Jsem tvá

Mina je ženská, která jedná impulzivně, hrozně moc by chtěla lásku, ale na to, že je to dospělá ženská jednala v některých chvílích neskutečně naivně. Chvílema si jsem jí litoval, chvíle jsem jí držel pěstičky, ale chvílem hlavně pokud šlo o její vztah se synem jsem si jí občas nazval krávou. Jenže tak to má asi bejt, to je život, každej jdeme za tím svým štěstím a na ty cestě je všechno, radost, zklamání, euforie, bolest a to všechno Mina, která je mimochodem neskutečně sexy na tý svý cestě prožila a já s ní. (15.10.2014)

Překrásný naprosto lidský film. Naprosto překrásná Amrita Acharia tady hraje Minu. Holku, co žije sama se synem a neví si rady, co se životem. Tak se zamiluje do jednoho režiséra, umělce a postupem času oba zjistí, že to zase tak jednoduché není. Ona se pak potácí životem, zkouší co se dá, někdy je úplně pitomá, jindy jenom naivní, ale to je život. Jako bychom nebyli jiní...a právě proto si mě tenhle film tak moc získal. (18.10.2014)

Chvíli jsem přemýšlela, proč dávám čtyřku, když to byl tak úžasně citlivý a dojemný film a zjistila jsem, že je to asi mojí chybou, protože ten rušivý dojem nezpůsobilo zpracování jako takové, ale momenty, kdy jsem měla na Minu zlost, protože ty chvíle naprosto nezodpovědného chování nejen k sobě samé, ale vzhledem k Felixovi, mě silně psychicky deptaly. Ona sama chtěla být šťastná, ale svou lehkomyslností si to pokazila, ale místo, aby pak vzala trochu rozum do hrsti, tak tu situaci neřešila zrovna nejlépe a byla zase na začátku toho začarovaného kruhu. A o jejím rodinném zázemí nemluvě. Mně jí bylo ne jednou strašně líto, byly momenty, kdy jsem brečela s ní v té její zoufalosti a vyprahlosti její duše. Zjištění, že její láska k příteli a vztah k Felixovi neodpovídá jejím představám, byla místy srdcervoucí, ale ono to nemohlo dopadnout jinak, než jak jsem to měla možnost vidět v závěru a je moc dobře, že tam je nechán prostor pro diváka, aby si z toho vyvodil sám nějaký závěr. Jeden moment právě v tom závěrečném finále, kdy se ocitla v jednom bytě, to z ní vytrysklo v plné síle. Amarita Achaira hrála Minu tak úžasně, jak jsem dlouho neviděla nikoho hrát a s těma jejíma smutnýma, všeříkajícíma očima není už vůbec co dodat. Takže nakonec to přehoupnu na pětku, protože její herecký výkon si to zaslouží a doufám, že ona sama takovou matkou není a nebo nikdy nebude. (09.11.2014)

Sympatizování publika s postavami připomíná horskou dráhu, hlavně u hlavní hrdinky. Přesto jsem s ní soucítil, zejména kvůli zcela na hlavu padlé rodině. Při vztahu s princem ze Stockholmu se pak ukážou všechny její problémy. Ač se snaží pomocí kompromisů rozdvojit pro partnera Jespera i syna Felixe, nefunguje to, oba si žádají pozornost na úkor toho druhého (nepřidá ani to, že se Jesper vybarví jako pěkný debil, a Felix není ničím jiným než zpovykaným smradem zasluhujícím místo lítosti převýchovu). Režisérka se tak ve svém debutu dotýká palčivé otázky, jak si má rozvedená žena s dítětem najít stálého partnera. To, že Mina neumí být sama, její strach ze samoty je až patologický, a vede k neustálé volbě mezi tím být matkou, anebo milenkou, jen umocňuje celý problém. A rozkol mezi sympatiemi a současně nepochopením hlavní hrdinky mi vydržel až do konce. Přesto si nemyslím, že si Mina za své hloupé chování či závěrečné rozhodnutí zaslouží černobílé odsouzení. Toto pestrou paletu pocitů vyvolávající dílo hodnotím slabšími 4*. (10.11.2023)

Nebudu tvrdit, že zrovna multikulturní příběhy jsou mým oblíbeným šálkem čaje, nicméně musím přiznat, že to nebyla úplně špatné pro výplň večerního času. Exotická kráska s erotickým jiskřením herečka Amrita Acharia se s postavou poprala skutečné obdivuhodně. Dokonce jedna scéna mně připomněla zážitek z mého života. Na filmu je zrovna i zajímavá lokace Norsko, tak trochu střelba do vlastních řad. Kdyby někdo ve skutečné realitě na ní totiž prásknul její úlety, tak úřad na ochranu dítěte Barnevernet by měl posvícení. (01.05.2016)

