Hlasy

"Já jsem schíza kvalitní, na prášky se vyser, kočka pejska zneklidní, kouká z toho průser. Před lednicí dilema, kolik lásky ještě pojme? Divák hlavu v pejru má - romantika, která dojme?" Tedy já dojatý byl, slzy v očích a sucho v ústech (a klid, covidem to nebylo), a hned jsem to taky říkal své mluvící želvě, že tomu jako napálím pět hvězd a basta psychofidli, protože to sice bylo echt morbidní a smrdělo to kočičincem na gauči, ale taky nádherně vonělo romantikou a člověčinou, schíza neschíza. Jenom mi to přišlo kromě dojemného taky docela smutné, fakt nechápu, který ptakopysk to může označit jako komedii. Asi ten, kdo zobe kvalitní veselé prášky, řekl bych. Můj domácí mazlíček, mluvící želvička, se pak neklidně zavrtěla vedle v křesle, nakrčila čumáček a řekla, že ona dá jen čtyři hvězdičky, aby to nevypadalo, že se po mě opičí. Což mi přišlo rozumné, protože mít doma mluvící opičící se želvu, to už by bylo fakt pro Chocholouška :-). (28.02.2021)

Ryan Reynolds střídá velké produkce s malými nezávislými kousky, tu a tam se to podaří, většinou, ač ho mám rád, to ovšem nedopadne. Komediální psychologicko-hororové krimi Voices bohužel alespoň pro mě sklouzlo do druhé skupiny. Jeho Jerry je přinejmenším podivín. Žije nad bowlingovou hernou, s kočkou a psem. Divně se pitvoří, maká v továrně, rád zajde za děvčaty z účtárny. Je naivní, je dobrosrdečný. Ale pořád je to podivín. Jeho okolí vnímáme podle toho, zda Jerry zrovna zobe nebo nezobe předepsané léky. Ve finále je nicméně uřezaná lidská hlava odpočívající v ledničce pořád lidskou hlavou. Jerry to holt v dětství neměl snadné a náročné to budou mít i jeho potencionální přítelkyně, které skončí v desítkách krabiček coby potrava pro domácí mazlíčky. Ano, na papíře to zřejmě vypadalo vtipně a nápaditě, na plátně to ale takové bohužel není. Nebráním se netradičním kouskům, které točí různé žánry. Jenže tenhle nijak zajímavě nepracuje s narušenou myslí, není to ani dostatečně divné (ať si pod pojmem představíme cokoliv), nemá to ani pořádnou atmosféru, kterou by si to zasloužilo. A bijte mě, ale Reynolds svého „hrdinu“ jednoduše neutáhl. Pojem originální mi tady prostě nesedí!! (27.07.2015)

Tohle si říkalo o ještě větší porci bizáru, o ještě více náhledů do vypsychlé mysli hlavního hrdiny a hlavně v hlavní roli někoho, kdo umí hrát a ne se jenom tvářit buď umučeně anebo dementně... Takhle je z toho trošku více černá komedie s pár uřezanými hlavičkami a naprosto stupidním závěrečným songem. Škoda, ale kocour byl badass :-) (20.06.2015)

Bylo to správně ujeté, vtipné, nasmál jsem se opravdu hodně. Příjemná hudba, fantastický Reynolds, šukatelná Kendricková, sodliní režie a nápadité kulisy/vizuální prostřihy, mezi pohledem hlavního psychouše a realitou. Růžová barva už dlouho nebyla tak cool. Tohle je zábavnej film, kde přece nejde o ničí život ;-) přesto si však myslim, že to mohlo bejt i o trošku lepší, něco "navíc" mi tam chybělo. Dramatická linka moc na mě nezapůsobila. (26.08.2017)

Důkaz toho, jakým absurdním způsobem (ale rozhodně účinným) se dá spojit rozverně černá komedie s mrazivě psychologickou drámou. Tohle nesourodé spojení má však své logické opodstatnění; zatímco hrdinův vnitřní svět je plný barviček, poletujících motýlků a puntičkářsky uklizeným bytem i za stavu brutálního porcování mrtvol, realita je samozřejmě jiná - smrdutější, prohnilejší a o to více smutná. Reynoldsův schizofrenní hrdina tak z temného thrilleru vlastně dělá božínkovsky ňuňu roztomilou komedii s mluvícími zvířátky jako bonus. Jen s tím detailem, že jeho pes je dobrák, kdežto kocour drzá svině s vražednými pohnutky. Že by hrdinovo dobré a zlé Já? Dost možná. Že vám to celé zní jako přehnaně bizarní úlet? Rozhodně. A to jste, prosím, ještě neviděli závěrečné titulky s absolutně ujetým Happy songem! (09.02.2015)