Dočasný domov

Laťka je zatím nasazená hodně vysoko - 86 % a vzhledem k faktu, že takových filmů s podobně citlivou tématikou je opravdu hodně, tak kéž to není krátkodobé. Docela zamrazí při pomyšlení, že takových míst kde byl Marcus, Heyden a jim podobných mladých človíčků s velkou černou dírou v srdci stále příbývá. Je velmi náročné vcítit se do pocitů mladých lidí, kteří sebou nesou tak těžká traumata, jak jsem mohla vidět a už vůbec ne jakým způsobem takovým zraněným duším podat pomocnou ruku, tak jak to uměla i Grace. Ta od prvního momentu plně upoutala mou pozornost a já jsem zjistila, že bych se strašně ráda ponořila do její mysli tak, jak po tom toužil asi i Mason. Ale pokud někdo neprožije něco podobného jako ona, tak to snad ani není plně možné. Ne vždycky všechno skončí tak jako v tomhle případě, když se střetla minulost s přítomností v podobě Heyden. Za sebe jen napíšu, že jsem nedávno viděla film Manic, který byl ještě o dost syrovější a možná i o chlup uvěřitelnější, ale to nic nemění na faktu, že jsem tu bezmoc a současně i hněv vůči těm, kteří za tím stojí necítila úplně stejnou. (08.01.2014)

Je to již potřetí tento rok, co jsem se (ač neúmyslně) setkal s Brie Larson. V Don Jonovi mě bavil její provokativně „nechápavý“ výraz, v The Spectacular Now jsem ji skoro nepoznal, ale její projev byl také hodný povšimnutí. Po Short Term 12 ji už nelze dále přehlížet. Její dospělý výkon dominoval snímku a společně s dalšími scénami (zejména raperský song a povídka o chobotničce Nině) držely laťku hodně vysoko. Jeden z nejlepších letošních „malých“ filmů, kterému k páté hvězdě scházelo málo. (27.01.2014)

Nejen děvčata, která se až moc často sprchují s vlastním otcem, získávají útočiště v téhle přechodné ubikaci, ve které nechybí silná podpora a empatie, velkou měrou z náruče vychovatelky/sociální pracovnice Brie Larson, která si sama tahá velké břímě z minulosti. Právě herecké výkony mladých neokoukaných tváří dodávají výsledku na věrohodnosti, problémy sociálně vyloučené mládeže dokresluje polodokumentární styl, tvůrci předkládají emoce nenásilně, přesto mi přijde, že se tu trochu klouže jen tak po povrchu. Nezávislé indie drama volající o pomoc si pozornost i tak zaslouží. Ač nesedne úplně každému. A nevím, zda je dobré, aby těm, kteří špatně usínají, celé dny v sobě hledící do zdi leccos dusí a „rádi“ se sebepoškozují, pomáhali ti, kteří si prošli podobnou zkušeností. Líbila se mi civilnost, na čtyři ale jít tak nějak nechci. (09.05.2015)

Indie filmů je v poslední době k mání opravdu ve velikém množství a já osobně jsem za ně rád, protože se z nich začíná stávat můj oblíbený žánr. Short Term 12 patří určitě mezi to nejlepší co se v tomto žánru v posledních letech urodilo. Velice silné téma, které nám snímek podává velice uvěřitelně a netlačí zbytečně na pilu typickým vyděračským Hollywoodským způsobem. Postav Vám musí být líto a fandit jim prostě musíte za každou cenu. Zajímavé je, že i v tomto tématu se najde ve filmu plno pozitivních emocí, takže někdy se smějete a někdy Vás film donutí přemýšlet. Přemýšlet o tom, že né každý v životě má takové štěstí, jako já/vy. 9,5/10. (14.01.2014)

Jak je ten film malý, tak je silný. Nenápadný, intimní scény, dialogy i herecké výkony vše je podřízeno hlavní piontě příběhu a katarzi emocí, které vybublaj i kdyby nechtěli. "Pohádka" o žralokovi a chobotnici je jedna z nejsmutnějších co jsem kdy slyšel a polknul jsem po ní na prázdno. Musím zmínit vynikající režii, která diváka vede od první do poslední minuty přesně tak jak má. (27.01.2017)