Táto žena nepatrí nikam. Jej rodina ani ona sama nepatria do krajiny, v ktorej žijú. Ona zase nepatrí do rodiny, ktorá ju do tejto chladnej krajiny vzala. Vyberá si mužov, ktorí k nej vôbec nepatria. Nedá sa jej držať palce, bohužiaľ. Vzťah na dlhé lakte, k tomu nezáujem o svoje dieťa a absolútne neprimeraný životný štýl. Takéto veci ma dokážu slušne rozhodiť, napriek tomu odporúčam. Len neviem komu. (25.04.2017)

Ona skrátka v danú chvíľu nebola pripravená byť matkou ... ak vôbec. To je život. Dobre natočené, sympatickí herci, skvelá hudba a dobre odtancované. (27.03.2016)

Nechci být zlá, ale je mi těžko soucítit s Minou, protože patří přesně k tomu typu jednodušších ženských, co se většinu času chovají, nejen co se týká vztahu k mužům, dost vypatlaně a spíš jsem kolikrát litovala jejího syna Felixe. A znovu jsem si jen potvrdila, že tahle vztahová melodramata nejsou pro mě to pravé ořechové. Nejen, že to se mnou ani trochu nepohnulo, ale většinu času jsem se i dost nudila.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Kometáře k tomuto filmu se shodují na tom, že to byl "film o osamělosti a touze po lásce". To jistě, škoda jen, že se nikdo nezamýšlí nad tím, co bylo příčinou častých zkratových jednání a celkově neuspořádaného života hrdinky, o níž mohl říct John Lennon: "Just a smile would lighten everything". Myslím, že hlavním důvodem je multikulturální zmatek, neschopnost se identifikovat ani se svým zázemím, který je pro ni nezbytné, protože nemá kam jinam odložit dítě, a pro níž je její chování naprosto nepřijatelné, ani s hostitelskou zemí, jejíž kulturní kořeny jsou pro ni nepochopitelné. Díky této "hysterické" rozdvojenosti nenabyla také žádné vzdělání, nezná žádné řemeslo (zřejmě neumí ani šít, vařit a starat se o kytky), nemá žádný vnitřní zájem (kromě tancování a sexu). A tak v samé podstatě představuje "ohrožení" obou společností, ve kterých se pohybuje. (05.12.2014)

Příběh nezodpovědné a emocionálně nevyrovnané mladé matky, naturalizované Indky v Norsku, která marně hledá nového partnera a hereckou roli, a kašle na své dítě. Proto ji odvrhne původní rodina a ona se vzdává syna, doslova jej odkládá jako kufr přede dveřmi otce. No síla, co vám budu říkat. Viděno v rámci Challenge Tour 2015. (21.04.2015)

Neuvěřitelně věrohodné, vážně zarmucující a se závěrečnými titulky jsem byla schopna akorát ukápnuté slzy a dalších desítek minut ticha. Pro mě jedno z těch lepších dramat, kde se snoubí několik linií ze života hlavního hrdiny, a dávají tak výborný odraz jeho psychického rozpoložení. Rozhodnutí, která musí hrdinka udělat během celého snímku, ždímají srdce až do samotného finále, ve kterém už vzteky kopete do sedačky. A já teda vážně byla chvilku naštvaná, chvilku smutná a nakonec jsem ji litovala. Jestli tohle záměr, jednoznačně se vydařil. (28.10.2015)

Filmy zobrazujúce bežné životné osudy bez akéhokoľvek pozlátka mám veľmi rád - a toto bol jeden z nich! Na mňa pôsobil tento príbeh úplne realisticky. O to viac na mňa zapôsobil a v mnohých smeroch sa ma akoby dotkol. Úžasná reflexia toho ako sa aj idealistická prítomnosť môže razom zrútiť a človeku zostanú len rozbité ilúzie niekdajších nádejí. Mina sa mohla snažiť koľko chcela, no tá jej ilúzia lepších časov sa vždy zrútila ako domček z kariet. A potom zostáva často už len číre zúfalstvo depresie a pocitu zlyhania, ktorý sa len tak napraviť nedá. Tomuto filmu musím uznať jednu dôležitú vec, ktorá ma pravidelne irituje pri mnohých filmoch, a to že nehral na city. Všetko pôsobilo tak prirodzene a nenútene, až mal človek pocit, že sleduje zrkadlo reality. Niektoré fázy filmu mi prišli trochu nelogické, ale ako celok naozaj nadpriermer! (20.10.2014)

Jsem tvůj, Iram. Proč? Protože nám mužům dáváš co proto a rozhodně to není příjemné. Ale je to osobité, upřímné - tak jako debuty autobiografického rázu umí být. Slibovat se nemá a tak jen říkám, že budu myslet na to, až zas potkám nějakou Minu, že se jí budu dívat do očí a ne na nohy. Iram, dej mi/nám ještě šanci... (06.04.2014)

