Nastala chyba při přehrávání videa.
  • PP66
    ****

    Průřez charaktery spolupracovníků, když se jedna z nich octne na dlažbě a bojuje zpět o místo - sobectví či sounáležitost? Dobré drama na herecky malém prostoru. Viděno v rámci Challenge Tour 2015.(8.4.2015)

  • heyda
    ***

    Skvělý námět o dnešní kruté realitě, navíc s velmi dobrým koncem, který jsem sice předpověděl už na začátku, ale o to víc jsem byl potěšený. Jenže zpracování děsné. Měli jsme co dělat, abychom se prokousali až do konce (vydrželi jsme asi jen kvůli zvědavosti, jak to v pondělí dopadne). Takže u mě převažuje zklamání, protože tohle mohla být nízkorozpočtová pecka plná silných emocí, ale laxním zpracováním (bez hudby a s nudnou kamerou), si to podepsalo ortel. Nemůžu dát víc než 60%.(1.2.2015)

  • pepo
    ****

    Od Dardennovcov som videl iba Mlčanie Lorny z ktorého si pamätám jedine to ako som od nudy okusoval sedačku v kine a chcel som prvýkrát v živote odísť z filmu. Ale toto je super a je to zásluha jednak vynikajúcej témy pretavenej do dobrého scenára a hlavne fantastickej Marion Cotillard. Veľmi milé prekvapenie. 8/10 Aj keď je trošku smutné, že čo veľa ľudí považuje za jeden vrcholov minulého roku je u mňa akurát pekná televízna jednohubka s výbornou herečkou(17.1.2015)

