Režie:
Stephen LanceKamera:
Geoffrey SimpsonHrají:
Emmanuelle Béart, Harrison Gilbertson, Rachael Blake, Robyn Moore, Socratis Otto, Malcolm Kennard, Leah Purcell, Renaud Jadin, Hugh Parker, Monette LeeObsahy(1)
Film vypráví o netradičním setkání a prožití dvou výjimečných lidí. Šestnáctiletý Charlie Boyd (Harrison Gilbertson) prožije zlom svého života rovnou třikrát. Zjistí, že jeho matka má milence krátce poté, co najde svého otce oběšeného v garáži. Zlomený, zmatený a opuštěný Charlie potkává krásnou a tajemnou Maggie (Emmanuelle Béart), která mu dá nahlédnout do svého soukromí a do které se zamiluje. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Maggie nebyla profesionální dominou a Charlieho by nelákalo vše nabídnuté vyzkoušet - zjistí, že mu bolest pomáhá částečně zapomenout na prožité tragédie v životě. Ovšem Maggie je také jen člověk a společně s Charliem začíná řešit i svou, zdánlivě bezvýchodnou životní situaci... (baruskakov)
(více)Recenze (13)
Já teda nevím, ale mě to nějak do kolen neposlalo. Asi je to na mě málo úchylný...??? Připadalo mi, že to sice divákovi má potřebu něco říct, ale přijít na to, co...?? Tak nějak to nemá hlavu ani patu a vede to odnikud nikam. A v celé široširé Austrálii se nenašla hezčí ženská než tahle francouzská, už poněkud jetá "krasavice" s těma příšernýma (patrně nějakým botoxem upravenýma) pyskama? Co je na ní krásnýho?!? Tak možná ještě zezadu - lyceum, ale zepředu muzeum. (Jinak je to moje hodnocení č. 999:) ). ()
Nechápu proč tak nízké hodnocení, já myslím, že se to moc povedlo. Smutnosmutný film o dvou zraněných lidech s naprosto skvělými hereckými výkony, Harrison Gilbertson by snad už nemohl být přesvědčivější. Režisérovi se povedlo díky skvělé kameře a hudbě vytvořit dokonalou atmosféru - vystihnout ten smutek, ale i napětí a dokázal tam vnést i trochu uvolnění (Charlie v rakvi nemá chybu). ()
Originální, na první pohled možná lehce zvrácený snímek, ale na pohled druhý už vlastně ne tolik zvrácený. Něco na tom je, na té teorii že bolest léčí bolest, respektive neléčí ale v konkrétním momentu se člověku při změně zdroje bolesti uleví. Princip je stejný asi jako u sebepoškozování. je tu hezky vidět jak všelijak může člověk trpět a vím, že to pravděpodobně zní zvráceně když to takhle napíšu, ale došlo mi, že prakticky jakýkoli podnět, ať už je to samota a pocit z odloučení, strach, beznaděj, zoufalství, vztek, pocit viny a v neposlední řadě teda fyzický podnět- to všechno člověka může bolet a právě to tenhle snímek skvěle ukazuje. Celé poselství by navíc nefungovalo bez vážně vydařeného obsazení, což pro mě bylo hodně milým překvapením. Líbila se mi i celková atmosféra filmu a i když nebylo prostředí ani scénář nějak pestrý tak to v tomhle případě zas tolik nevadilo, protože myšlenka relativně stačila. Děj má spád, přestože se vlastně nedějí žádné převratné zvraty nebo akce..prostě to plyne, velmi přirozeně ale svižně. Hudba je taky vydařená. abych mohla jít s hodnocením výš, musel by být snímek trochu propracovanější. Hlavně ty postavy. Více prostoru pro Charlieho matku a celou jeho situaci...více prostoru pro psychologii...Ano, v jednoduchosti je někdy síla a ano, je to povedený film (což jsem po pravdě zas tolik neočekávala) ale že by to bylo strhující veledílo, to si nemyslím. ()
Objektívne tento film nebude mať na týchto, či iných filmových stránkach veľmi vysoké hodnotenia, ale pre mňa subjektívne sa jedná o jeden z najlepších filmových zážitkov posledných týždňov. Má to podobnú kostru príbehu ako taliansky film Maléna z 2000, kde sa mladý chlapec zúfalo zamiluje do oveľa staršej ženy a je jasné že fungovať to nebude a nemôže. My mistress má dve podstatné postavy a všetko dôležité sa odohráva len medzi nimi...ostatný dej, ako vzťah syna s matkou, nie sú zaujímavé. Emmanuelle Béart bola garanciou kvality a potvrdilo sa to, lebo drvivú väčšinu mojej pozornosti si vzala na seba, a preto som z filmu takmer nespustil oči...tiež sa mi veľmi páčili kostýmy, ktoré na sebe mala. Ku koncu a s príchodom nejakého toho romantického prvku to jemne strácalo na šarme, ale celkovo veľmi dobré. P.S.: Päťdesiat odtieňov sivej som nevidel, ale na 100% som si istý, že tomuto filmu sa kvalitou ani nepriblíži. ()
Jedna z těch depresivnějších vztahovek mezi mladým nezkušeným klukem a životem protřelou dominou. Tenhle pár může na první pohled působit nepřirozeně, ale opak je pradou. Jizvy na srdci jsou v tomhle snímku spojovací článek titulních hrdinů a hlavní složkou celého příběhu. Pokud tedy někdo dostane film do merku z hlediska očekávání S/M scén může být zklamán, ne že by tam nebyly, jedna, dvě, ale o tom tento příběh plný vnitřní bolesti a touze po otevřené náruči, lásce a pochopení skutečně neni, ale pokud očekáváš krom intimně vyprávěného příběhu kvalitní herecké výkony, pak jsi na správné adrese. Emma patří mezi absolutní hereckou špičku a i zde dokazuje svou extratřídu, protože pokud už je v záběru vnímáš její herectví opravdu intezivně. Zatímco Emma je herecky sázka na jistotu, tak Harrison Gilbertson byl pro mě obrovský a příjemný překvapení, protože za Emmou herecky rozhodně nezaostával a svoje party si uhrál naprosto dokonale. ()
Reklama