Studie (ne)lásky a (ne)sobeckosti. Pro některé lidi je život přímou linkou, po které kráčí s očima upřenýma na vytyčený cíl, jiní nejistě tápou na horské stezce se zavázanýma očima směrem, kde tuší obzor, za kterým se skrývá naplnění jejich snů. Mina je ten druhý případ. Ještě jí není třicet, ale už toho má za sebou víc než většina čtyřicetiletých. Nevydařilo se jí manželství, ani spousta paralelních i následných vztahů, ve své zakonzervované indické rodině se cítí jako jediná zkažená sardinka a nadto se stará o šestiletého syna, ačkoli je sama pořád dítě. Další těžké zklamání přinese vztah se švédským scénáristou Jesperem, který ale nakonec vycouvá a zbabělými výmluvami na „tvorbu“ se snaží skrýt, že se mu prostě nechce měnit svůj pohodlný životní styl. Kdyby mohl mít Minu hezky po ruce jen na sex (a samozřejmě bez Felixe), to by byla jiná. Jenže Mina chce víc a on míň. Co se mi na filmu hodně líbilo, bylo, že tvůrci úspěšně odolali pokušení moralizovat, nebo se i jen přiklánět k té či oné straně. Neodsuzují ani rodinu, která Minu nakonec odvrhne, ani Jespera, ani zmatenou Minu, jakkoli si za svou situaci může víceméně sama. A díky tomu i divák nakonec dokáže zaujmout smířlivý postoj, který nemá daleko k soucitu. (více zde) (09.05.2016)

Film je to především o sobectví, a je to smutné, ale o to víc je příběh svobodné matky Miny reálnější. Ona nebyla špatná matka, ale v kritických situacích poháněla svoje rozhodnutí okamžitou touhou...že se pak stala pro opačné pohlaví snadnou kořistí nemusím dodávat. Chovala se přesně tak, jak to v životě chodí...něčím mě byla sympatická, a za něco bych ji roztrhnul jak hada. Jsem rád, že jsem měl ke konci špatné tušení a její příběh neskončil tragicky, nebo to alespoň nebylo vidět. Hodně smutný, ale pěkný film. (17.01.2015)

Uviděl jsem plakát a věděl, že to musím vidět..... jen kvůli té nádherné ženské :-) a dostal jsem úžasně lidský film o osamělosti a touze po lásce plný silných okamžiků......a ta kouzelná představitelka hlavní role mě totálně svým výkonem odrovnala! Po celou dobu jsem byl očima doslova přilepený na monitoru a hltal její neuvěřitelné herectví. Každou grimasu, úsměv, pláč.....tohle se jen tak nevidí a já jdu zkoumat, co vše Amrita natočila :-) (21.11.2014)

Tak na mě teda spíš než kráska působila fyzicky jako zanedbaná ženská, do který bych ani jako chlap nevlezla. Možná je to ale tím, že na mě Indky vůbec působí jako špinavé. Ovšem Ola Rapace je kořen, netušila jsem co má babochlap Lisbeth Salander doma... Jinak jak už bylo řečeno - hrdinka hledala své štěstí. A to i na úkor svého dítěte, což mne nepřekvapuje - člověk je sobecký tvor. Bohužel osamocené holky to maj těžké a jsou častokrát neznalou veřejností neprávem zaměňovány za šlápoty. Když ale toužíte po lidském těle, potažmo když si někoho hledáte a s někým zkoušíte žít, prostě pár těch matraček odzkoušíte. Nežijeme ale v křesťanském středověku proboha, termín d*vky je pro tu co za to bere prachy. (12.05.2015)

Ano, Mina se občas chová hloupě a nezodpovědně, i přesto mi ji ale docela líto bylo. Ona to totiž v jejím životě nemá nejlehčí, pořádně neví kam se zařadit, co dělat a navíc ji ani rodina zrovna nepomáhá. Amrita Acharia ji navíc ztvárnila tak výborně, jako by to byl přímo její osobní příběh... už jen ty její věčně smutné oči vystihují mnohé z Minina života. Film je to takový jednoduše lidský, kvalitně zrežírovaný a na Norsko možná trochu netradiční, což mu na zajímavosti jen přidává. 70% (22.07.2015)

Neúspěšná herečka, která má neúspěchy v nalezení normálního partnera a lásky. K tomu má ještě malýho zlobivýho synka a hroznou pakistánskou rodinu, která ji pro příliš evropský styl života naprosto zavrhne. Citlivý, lidský posmutnělý film s překrásnou herečkou. A taky oceňuji celkem odvážné milostné scény. (01.01.2017)

Netradičně pojatý příběh druhé generace imigrantů. Na rozdíl od spektakulární Samby je to civilnější pohled zabývající se vztahy nejen mezi různými komunitami, ale především mezi lidmi. (14.09.2015)