Zlodějka knih

Navzdory kladnému hodnocení jsem trochu zklamaná. To je tak, když se na něco dlouho těšíte a máte opravdu velká očekávání. Jenže na téma druhé světové války jsem viděla tolik filmů, že už mě jen tak ledacos neohromí. Se Zlodějkou jsem trochu na rozpacích - opravdu nemám ráda filmy, ve kterých se dvě hodiny nic neděje a ke konci vás šokují a doženou k slzám. Což je přesně případ tohoto filmu. Kdybych měla děj shrnout jednou větou, tak mám skutečný problém, protože i ty krádeže knih tam zabraly tak čtvrt hodinu. Zvláštní je, že přes to všechno jsem si ani jednou neřekla "mě to nebaví" - celou dobu mě příběh Liesel hřál u srdce, ty její srnčí oči, milý tatínek Geoffrey Rush, předčítání židovi nebo hašteřivý vztah s Rudym. S příchodem bolestného konce se zážitek jen prohloubil, takže méně než čtyři hvězdičky dát nemůžu. Tyhle malé nemalé příběhy z druhé světové mě zkrátka baví, nikdy jich není dost. (05.10.2014)

Ľúbezný príbeh, ktorý napriek svojmu odohrávaniu sa v čase jedného z najčernejších období histórie a ktorého rozprávačom je najčernejšia postava vôbec, pôsobí veľmi podmanivo a očarujúco. Divák si ani neuvedomuje, že situácia je omnoho vážnejšia ako sa na prvý pohľad zdá a to ani nemusí obsahovať prvky komédie. Celý dej sa totiž točí okolo kúzelnej zápletky malej milovníčky kníh a aj keď je nebezpečenstvo všadeprítomné, nástrahy vojny prichádzajú až z druhej línie. Ale keď príde nejaká ťažká rana osudu, o to vás zaskočí viac nepripravených a zasadí nečakané rany do živého. Veľmi pekné charaktery postáv prezentujú ľudské správanie onej doby a sú ešte lepšie predvedené neznámymi hercami. Zárukou kvality bol Geoffrey Rush a Emily Watson, o ktorých sa detskí herci určite mohli oprieť podať tak dôveryhodné výkony. K oprávnenej nominácii Johna Williamsa by som určite pridal oscara za výpravu a kostýmy. 85%. (28.01.2014)

Film to mohol byť vrstevnatejší, nakoľko je v podstate príbehom o rozprávaní príbehov. Ale je to aj príbeh o vojne. A teda, napriek všetkej naivnosti, má v ňom hlavné slovo smrť (doslova). A práve to delí túto rozprávku od priemeru - pravda. Môžem ešte tak na okraj spomenúť, že asi prvýkrát sa mi zdal nemecký prízvuk sympatický. Aj keď bol zrejme len hraný, alebo možno práve preto. Každopádne, vďačím za to Sophie Nélisse. Zlatá to osôbka. No film, kde sa niesol naprieč vojnou (aj keď 1. svetovou) iný fenomén umenia a to spev - Joyeux Noël, ma uchvátil podstatne viac. Ale napríklad taký Chlapec v pruhovanom pyžame ani nie. A to vrhal deti do bezprostrednejšieho kontaktu s vojnou. Ale netreba zbytočne porovnávať, treba vidieť. (11.02.2014)

Mám rád filmy s tohoto obdobia, ale toto mi moc nesadlo. Nepotrebujem aby sa za každú cenu v týchto filmoch strieľalo, mám rád aj drámy, lenže tu mi akosi nesadol príbeh a moc ma nebavili ani hlavne postavy. Navyše sa mi to cele zdalo dosť pomalé, naťahované a aj dlhé. Pár scén bolo pútavých a napínavých ako prehladavanie pivnice, ale okrem dobrých hercov tam moc toho nebolo a väčšinou som sa nudil. S odretými ušami dávam za silný záver hviezdu na vrch, aj keď neviem či si to zlodejka kníh zaslúži. 55% - 3* (02.02.2020)

,,Každý jednou zemře, nikdo nemůře žít věčně. Až to přijde, nepanikařte. Nezdá se totiž, že by to nějak pomáhalo.... '' --- No, tohle byl nádherný zážitek. Hlavní zásluhu za to vše má bezpochyby ústřední trio, kterým je dívenka Liesel a její adoptivní otec a matka. Samozřejmě nejvíce vyčnívá svoji laskavou rolí australák Geoffrey Rush. On je hercem těžce charakterních rolí a dává s je nekutečným přehledem. Někdo jej zná možná jen díky Králově řeči, ale vzpomeňte třeba australský Swimming (2003). Film začíná netradičněa to zcela. Vypravěčem a průvodcem filmu je totiž sama Smrt respektive on Smrt. Knihu jsem nečetl, ale i tak jsem měl z filmu neskutečný požitek. Celé to bylo kouzelně malebné, teplo té rodiny sálalo skrze obrazovku. Velmi tomu napomáhala úžasná hudba a vizuální zpracování. Sophie byla jak panenka, prostě do filmu sedla. Vždycky jsem hájil nálety RAF na německá města a bránil ,,bombarďáka'' Sira Harrise, kterého hlavně po válce obviňovali z barbarství a terorismu. Němce jsem odsuzoval dle kolektivní viny, kde obžaloba byla jasná - volili a podporovali Hitlera (buď přímo) a nebo se mu dostatečně nevzepřeli. U filmu jsem si uvědomil, že jistě bylo více takových rodin v jaké bydlela Liesel, které se chovali lidsky v každé době ,,protože je to lidské''. A také poprvé snad jsem byl naštvaný na hochy v tmavě modrých battledreseech, zabalených do elektricky vyhřívaných beránků, kteří tam někde nahoře v Halifaxu, Stirlingu či Lancasteru udělali ten kiks, že pro odhoz pum zvolili Nebeskou strasse. Parádní záležitost, nutno vidět ! Dávám 5 knih z knihovny syna burgemaistera. * * * * * (10.08.2015)