Povídky ze Stockholmu

Že by Láska severská? Ani zdaleka. Sbírka nesympatických, nudných, šablonovitých a ošklivých pitomců se na jednom malém místě velké vesnice navzájem nudně a bez přidané hodnoty potkávají, míjejí, přitahují, odhánějí, nahánějí, otravují, ignorují, prudí a využívají a když už jste z toho k uzoufání otráveni, konečně napadne jednoho z těch pitomců zhasnout. A vy sedujete, jak se všechno najednou zázračně urovná, vyřeší, napraví a Stázina se dostane Kubovi za ženu. Publikum na festivalovém promítání v Lucerně se celkem dost smálo ( v naprosté většině případů nechápu proč) a na konci dokonce tleskalo (to už je pro mě úplná záhada- snad z radosti, že už je konec?) Mno, možná jsem jenom nebyla severně naladěna a sledování všech těch oridnérních lidičků, který bych nejraději nakopala do zadku, mě prostě zmohlo :( Jedna hězda za snahu (jde o debut) a druhá za opravdu kvalitní kousíček filmu: úvodní titulkový záběr s naprosto dokonalou hudbou. Možná švédové opravdu potřebují zhasnout, aby se stali aspon trochu normálníma lidma, já naštěstí zhasnout nepotřebuju - místo toho si zajdu třeba na festival Severská filmová zima. A moc doufám, že zítřejší film bude o hodně lepší, než tenhle dnešní.