  • JitkaCardova
    **

    "Nápad jistě dobrý. Výsledky..." *** Je to můj druhý a asi i poslední pokus o Dardenny. Jejich filmy musí být skvělou pastvou pro intelektuály, kteří rádi píší inteligentní eseje, ale jsou bolestivým trestem pro vnímavé jedince, kteří místo sbírání postřehů, nápadů a rozvíjení konstrukcí o tom, co film chce říct, poctivě sledují, co doopravdy říká. Protože ten rozdíl je nebetyčný a k uzoufání. Nezávaznost a nahodilost jednotlivostí v celku banálního příběhu, povrchní a nedbalá konstrukce. Děj dospěje do finále, které pro něj režiséři předem navrhli, bez ohledu na všechno, co postavám mezitím do scénáře napíšou. Nějak to uběhne, mohlo by i jinak, události na sobě nejsou závislé, jsou zaměnitelné i vyměnitelné, i zanedbatelné, postavy je nereflektují, tzv. klíčové momenty (třeba pokusná sebevražda, nebo že na konci to bude osm na osm) jsou předem rozeseté a člověk, který vnímá organicky, si rve vlasy nad těmi jalovými, nefungujícími výplněmi mezi tím, zkratkovitými zjednodušenými výjevy, jejichž užití samo o sobě nemá žádný specifický smysl a účel (pakliže ho nechcete v eseji brilantně vymyslet). Rozhovory Sandry s kolegy, na nichž by se dalo vystavět třeba sžíravě chytré nebo dojemné nebo jakékoli jiné konverzační drama, tu nejsou vůbec klíčové, i když chtějí být, ani si je nemusíte pamatovat, nezáleží na jejich průběhu, který ostatně doslova nestojí za řeč, nemají obsah, vývoj, v podstatě jde vždy jen o to, aby Sandra u dveří položila otázku, něco se zahuhlalo, padl ortel a ona poděkovala a šla - záleží jen na jejich předem stanoveném výsledku, jenž má být signifikantní a výmluvný, protože to tak scénář chce, ne proto, že bychom to pociťovali. Mezi všeobecně panující předváděnou lhostejností a povrchostí unavených figur k situaci je i každá vzájemná náklonnost nebo nevraživost mezi postavami nahodilá a nepodložená, a všechny jejich výstupy působí jako nevěrohodné studentské etudy, emoce se předvedou, aniž by byly hlouběji podložené, jsou hysterické a křiklavé, jsou to jen odvedené výkony - tu má jeden kolega dvě minuty, aby se rozplakal studem, tu se má žena druhého kolegy osopit, tady manžel kolegyně předvést násilnou povahu, tam má jiný koukat zkroušeně, onde další - dosazujte si... stačí si to takhle přeříkat, abyste se kousali nudou - a film to jen otrocky vydefiluje, musíte to jedno po druhém vydržet. A přitom rozporů mezi tím, co se dokazuje, a tím, na čem se to ukazuje, je tam na každém kroku víc než logických a harmonických shod. *** Ale nehledě na tuhle polopatičnost sociálních konstrkutů, pro něž Dardenni poměrně nahodile využívají filmové médium (ty árie o jejich dokumentární kameře - prosím pěkně, já když se dívám, jak ta holka jde v tílku po vyklizené ulici ve středu záběru a snímá ji kamera, tak za zády úplně cítím filmový štáb a jak je to zinscenované... - Dardenni jsou spíš tak prostoduší, že jim to nechce nikdo věřit a povznáší se to na umění - oni pro mě ve filmu ztělesňují rozdíl mezi naivismem a naivitou, k dokumentární kameře mají setsakra daleko - nehledě na to, že se ta rádoby doku technika tvrdě tluče s evidentní vykonstruovaností scénáře), mě zlobí jejich nepohotovost, zpátečnická morálka a okoralost. Jestliže už filmem místo ukazování spíše sociálně promlouvají - cože to chtěli říct? V době, kdy konečně s novou silou na západě prosvítá, že každá placená práce je vlastně moderní způsob nevolnictví a otroctví, že lidi by měli mít nezadatelné právo na základní příjem, aby mohli sami podle svého rozvíjet svůj potenciál a budovat skutečné sociální vztahy, oni přijdou s fraškou o depresivní bleduli, jejíž "pracovní síla" a jakási nyvý a nevýrazný charakter se tu vyvažují v kolektivu proti peněžní odměně, kde přitom parta pracovníků namíchaných jako v reklamě Bennetonu mezi sebou nemá žádné vztahy, které by film dokázal ústrojně zachytit, výsledek volby je předem určený scénářem, nikoli dějem, a poselství je sice nejasné, ale zřetelně nemoderní. Mašinérie filmu se tu dře o mašinérii zaměstnávání a lká po chimérické lidskosti a spravedlnosti v systému, na který už dnešek dávno nazírá jako zavrženíhodné otrokářství minulého tisíciletí. Vždyť je to chuděrka hrdinka jako z pera Thomase Hardyho, jen v dnešních kulisách. Dardenni fakticky zaspali dobu, jako didaktici, esejisti i filmaři. *~~(14.10.2016)

  • xxmartinxx
    ****

    Cotillard možná maličko odvádí pozornost od syrovosti, ale to je jen malý problém jinak velmi zajímavého dramatu tím, jak nejednoznačně k němu lze přistupovat od "chudák holka se snaží" po "blbá husa všechny otravuje." Nevím, jestli nejlepší, ale zatím pro mě nejzajímavější Dardenni.(9.12.2014)

  • - Olivier Gourmet se ve filmu objevuje na malou chvilku jako divočák z Ardennes, což je přezdívka vévody z Cléves, postavy z belgických dějin. (Zdroj: Cinema) (Terva)

  • - Bratři Dardennové a Marion Cotillard se poprvé setkali v roce 2011 na natáčení snímku Rust and Bone (2012). Na hlavní představitelku jejich příštího filmu přitom narazili naprostou náhodou, a to když vycházela z výtahu a v náručí držela své dítě. Sami poté v jednom z rozhovorů přiznali, že právě v ten moment měli o hlavní herečce filmu Deux jours, une nuit jasno. (ellegrey)

  • - Natáčení probíhalo ve městě Seraing ve Valonsku, francouzky mluvící oblasti v Belgii. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace