poster

Kouzlo měsíčního svitu

  • anglický

    Magic in the Moonlight

  • slovenský

    Kúzlo mesačného svitu

Romantický / Komedie / Drama

USA / Velká Británie, 2014, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • HAL
    ***

    Skoro jako by to Woody natočil před šedesti lety a teď jen přimaloval barvičky a nádherně jemné světlo, tak moc to připomíná staré klasiky (které jsou klasikami ne jen tak z plezíru, ale proto že jsou zkrátka skvělé). Minimálně tedy zpočátku. Tak břitké dialogy stršící sarkastickými stíračkami jsou dnes ve vztahovkách velmi vzácné, i ta jemná retro stylizace a konzervativní přístup k příběhu. V podstatě tedy paradoxně svěží závan vzduchu do zkostnatělých moderních romantických komediích, na kterých není zajímavého už zhola nic, včetně jejich časté okatě indie stylizace. Jenže Firth není Bogart (i když...), a Emma není Audrey (není, ani omylem!), a Woody si vybírá klidnější chvilku, takže místo tnutí do živého až na dřeň jako v jeho posledních Jasmíniných slzách tady jen hladce klouže po povrchu a "konzervativní přístup" degraduje na plnění zoufale odhadnutelných archetypů kdy celý film předpovíte během deseti minut. Což nicméně není špatně, film i potom (i proto) hodně baví, až do poslední čtvrtiny... do chvíle kdy se Firth najednou změní na blábolícího idiota a Emma definitivně spadne do svého standartního módu "vyjukaná teenka ze střední". Pak film naštěstí rychle skončí, ale ty převážně pozitivní pocity z něj to stejně dost zkazí. 7/10(6.8.2014)

  • LiVentura
    ***

    Příliš předvídatelné a trochu afektované, jestli mi rozumíte.. ale romantika tu je!(25.2.2016)

  • Matty
    ***

    Komentář obsahuje spoilery. Od pětačtyřicátého filmu osmasedmdesátiletého tvůrce jsem vážně nečekal velkou originalitu. Woody Allen se o ni bohužel ani nesnaží a pouze oprašuje již dříve použité motivy: starší muž zamilovaný do mladší ženy (Manhattan, Užívej si, co to jde), komunikace s mrtvými (Alice), význam sebeklamu a víry v iluze (Purpurová růže z Káhiry), mágové, iluzionisté a šejdíři (Prokletí žlutozeleného škorpiona, Sólokapr). Výchozí premisa by dobře posloužila jedné z Allenových knižních povídek, ale na ploše celovečerního filmu se vyčerpává po první půlhodině. Následujících více než třicet minut sledujeme namísto dalšího rozvíjení zápletky dvě a více osob jedoucích pomalým automobilem nebo vedoucích statický dialog o smrti, Bohu a lásce až za hrob. Vinou chabě motivovaného závěrečného zvratu (který nevysvětluje, jak se na celé hře podíleli Catledgeovi) jde o film nejen mizantropický, ale také mizogynní. Bolestínskému a jízlivému, ačkoli díky Firthovi zároveň neodolatelně šarmantnímu hulvátovi je dáno za pravdu, takže může zůstat sám sebou. Jeho oběť, kterou se po velkou část filmu snaží usvědčit ze lži (paralela k Allenovu osobnímu životu?), již naopak nemáme proč obdivovat. Najednou se před námi ocitá mladá a naivní podvodnice, která nepochopitelně podléhá zlému stárnoucímu cynikovi a nikoli mladému, mužnému a zámožnému hráči na ukulele (soudě ze stoupající popularity tohoto nástroje mezi mladými umělci, hádám, že se Allen skrze Brice vysmívá dnešní mládeži a rychle pomíjejícím trendům). Jediným vysvětlením pro její rozhodnutí z poslední scény je Allenovo toužebné přání, aby se věci měly právě takto, aby krásné dívky typu „manic pixie dream girl“ podléhaly nesnesitelně sarkastickým intelektuálům, kteří na svém chování odmítají cokoli měnit. Vypadá to, že jedinou odměnou pro Sophii za její pomoc s nalezením Stanleyho druhé mízy bude dennodenní připomínání její intelektuální méněcennosti. Kromě pár bonmotů, jejichž pointu Allenovi fanoušci vycítí ve vzduchu dlouho dopředu, a dvou neodolatelných herců, nabízí tahle obhajoba lásky mezi starším mužem a výrazně mladší ženou už jen sofistikovanou vizuální stránku. Skutečnost, že byly pitoreskní a často směle dlouhé záběry Francouzské riviéry a elegantně oblečených herců pořízené na širokoúhlý 35mm film, však pozbývá na významu v kinech s digitální projekcí, tzn. v naprosté většině z nich. Apendix : Bezprostředně po projekci dvouhvězdičková záležitost. Téhož večera jsem nicméně viděl Menzelovy Donšajny a uvědomil si, že zamilovanost starého pána do jeho vlastního ega může nabýt i mnohem zrůdnější podoby. 55%(7.8.2014)

  • Chrustyn
    ***

    Možná až moc sebejistý Woody s retro romantikou o sucharském egoistovi, kterého učaruje okouzlující "čarodějka". Slabší než předchozí mistrovi filmy, ale pořád příjemné na pohled.(10.11.2015)

  • draculca
    ****

    Jednoduchý konverzační film s perfektními kostýmy, obsazením a atmosférou. Prostě příjemná podívaná na pohodový večer.(25.3.2016)

  • - Natáčení probíhalo na jihu Francie. (Terva)

  • - Kameraman Darius Khondji natáčel na klasický 35mm film. (Terva)

  • - Během jednoho z několika výletů Stanleyho (Colin Firtha) a Sophie (Emma Stone) zmiňuje Stanley jako svoji nejoblíbenější symfonii "Beethovenovu sedmou" a její houslové party. Přesně tato symfonie a tyto houslové party hrají v pozadí finální scény filmu Králova řeč (2010), když Král Jiří VI (Colin Firth) čte 3. září 1939 svůj projev. (baribal)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace