Pod černou vlajkou

Proklatě rád bych neměl této sexy verzi pirátů co vytknout. Potenciálem mají totiž Black Sails dost střelného prachu na rozmetání jakékoli současné konkurence a kupodivu to samé v bledě stříbrném platí i o samotném sprostředkovateli děje, Johnu Silverovi, tom kujícím kuchtovi, co na první pohled působí jako hošík, jehož obsazení se zdá být flusem do obličeje skvělého Kapitána Flinta i celé jeho posádce mořských vlků. Nakonec to je ale právě on, kdo se svým rošťáckým úsměvem perfektně víří prach na zatuchlém Nassau. Bohužel ani on nestačí na to, aby dal vítr do plachet Flintovu Mroži. Přešlapování na místě hlavní zápletky totiž bije do očí tak, že celá první série i přes tu špetku vynikajících námořních bitev působí jako synopse před samotným dějem. Nabízí se tak otázka, jestli může seriálový scénář krom nedocenitelného prostoru pro hostis humani generis utáhnout i samotný, vcelku prostý příběh. Minimálně kvůli té neodbytné vizi pirátského království fakt doufám, že jo. Očekávání od druhé série tedy byla vysoká, nicméně Black Sails je naplnil beze zbytku a přidal ještě hromadu pirátského zlata navíc. Na prostoru desíti dílů sice několikrát ztratí tempo, když se děj ve třech předělových a spíše konverzačních epizodách připravuje na další nálož akce a zvratů, jenže právě díky tomu prvotřídnímu zbytku se na seriál nedá vydržet zlobit. Nejen, že hvězdný tým proti sobě spolupracujících pirátských legend skrz jejich propletené osudy konečně beze zbytku přirostl k srdci, bude nesmírně obtížné nesrovnávat kreace, které tomuto seriálu dovoluje štědrý rozpočet, s jakoukoli konkurencí. Ta se totiž tomuto oslnivému a proklatě zábavnému kousku hledá jen velmi stěží. (29.01.2015)