Velké ticho

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)

Dalo by se říci, že toto je přímo definice typického cynicko-brutálního italowesternu. Podobné postupy jako u Leoneho, rovněž poetická a místy i paradoxně radostná hudba Morriconeho - dohromady by to bylo na čtyři hvězdičky. Ale ten anarchisticko - nihilistický závěr to srazil na trojku ( v USA tehdy vznikal rovněž western s krvavými jatky: Divoká banda). Rok 1968 byl v dějinách zlomový (zatím se to ve školách neučí), naplno se provalila hráz jakýchkoliv zábran, násilí i nemravnosti. Lze to názorně doložit právě ve filmovém umění, ale i jinde... K 22.11.2015 hodnocení 81% (silně přeceňované), hudba je obšem vynikající!!! (Morricone komponoval často nádhernou hudbu k nedobrým filmům - zajímalo by mne, jestli úmyslně či nevědomě). (04.09.2009)

Chvíli jsem se rozhodovala, zda tři nebo čtyři hvězdy, ale dám ty čtyři, ať mě třeba sníh zasype. Trochu netradiční western natočený v okolí Cortiny, což mělo na mně také vliv, neboť jsem tam párkrát byla, a skvělý padouch, lovec lidských odměn, Kinski, a ten báječný Francouz Trintignant, jenž vypadal zajímavě a ruku s koltem měl proklatě nízko, i když nebyl zdravotně zrovna redy. Kopce sněhu, hory sněhu, fujavice, bořící se koně, občas nějaká mrtvola přepravená na střeše dostavníku a strach mezi obyčejnými lidmi. Do toho ten ďábel Ennio, jenž k tomu hrál, drásavě, kvílivě, teskně a dobrá kamera. Zkrátka, tak trochu jiný western, v němž padá idea, že dobro by mělo vždy zvítězit. (18.03.2016)

Hodně syrový a negativní spaghetti western s koncem, který by si hollywoodská produkce nedovolila a za který má u mě IL GRANDE SILENZIO jednu hvězdu navíc. Vynikající Morriconeho hudba a vlažně odehraná, přesto důstojná zvrácená záporná postava Klause Kinskiho. Tarantino podstatnou většinu tohodle filmu zrecykloval v THE HATEFUL EIGHT. (13.01.2016)

Co se týče dialogů, hereckých výkonů a režie čisté béčko vykrádající Leoneho (s tou stylizací Trintignanta jako Eastwooda to tedy přehnali), jenže naštěstí Corbucci využil dokonale lokaci (Silance kráčející nocí mezi vločkami, dostavník v bílých pláních), a hlavně čím víc se film blíží ke konci, vynořuje se čtvrtý rozměr (Vše podle zákona), který posunuje spaggeti žánr do dalšího levelu. (18.10.2010)