jakkoli nezáviděníhodnou orientaci. Kamenem úrazu je především jeho dosebezahleděnost, dosavadní izolace a neschopnost vyjádření (bolestivé zopakování vtipu s pravou a levou rukou v průběhu dokumentu je v zásadě vrcholem jeho projevu sebedůvěry). Těžko mu to vyčítat, od toho koneckonců máme dokumentaristy, kteří s tim mají něco udělat a zde Lišková celkem zvládá kombo bezútěšeně odosobněných záběrů z/do/vně Danielova holobytu s bezobsažným žvatláním protagonisty. Každopádně nad rámec povinného liberálního dokumentu, nahlížejícího do soukromí extrémních minorit se zde nejde ani náhodou a i kdyby, tak za tu dlouhou, neskutečně nezvládnutou scenérii s matkou a psíkem stejně neni co odpouštět. (08.06.2015)

Já bych je normálně střílel... V záplavě humanistických blábolů zdejších pravdoláskařů působí moje hitlerovská hláška jako pěst na oko, ale já prostě musel a bystřejším už došlo, že z mé strany jde o klasické kopání do vosího hnízda. Teď už vážně. Celý problém tkví v tom, že pod pojmem pedofil si široká veřejnost může představit dvě skupiny. V první jsou lidé jako Daniel, kteří mají rádi děti, nechtějí jim ublížit, uvědomují si, že sex je může negativně poznamenat a z neustálé sebekontroly a přemýšlení o smyslu dalšího bytí mají brutální deprese. V druhé jsou psychicky nemocní retardi, kteří si na rozdíl od Daniela a spol. neuvědomují svou odchylku od normálu a vůbec jim nedochází, že když budou klátit děti, tak je velká šance, že jim způsobí trauma na celý život. Pro průměrného vidláka je samozřejmě lehčí obě skupiny hodit do jednoho pytle s označením nechutný prasata. Takže moje rada zní: kandidáti věd, ujasněte si pojmy, kurva! (21.10.2015)

Velice jednoduchý dokument, který s podivnou apatičností sleduje svého hlavního hrdinu. Ale možná právě proto jsem získal pocit, že jsem opravdu dokázal alespoň zčásti nahlédnout do Danielova světa a udělat si zdánlivou představu o tom, jak podobní lidé prožívají svůj život. Pokud někde platí, že "v jednoduchosti je síla", tak je to právě zde. 8/10 (08.03.2015)