Studentka posledního ročníku střední školy Josephine (Rita Tushingham) žije v podnájmu se svou promiskuitní matkou (Dora Bryan) a ani trochu se jí nelíbí zvykat si pomalu každý týden na nového otčíma. S příchodem nejnovějšího matčina nápadníka Petera (Robert Stephens) však padne kosa na kámen a Josephine se rozhodne od matky odejít. Nedávno přitom ale strávila noc s jedním černým námořníkem a ke svému zděšení zjišťuje, že její první milostná zkušenost nezůstala tak zcela bez následků. Naštěstí v té době potká ochotného Geoffreyho... (dopitak)
Jedna stará hádanka zní: Co je sladkost, která pálí? Je to med, obohacený včelím bodnutím, nejlépe znásobeným nepočítaněkrát. Až do posledních deseti minut filmu jsem chtěl dát poctivé čtyři hvězdičky, nebýt toho, že autoři zcela zabili konec. Do partnera hlavní hrdinky jsem se dokázal vcítit více než dobře (nemluvě o tom, že vypadal tak trochu jako můj oblíbenec Jean Rochefort zamlada; nemluvě o tom, že na mně vůbec nepůsobil dojmem gaye), a tak mě konec opravdu nasral.
Přečtěte si Adriana Molea, dozvíte se tam o existenci "povětrných matek". A pak si pusťte TASTE OF HONEY abyste zjistili, jak taková matka ve skutečnosti může vypadat.___Film podle divadelní hry Shelagh Delaneyho.___Vůbec bych neřekl, že to má špatný, divný nebo jakýkoliv jiný než logický konec. Podle mě je totiž logické, že se Helena vrátila ke své dceři, aby o ní pečovala v době jejího nepřipraveného mateřství. Je snad nad slunce jasné, že "vztah" s homosexuálním Geoffreym by dřív nebo později musel skončit katastrofou, Geoffrey je příliš hodný, obětavý a o Jo se stará z lítosti, ale bez lásky.___ Co bych ale panu režisérovi vytknul, je způsob, jakým divákovi nechal představit Josephine. Nepodařilo se mu totiž dostat se její postavě pod kůži víc než tak z jedné třetiny. Měl jí dát víc prostoru, víc se na ní zaměřit a ukázat divákovi její pocity, což se ale nestalo a film tak klouže po povrchu. Dvakrát škoda, protože citový potenciál tohohle příběhu je obrovský.
Poznámky k filmu:
V okamžiku, kdy Jo střílí na pouti ze vzduchovky, se jeden z komparistů v pozadí podívá opakovaně přímo do kamery.__Zvony z Big Benu jsem slyšel všudyvšeho jen jednou...___
Nejlepší je scéna, jak Geoffrey přijde na gynekologii.___
Oh, the big ship sails
on the alley-alley-o...
Po shlédnutí jsem si říkala, proč lidi film hodnotí tak dobře, ale pak se mi rozležel v hlavě a nebylo to vůbec marné. Sice si musím domyslet, jak to asi dopadlo, ale rozhodně mi dlouho ležel film v hlavě...dokonce se mi zdálo o tom černochovi...
Krásnou angličtinou a zvoněním Big Benu provoněný film, kde optimistická pohoda střídá neuvěřitelnou depku a to pořád dokola. Závěr je neskutečně vytáčivý, ale ne špatný, prostě kdyby tam "někdo někoho" podříznul, tak by ho/ji musel každý soud osvobodit...
20. Zlatý Glóbus za rok 1962 - cena (1) - *Objev roku (herečka) - Rita Tushingham + nominace (1) -
Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Velká Británie
Britská angličtina k zblítí. Nedala se poslouchat a nebylo jí totálně rozumět. Britové jsou kreténi a to už víme dávno, ale když to člověk vidí na vlastní oči, je to mnohem horší. Proč zrovna takový kašpary maj český učitelé angličtiny za vzor to vážně nechápu. Tak moc mě ta angličtina rušila, že sem se nemoh soustředit na jinak poměrně vyvedenej film, zastupující hnutí Free Cinema. Ještě že pak šel Richardson, stejně jako mnoho jiných britských režisérů do Ameriky a tam uplatnil svůj talent na plno a nemuseli sme dál poslouchat tu stupidní angličtinu, přesněji parodii na angličtinu.
Britové sou hovada, trapáci, šašci a nedá se na ně dívat, jak sou nesympatický a odporný a když promluvěj, je to eště horší.
Film 70% Angličtina - 70% , takže ve finále nula! S dabingem bych možná hodnotil jinak.....
